Jmenuje se Bublina, a ač to jméno k její subtilní postavě moc nesedí, necháváme jí ho. Jmenuje se tak
totiž už roky. Přesněji řečeno asi celých svých třináct let. Podle nečitelného tetování pochází
nejspíš z útulku v Praze Troji a celé roky žila spokojeným psím životem se starostlivým pánem a jen
o málo mladší perskou číčou. Když pána postupně ochromily a zkrušily zdravotní problémy (mrtvice) az posledního pobytu v nemocnici nejel domů, ale do hospicu, přišly horší časy. O Bublinu rodina
zájem nejevila, resp. jevila zájem o její utracení. Její souputnici, perskou číču, kterou už jsme
málem přijímali k nám, se podařilo rodině někomu udat soukromě na inzerát.
Bublina ale rozhodně nejeví zájem o utracení, chová se jako docela dost životaschopný a život si užívající pejsek. A protože
na rozdíl od našich ostatních psích svěřenců (Toník, Drbna, Georgino) byla na přítomnost kočky
zvyklá a kočky zvládá, rozepisuju se o ní i tady. Třeba by se její "psí chlup" ještě někam
mezi kočeny vmáčknul.
Je to na svůj věk fenka čilá a radostná, a přestože hodně času prospí, nedá se o ní říct, že by byla psím stařečkem. Když není jiná možnost, smíří se bez problémů i
s venčením jen na zahrádce, ale na procházky chodí ráda, zaujatě študuje psí vzkazy a není líná
stoupnout si jen na přední packy, aby pánům psům přeznačkovala jejich podpis. Pokud je ale ošklivo,
nebo se čerstvě probudila, honem se vyčůrá a zpět domů do tepla. Byla asi zvyklá spávat na křesle, u
nás se cpe i do postele, kterou okupuje spolu s několika kočkami. Občas kočky vyžene od své misky,
jinak se s nimi snáší celkem dobře. Ty zaplašitelné zaplaší (od jídla či z postele, blízkosti
páníčků), před těmi drsnými couvne a se zbytkem uzavírá pakt o neútočení. Stejně tak zdárně ignoruje
a občas při surovosti z jeho strany umravní (naše příšerné) malé dítě, aniž by mu ublížila. Konflikt
nikdy nezačne z její strany a náš malý trapič má najednou ruku v její tlamě (divadlo - vrčení,
štěkání, řev, že čekáte výjezd do Motola na šití) a na ruce ani škrábnutí. Při snaze o pohlazení po
hlavě se vždy napřed bojácně přikrčí, je ale přítulná, milým, nevtíravým způsobem.
Moc ráda papá a
nehorázně loudí, jakmile zavoní masíčko, základem jejího krmení jsou ale granule, není nutné jí
vyvařovat. A přiznávám dobrovolně, jídlo i krade. Osvědčilo se zpočátku častěji ji venčit, běžných
deset a více hodin už je na ní docela dlouhých, i když teď už se dlouho žádná nehoda nekonala.
Postupně se jí upravil "denní harmonogram" - byla u starého pána asi zvyklá vstávat dost brzy a
zpočátku mne nad ránem budila na venčení. Teď jde naposled ven okolo půlnoci a ráno si klidně
přispí, zkrátka, přizpůsobit se umí. Se psy, se kterými jsme se zatím potkali, vyšla vždy bez
konfliktu.
Pro další pohodový život by bylo třeba zařídit jí dva veterinární zákroky. Potřebovala by
odstranit zubní kámen a ideálně i odstranit nádorek na mléčné liště (jedna strana), srdíčko má
v pořádku, s narkózou by neměl být problém. Je očividně citlivá (řekla bych až alergická) na bleší
kousnutí. Vzhledem k velikosti a srsti jde rozhodně o pejska k umístění dovnitř (do bytu, domku se
zahradou), může žít u starších lidí, zvládne i rodinu s dětmi, u nás zvládá plynule střídat
přespávání ve dvou domácnostech. S jízdou autem nemá problém. Dá se bez problémů nosit v psí tašce
přes rameno. Koupání zvládla bez nadšení, ale i bez protestů. Když ví, že něco provedla, omlouvá se
zvláštním šklebem s odhalenými zuby (je to zcela určitě omluva! :-)
Bublina je krátkosrstá, hnědobíle
skvrnitá, hezká fenka a nemůžeme samozřejmě odhadnout, jak dlouho tu ještě pobude, ale nový, trvalý domov vyhlíží s nadějí a optimismem.
Související odkazy:
