Udělala jsem si po ránu trochu radosti a navštívila vaše stránky. Zaujaly mne příspěvky na téma dejte šanci plaché kočce. Já jsem všemi deseti pro. Je pravda, že takové kočičky potřebují hodně trpělivosti, času a lásky - ale ta odměna, která jejich člověka čeká! Nikdo si nedovede představit, co to je, když si po čase původní plašan přijdě sám pro pohlazení, vyskočí na klín a přede!! Věřte mi, mám bohaté zkušenosti.
Šišinka
První kočičku jsme si vybraly s dcerou v kočičím útulku v
Měcholupech před šesti lety. Bohužel kočička si nevybrala nás. Snažili
jsme se ji snést modré z nebe. Za odměnu pořádala noční koncerty a
stěžovala si celému domu na to, že jsme ji vytrhli z kolektivu kočiček.
Možná se tak ale už začínala projevovat její nemoc (epilepsie), která
naplno propukla až za 3 měsíce po příchodu do naší rodiny. Vůbec jsme
její nářky nechápali, celá rodina se snažila a výsledek se nakonec
dostavil. Je boží, nechá si všechno líbit (ještěže mám již rozum a
neoblékám kočičky a nevozím je v kočárku, jako v dětství u babičky), je
rozmazlená, mlsná ale umí i aportovat myšky.
Šisinka po práci
Oskar
Další přírůstek do rodiny byl divoký kocourek (asi rok starý),
jakých se po areálu nemocnice toulají desítky. Při jejich krmení jsem si ho pomalu ochočovala, ale než se tak stalo úplně, stačil mu nějaký zlý člověk ublížit. Najednou měl obrovský tik v obličeji. Jak jsem to
zjistila, drapla jsem ho, odnesla na kastraci a ještě téhož večera byl
doma. Tam se bál všeho a nejvíce předmětů, které mu asi připomínali to
ublížení. Po pěti letech je z něj osmikilový kocour Oskar a velký
závislák. Všude mne doprovází, i na chalupě na zahradě mne doslova
pronásleduje na každém kroku. Je moc hodný, zkrátka trouboid.
Oskar odpočívá
Kačenka
Další plachá kočička k nám přibyla z depozita MUDr Fišera. Velmi
svérázná a plachá mladá kočička. Ostatní sourozence někdo utloukl
klackem, ale ona přežila. Schovávala se, syčela a taky mne neváhala
uhodit! Pravda, nikdy nesekla drápkem, ale rány rozdávala i do obličeje.
Po dvou letech je to mazel k pohledání. Běhá za mnou a pomáhá mi zalévat
kytky, vyměňovat kočkolit, vodičku nebo papání. Její plachost se stále
projevuje alespoň tím, že nerada jí v přítomnosti ostatních koček.
Kačenka před spaním
Ťapinka
Odrostlejší plaché kotě, také pobíhalo po areálu nemocnice,
Podařilo se mi jí nalákat na jídlo a díky pomoci dcery, polapit do
krabice. Za tuto pomoc si ji dcera směla ponechat! Cestou v tramvaji
nejenže Ťapka plakala, ale dírkou na dýchání v krabici nás i kousla. Týden strávila pod kuchyňskou linkou. Ale pak se začala rozkoukávat. Mazel se z ní stal asi až po roce, možná díky dalšímu kočičímu přírůstku Čendovi.
Oskar a Ťapka: Rozdílná váhová kategorie
Čenda
Nalezenec z chalupy. Ten snad jediný nebyl plachý. O víkendech nám sám lezl do postele a spal s námi. V listopadu, kdy začalo přituhovat, jel
s námi do Prahy. Bydlí u dcery s Ťapinkou, a v jejich chování už není
žádný patrný rozdíl.
Čenda a Vánoce
O dalších kočičkách, které se paní Šípové podařilo ochočit, si přečtete příští středu.
Poodařilo se vám ochočit plachou kočku? Nebo jste dali domov opravdovému "divočákovi", který je i přes všechny vaše pokusy nadále plachý? Napište nám o tom!
Související články:
