Jak už jsem psala, kočky u našich jsou tři. Linda, Mikeš a Moureček, přírůstek z Plzně.
Naši odjeli na dovolenou do Španělska a mně zůstalo na krku všech 11
kočičáků na třech různých místech vzdálených cca 5 km. Nic nezvládnutelného za podmínky, že si vezmu dovolenou a nepíchnu kolo. Rozplánovala jsem si, kolik času průměrně musím kde strávit, aby si nepřipadali opuštění. Zvlášť jsem se obávala reakce Mourečka, aby mu to nepřipomnělo situaci v Plzni - mám paničku a další den nemám paničku.
Po první noci, kterou strávili sami, mě uvítali tak, jak ještě
nikdy. Linda kvičela jak malý pašík a oba kluci se předbíhali, kdo se ke mně víc přítulí. Ale celkem rychle je to přešlo a honem mě vedli k dokonale vymeteným miskám. Při mé podvečerní návštěvě už jim došlo, že sice se ztratím, ale po mně zůstanou plné misky, a zase se včas vrátím, aby netrpěli hladem. A tím víc se mi pak věnovali, protože věděli, že tam s nimi dlouho strašit nebudu a pak budou moct klidně spát. Když jsem tam další noc měla spát, naivně jsem si myslela, že zabereme můj bývalý pokoj. Kdepak, kočičáci se usadili v obýváku, takže jsem tam zůstala s nimi. Doma mi ráno můj Mikeš udělal scénu. Po příjezdu jsem svolal kočky, všichni byli rádi, že mně vidí - kromě nejrozmazlenějšího Mikeška. Doběhl sice od sousedů, podíval se, řekl jenom "Mek" a zmizel. Vrátil se až kolem desáté večer, zkontroloval, jestli jsem doma a zase zmizel. Až ráno mě vzal na milost - donesl mi snídani (vyplašeného vrabčáka) do postele. Ale pak už i jemu došlo, že se ztratím a zase najdu a přestal trucovat.
Mikeš - jeden z kocourů paní Jany
Takže jsme celou rodičovskou dovolenou celkem v pohodě zvládli.
Mikeš s Mourečkem se naučili rozjet a zastavit gramofonovou desku. Na rozdíl ode mně, která k tomu potřebuje různá tlačítka, jim stačila tlapka. Naštěstí bez drápků, takže na deskách nepřibyly rýhy.
Ale s přibývajícími dny, kdy se museli spokojit s mojí maličkostí,
která s nimi nebyla celý den a celou noc, jsem na nich začala pozorovat, že jim začíná být smutno po našich. Večer u televize se Linda usadila u mně na klíně, tulila se a spinkala. To u ní není vůbec běžné. Díky tomu jsem domů jela až kolem půlnoci, ale podle harmonogramu na mně tuto noc měli právo u mě doma. Další večer se Moureček oddělil od ostatních a usadil se v ložnici taťkovi na polštáři. Mikešek za ním nosil šňůrečku, plyšovou myš, ale ke hře
ho nezlákal. Takže jsme si tam svorně všichni ustlali. Slíbila jsem jim, že se ještě jednou vyspí a naši se vrátí. Nevím, jestli mi to věřili, fakt je, že další příznaky smutku jsem nezjistila.
Mourek hrající si s Lindou
Ale stejně, neprojevili se jako nevděčníci. Když se naši vrátili,
vítání bylo intenzivní, ale celkem krátké. Kocouři prolezli všechna
zavazadla, našli si něco nazub a když se ujistili, že už zase mají páníčky pod dohledem, zalehli a spali. Linda donutila jejího páníčka, že ji počesal a šla taky spát. Naši byli trošku zklamaní, doufali, že byli víc postrádaní, ale nakonec konstatovali, že je líp, že jejich nepřítomnost vzali kočičáci tak sportovně.
Linda miluje česání
A ještě k Mourečkovi: psala jsem už, že se dost podobá Mourečkovi,
kterého jsme měli. Stále víc dokazuje, že nejenom vzhledem a pohledem.
Minulý týden jsem ho zlobila: popleskávala po kýtách, lechtala na tlapkách a trošku jsem ho tahala za chlupy. Přistoupil na tuto hru, ale pak ho to přestalo bavit a napřáhl na mně tlapku a jemně mi ji položil na obličej. Všichni se začali smát. Je jenom otázka času, kdy to udělá ne jemně, ale bací mně jako Moureček I. V neděli, stejně jako to dělával Moureček I., asistoval při povlékání a hned zabral čerstvě povlečený polštář. Ani netuší, jak moc se mu podobá.
Ale na rozdíl od Mourečka I. je žárlivý. Včera jsem si s ním hrála,
vykládal mi /je ukecanější a ukecanější/, pak pohodil zadečkem a šel na
krekry. Tak jsem se odklidila na balkon za Mikeškem, ale ten moment jsem ho zase měla za zády a nadával a nadával. Vždyť on si jenom na chviličku odskočil a já si najdu jiný objekt mazlení. Jenom zatím nechodí na klín, ale i to dojde. Jinak s Mikeškem dovádí tak, že jim mamina raděj jde z cesty, aby nepřišla k úrazu.
Související články:
