Malý domeček, kouř z komína, zasněžená zahrádka – obrázek jak od Josefa Lady. Při bližším zkoumání vidíte ve sněhu ťapky, všude ťapky, pěšinky z ťapek… těch pár dní se sněhovou nadílkou nejlépe ukázalo, kolik kočičáků tu vlastně bydlí. Ne, že by to paní Černá nevěděla, každého zná jménem a nově příchozí nezůstane dlouho utajen. Zatímco většině útulkářů už se "volněji dýchá", ubývá zvířat a ustala záplava koťat, u paní Černé je teď tak trochu těsno.
Pro ty, kdo neví, v domečku u pí. Černé je jediný náš depozit, kam přibývají kočky jaksi samospádem. Je totiž prvním stabilně obývaným domkem za velikou chatovou osadou (či spíš oblastí) na břehu Berounky. Ti, kdo přivezli svou kočku na léto ven, dali jí absolutní volnost a po návratu na podzim nechtěli snášet její protesty nad omezeními bytu, často volí jednoduché řešení: odvezou kočku zpět na chatu. I ti, kdo v létě dětem pořídili mazlíčka s tím, že o víkendu (v lepším případě i ve středu) na chatu zajedou s krmením, mají pocit, že kočka bude ochotně čekat u prázdné chaty za granule a zamrzlou misku s vodou. Kočka není tvor hloupý, a tak ji něco takového ani nenapadne, zkrátka se poohlédne, kde by bylo lépe. Packy zebou, hlad je zlý a žízeň ještě horší. A tak, podle své povahy, buď krouží okolo domečku se spoustou kočičích schovávaček v závětří a miskami za okny a opatrně užírá, nebo se prostě postaví té dobře vonící paní do cesty a praví "Tady budu bydlet, tak se o mě starej".
Protože domeček není nafukovací a síly paní Černé nejsou nekonečné, azyl je udělen jen dočasně. Dotyčný azylant je nakrmen, postupně ochočen, zvládne očkování, kastraci… a musí se stěhovat do trvalého domova. Uteče pár měsíců a máme jaro. To už takřka tradičně paní Černá přibere pár mimin bez mámy, která by těžko někdo jiný stíhal krmit, na léto a podzim přidám "pár dorostenců" a od září do mrazů už zas putují noví imigranti z chatové osady, měníce plachost za teplo u kamen, misku plnou jídla a vlídné zacházení.
Kočičí jesle u paní Černé
Z krabice za kamny či ohrádky za oknem na to hemžení nováčků stoicky hledí letos už sedmnáctiletý kocour Mundoš, jediné vlastní zvíře paní Černé. Více či méně ochotně nové přírůstky snáší i několik starousedlíků (Kulča, Cinda, Mitylka), mnohdy od sousedů přestěhovaných čičin s právem definitivního dožití a věkem dost přes deset let. Všichni ostatní po absolvování nutné veteriny a "zcivilizování" hledají nové domovy. Za rok 2006 přišlo do domečku pí. Černé rovných třicet nováčků, část z nich už našla nové domovy, například Viktorka, Vlado, Toník, Lada...
Spotřeba "kočkolitu" teď na podzim a v zimě je takřka pytel (10 kg) denně, kromě konzerv a suchého krmení paní Černá kočičákům i vaří a posledních pár týdnů už nestačí ani její obvyklá norma "jedno kuře denně", naštěstí už usnuli ježečci, další hladoví strávníci, dojídající všechny zbytky. Kočičí záchůdky se musí uklízet v podstatě pořád, úklid, vaření, obírání masa, ošetřování koček, to by byla šichta pro dva lidi na plný úvazek. A dobrovolná pečovatelka té
smečky hladových krků si stěžuje jen na to, že se v noci nevejde do postele, většina jejích svěřenců k ní totiž chodí spát.
Za těch pár týdnů v novém roce už přibyli další dva kocourci, mladý, sebejistý a mazlivý Korálek a starý, podle mě povahou úžasný kocour Šelmík se zářivýma očima, kostrou potaženou kůží (která mu tak trošku přebývá a ukazuje, že ho byl kdysi kus) a "rozhozenými" hodnotami na játrech. Nechávali jsme mu dělat rozbor krve, báli jsme se, že bude mít nemocné ledviny. U paní Černé sice už dva "ledvináři" bydlí, Moureček a Matýsek, Šelmík by byl další do klubu, ale u takhle starého zvířete by prognóza byla dost nepříznivá. U jater můžeme doufat a kocour se každým dnem lepší a dává jasně najevo, že je rád na světě. Je to zvláštní, ale Šelmík je v obličeji neuvěřitelně podobný Mundošovi, vlastnímu kocourovi pí. Černé. Na rozdíl od Šelmíka Mundoš smí ven, a tak má paní Černá dobrý sport, rozeznávat ty dva u dveří. Šelmíka stále ještě pozná podle trčících žeber. Kocour dostal své jméno podle očí a na jeho fyzický stav neuvěřitelně pružných, ladných, šelmích pohybů.
Při letošním chaotickém počasí jsme museli změnit obvyklý postup (nové venkovní kočky se obvykle během zimy ochočí a postupně se "pořeší"veterina), protože čičiny zřejmě s pocitem, že je jaro, šly do říje. Tak došla řada i na sklopec.
Byla po půlroce ulovena dlouhosrstá mourinka " Fousatá", během zotavené po kastraci si v domečku vzpomněla na své lepší životní období a je z ní bytový mazel. Těsně před příchodem mrazů byl naštěstí lapen i kocour Čertík s těžkým zánětem dýchacích cest, a tak se teď s paní Černou vídáme obden, protože tomuhle dárečkovi zatím opravdu nejde vpravit léky do tlamky, vše musí dostat v injekcích.
Všem pokusům o odchyt stále odolává bojácný Míša i krásné, leč plaché zvíře s pracovním jménem Dáša, které žije na zahradě, přespává ve venkovních domečcích pod kůlnami, jež paní Černá vyrobila a udržuje.
Ledvinář Matýsek
Přilákat k domku se už dala i poslední tři neumístěná zvířata z rodu koček plovárenských, která paní Černá chodila za každého počasí dvakrát denně krmit na zrušenou plovárnu u řeky, Šedulka, Šmudlička a Ferda. Venku žijí i dvě ze čtyř starých koček ze zrušené tržnice, druzí dva kocouří dědci sídlí pod postelí paní Černé, vychází ven jen tehdy, když je v domku absolutní klid a ulovit je na odčervení či vakcinaci, to je práce na tři čtvrtě hodiny. No, ti dva mě opravdu nemají rádi, zato ale, i když velice pomalu, získávají důvěru k paní Černé, a to podle hesla "láska prochází žaludkem"…
Nutnou veterinu už zvládly a na nové domovy čekají číči, které se tu ocitly ze závažných rodinných důvodů původních majitelů Růženka, Boženka, Rozinka, Matylda a Otík, nebo krásní rezavci z Příbrami Vojta a Václavka, ale také dva handicapovaní "ledvináři" Moureček a Matýsek, ti by nejraději našli domácnost, do které by se vešli oba a dál mohli tropit lumpárny spolu.
Ledvinář Moureček
Pokud vám fotografie nestačí, můžete krasavce a krasavice z depozita paní Černé vidět i v televizi, nedávno je totiž natáčela televize do pořadu "Chcete mě" a tuto sobotu budou zářit s panem Srstkou z obrazovky. Chcete–li rozšířit domácí "smečku" o dalšího člena rodiny, ozvěte se paní Černé na tel. 251640950.
Chcete–li se přijít jen tak na číči podívat či přinést jim něco na zub, dejte jen předem vědět, paní Černá je převážně doma, ale musí od svých svěřenců "utéct" alespoň na nákup… Autem se dá přijet přes Lipence, pokud si chcete udělat pěší výlet či přijet vlakem, můžete přejít lávku přes Berounku z Černošic. Budete vítáni.