Z vlastní zkušenosti vím, že není rozhodující věk zvířete, když se
člověk rozhodne si ho pořídit - anebo se ho ujmout. Záleží jenom na jeho
vlastním přístupu ke zvířeti, aby si k němu našel cestu.
Je pravda, že mé první kotě bylo opravdu kotě - asi dvouměsíční
kocourek, který se vynořil z trávy u potoka u naší zahrady - a byl náš.
Od té doby prošlo naší domácností několik kočičáků. Když jsem se nastěhovala do rodinného domku v okrajové části města, oknem k nám začala chodit černá kočka Minda od sousedů - cca 5 letá a brzy nás obdařila černým kocourkem. Bohužel, někdo ji otrávil - a ona přišla poslední chvilky svého života věnovat nám. Bohužel, už jsem jí nedokázala pomoct.
Na zahradě jsme v letním období vídali statného mourovatého kocoura,
kterému chyběla levá přední tlapka - zhruba po zápěstí. Začali jsme mu říkat Pajda. Nikdy se k nám nepřiblížil, ale věděli jsme, že se stravuje spolu s našimi kočkami zahradními a nejednou jsme ho přistihli spát u nás na seně. Přišla zima. Jednou večer jsem před domem zahlédla známou pajdající postavu. Byl to Pajda ze zahrady, kterého zima vyhnala ze zahrad a přinutila ho přiblížit se lidským obydlím. Vzdálenost necelých tří kilometrů pro něj nic neznamenala. Bál se ke mně přiblížit, ale nechtěl ani utéct. Zůstal vždycky sedět tak 2 metry ode mně, mňoukal, ale nepřišel. Dávala jsem mu misku s krmením ven, a pozorovala, jak se do všeho, co dostal, vždycky hladově pustil. Kvůli svému hadicapu měl možná trochu problémy lovit, a v zimě je toho k lovu taky dost málo. Postupně si dodával odvahy, k misce se přibližoval i dřív, než za mnou zapadly dveře. Asi po třech týdnech se u misky nechal jemně pohladit. Ucukl sice, ale pak se vrátil, a dělal, že on jí a nevšímá sí toho, jestli ho někdo hladí. Začínalo mrznout a i jemu asi
začala být venku zima. Jednou ráno jsem ho našla schouleného na židli na kryté části našeho dvorka. V té době jsem měla černou kočičku a černého kocourka. Říkala jsem, že i ty moje rozmazlené potvůrky mají sociální cítění. Nevadilo jim, že první jsem dávala krmení Pajdovi, nevadilo jim, že se jim vnutil do jejich teritoria. Po několika dnech si dodal ještě více odvahy. Jednou ráno ležel schoulený na křesle v kuchyni. Zjistil, že naše kočky pro vstup do domu používají malé okýnko na chodbě a prostě jím přišel taky. Nikdy nezapomenu na jeho pohled. Přikrčil se, v očích zmatek, a čekal, co udělám. Začala jsem na něho mluvit, pomalu se k němu přibližovala. Pohladila jsem ho jednou, podruhé. Pak už mi sám nastavil hlavičku do dlaně, abych ho hladila. To bylo v té chvíli důležitější než jídlo.
A tak byl Pajda náš. Na zahradu už se nevrátil, ani když skončila
zima. Nevím, jak byl starý, když k nám přišel, u nás byl asi pět let, pak se jednou nevrátil z toulek. Už jsme ho neviděli.
Stejně tak k nám přišla Linda - kočička, která teď dělá společnost
Mourečkovi. Měli jsme kočičku Bobinku (o té bám snad taky jednou napíšu), která se při jedné návštěvě zahrady k nám už nevrátila. Místo ní se objevila mourovatě bílá kočka. Mohla mít rok, možná dva. Celé léto trávila s našimi kočkami zahradními, ale chovala se jinak. Hrála si na dámu. Před zimou se naši rozhodli, že ji vezmou na byt. Mezi dva domácí mourovaté kocoury zapadla bez problémů. S loužičkami a hromádkami taky nebyl problém. Ale usoudili jsme, že jí musela ublížit žena. Nějakou dobu trvalo, než si zvykla na mamku. Taťka byl okamžitě její, dodnes mu dává najevo, že on je její páníček a nejraději se nechává česat od něho. Mamky se zpočátku stranila, když zvedla hlas, Linda se schovala. Naštěstí ani toto už není pravda, z Lindy je suverénní paní domácí. A stejně tak, jako kdysi ji přijali naši
kocouři, tak ona v říjnu 2000 přijala černého Mikeška a letos v květnu oba svorně přijali Mourečka.
Opravdu není rozhodující věk zvířete. Možná je ale lepší, když si
starší kočičku či kocourka vezme ten, kdo už nějakou tu číču doma má. Přes soukmenovce si asi rychleji zvykne na nové prostředí i nové pány. A klidně i do bytu, naši mají teďka tři a nejsou žádné problémy.
Pokud vás článek od paní Jany přesvědčil a uvažujete o tom, že byste poskytli domov některé potřebné dospělé kočce, podívejte se do rubriky SOS, která obsahuje nabídku koček z měcholupského útulku. Také můžete navštívit nabídku zvířat OS podbrdsko, kde najdete osmnáct dospělých koček, kterým v Měcholupích hrozilo uracení...
Související články:
