Po mnoha letech, kdy jsme chovali jenom kocoury, jsem dostala také kočičku. Koťata jsme nechtěli (je s tím jenom starost, komu je dát), ale když už byla na cestě, těšili jsme se. S Micinkou jsme se pak z koťátek radovali. Bohužel jen čtrnáct dní. Kočku srazilo auto, na místě mrtvá.

Týden stará koťátka, ještě s maminkou

Byla neděle večer, čtvrtého července. Co teď s tak malými koťaty? Pevnou potravu začínají přijímat někdy ve čtvrtém týdnu, odstavují se okolo desátého týdne. Do té doby to bez mléka prostě nejde. Jak je krmit, když jediné správné řešení je mateřské mléko? Sehnat kočku se stejně starými koťaty. Nebylo kde. Dávat jim kravské mléko, když se všude dozvídám, že to je to nejhorší, co můžu kočce dát? Průjem z něj (polotučného) mívala i velká odstavená koťata. Vzpomněla jsem si, že mám schované inzeráty veterinářů vystříhané z novin. Na jednom bylo telefonní číslo na veterinární pohotovost. Nebudu to natahovat, píšu kvůli tomu, abych se podělila o zkušenosti, jak odchovat koťata od dvou týdnů. Když jsem do téhle situace byla nedobrovolně hozená, byla jsem vděčná za každou informaci, každou radu a právě na těchto stránkách jsem nějaké ty informace našla. Proto chci na oplátku poskytnout svoje zkušenosti, když se někdo ocitne ve stejné situaci.

Dvoutýdenní, už bez maminky

Tak abych se vrátila k veterináři. Řekl mi, ať je krmím odstředěným kravským mlékem (dost jsem se tomu divila, že mi doporučuje kravské mléko, možná je ta jeho škodlivost pro kočky jenom šikovný marketingový tah; dost možná kočky nemají průjem kvůli vysokému obsahu laktózy, ale kvůli vysokému obsahu tuku) šestkrát až osmkrát denně. Na objem krmné dávky jsem se pozapomněla zeptat. Nastalo tedy experimentování. Osvědčila se injekční stříkačka s nasazeným kouskem ventilkové gumičky (co se dávala na starší kola). Začínali jsme asi na čtyřech až osmi mililitrech mléka, každý si vzal, kolik chtěl (časem sice měli břicha jako putny, kočka by jim asi tolik nedala, ale už se srovnali a teď vypadají normálně). Ohřívala jsem ho v mikrovlnce na tělesnou teplotu (jako pro mimino). Zpočátku jsem krmila sedmkrát denně (v přibližně pravidelných intervalech, jen v noci jsem vstávala pouze jednou, když bylo ticho, spali a na krmení si nevzpomněli). Postupně už stačilo krmit méně často, vydrželi déle.

Tří týdny

To bylo krmení, teď vylučování. Když jsem chodila koťata pozorovat, ještě s kočkou, všimla jsem si, jak jim pomáhá s vylučováním. Po nebo při krmení jim olizovala prdelky a přirozeníčka a výkaly slízala, takže pelíšek zůstával čistý. Když pak v náhradních podmínkách tuhle službu neměli, pelech byl věčně pročůraný, mokré zadní nohy a ocásky a rozbolavělé zadečky. Navíc, jak jim chybělo cucání, začali si navzájem cucat přirozeníčka a prdelky, což rozbolavění ještě napomáhalo. Po krmení jsme tedy zavedli povinné čůrání. Pohladit bříško a pošolíchat i přes přirozeníčko (jako kdyby ho olizovala kočka) a většinou se spustilo čůrání (aspoň něco přišlo mimo pelech). Posadili jsme je na piliny a doufali, že jednou pochopí, že tam mají chodit (časem pochopili, i když se jim nepovedlo tam dorazit pokaždé). Rozbolavělé prdelky jsme jim jednou denně omývali (od moči) a mazali vazelínou. Pelech jsem přestýlala dvakrát denně (trochu sena a navrch kus starého prostěradla).

Čtyřtýdenní kotě

Umělý cecík

S pevnou stravou jsme začínali někdy koncem čtvrtého týdne. Nejdřív jenom kousíček konzervy (ohřáté v mikrovlnce), později jsem jim konzervu vmíchávala do trochy těstovin nebo rýže. Za nějaký čas už dlabali i granulky (nejdřív jenom abych je zabavila, než se dostali na řadu na mléko, potom už jako jedno z krmení).

V sedmém týdnu jsem je potřebovala naučit lízat mléko z mističky. Nejdřív protestovali, mléko v mističce naprosto ignorovali, akceptovali jedině stříkačku. Zkusila jsem lest. Do mléka jsem namočila asi tři kousky střídky chleba, takže už to vlastně nebylo mléko, ale normální jídlo, které už dávno papkali, a do toho se mohli bez keců pustit. Nějaký čas jsem je takhle šidila, až už vzali na milost i mléko bez chleba.

Tak to by bylo snad tak nějak zhruba všechno.

Lízinka - 12 týdnů

Bertík - 12 týdnů

Bylo mi jasné, že dost možná se odeberou za maminkou, ale že já musím udělat všechno, co bude v mých silách, abych jim v tom nepomohla. Jestli někdo budete muset taky provádět tak nejistý podobný podnik, přeju pevné nervy a hodně zdaru. Dneska je raubířům dvanáct týdnů a mám z nich radost. To je nejlepší odměna, když vidím, že se jim i přes tak mrzuté začátky daří dobře a jdou se se mnou rádi pomazlit.

Další konzultaci můžu poskytnout emailem.

Související články:

• Pipláme kotě