Mouříček je jednou z "plzeňských koček", které přišly o svou ochránkyni. Zatímco čtyři z jeho kamarádek stále hledají nové bydlení a hodné lidi, kteří by je měli rádi, na Mouříčka se už štěstí usmálo. Odjel jako úplně první a to až do Břeclavi. Zde jsou zprávy od jeho nových opatrovníků referující o tom, jak se má "tříletý mourovaný kocourek většího vzrůstu, plachý, který se moc se bojí cizích lidí" (v uvozovkách je charakteristika Mouříčka z dob, kdy ještě bydlel v bytě v Plzni na Borech).
Pro: utulek-pod-brdy@email.cz
Doručeno: 06.05.2002 11:34:29
Milá paní Báro,
včera jsme si odvezli z Plzně Mourečka. Díky špatnému počasí neměl problémy s transportem. Většinu času strávil v přepravce, když jsem ho vytáhla a položila na sedadlo, jemně se přitulil. U našich si našel místečko pod postelemi. Má tam klid, jenom kočička se tam na něho chodí dívat a zdá se, že mu to trošku vadí - anebo se jí zatím trochu bojí.
Problém ale je se stravou. Včera si vzal jenom vitamínek, nic
dalšího nechtěl. Dneska trošku konzervy, ale to za použití jemného násilí - mamka mu to vnutila do tlamičky. Do vody jsme mu dali Glukopur, aby dostal chuť k jídlu, ale nemá zájem ani o pití - takže trošku dostal stříkačkou. Jediná věc, k čemu se odhodlal sám, byla lžička vitamínové pasty Calopet.
Co mně trošku udivuje, není to, že se nás zatím bojí - to je
pochopitelné. Ale každá kočka tráví většinu času spaním a hlavně mytím - a to mi u něho zatím chybí - a pak to, že zatím nevyhledal bedýnku. Ať už tu jeho vystlanou papírem nebo našich kočiček se stelivem. Tu si byl jenom očichat.
Doufám, že si zvykne a hlavně že začně baštit - s jeho vzrůstem by měl vážit víc než 6 kg. Náš Mourek měl 8 kg a Macek, který byl asi stejně dlouhý jako tento Moureček, měl kolem 10 kg.
Zatím se mějte
Jana
Mouříček
Pro: utulek-pod-brdy@email.cz
Doručeno: 09.05.2002 07:24:39
Milá paní Báro,
jak to vypadá, máme vyhráno. Moureček už je O.K.
Včera nám sice nahnal. Mamka mi volala kolem desáté dopoledne, že ho
nemůže najít. Vzbudil ji kolem čtvrté, když k ní přišel do postele, pomazlil se a odkráčel za ostatníma kočkama. Když vstávala, nikde nebyl. Dušovala se, že všechna okna byla zavřená, ale něho prostě není.
Na vysvětlenou: v březnu loňského roku jsme po ránu hledali našeho Mikeška a zjistili jsme, že je dole pod balkonem. Naši bydlí ve 12. patře. Naštěstí vše přežil jen s mírným šokem a naši pak nechali oba balkony zasklít. Jeden je celý zasíťovaný, takže je to vlastně velká voliéra.
Ale zpět k Mourečkovi. Opět jsme prohledali celý byt, všechny skříně - nebyl. V půl druhé, když jsem dělala nevímkolikáté kolečko po kolenou,
jsem si všimla světlých chlupů - v minimálním prostoru za televizí. Dostal něco málo na zub, vyčistily jsme mu ouško a odstěhoval se za kočkama do mého bývalého pokoje. Ožil až večer. Začíná baštit, mazlí se - nejraděj má škrabkání pod bradičkou a na bříšku, už vrní a začíná komunikovat. Říkala mamka, že včera večer si lehl na stolek a díval se na televizi.
Zvykl si už i na bedýnku se stelivem. Takže bych řekla, že už přijal nový domov, nové kamarády - černého Mikeše a mourovatě bílou Lindu - i nové lidi.
Mějte se hezky
Jana z Břeclavi
Pro: utulek-pod-brdy@email.cz
Doručeno: 22.05.2002 15:10:19
Milá paní Báro,
už je to jistné - Mourek je v pohodě. Už není pravda nic z toho, co jste mi o něm prvotně psala.
Už se neschovává, jenom když někdo vstoupí do bytu, rychle se uklidí
pod topení a jenom nos vystrčí zpod záclon.
Vydrží na klíně, pochrupává si, vrní, tulí se. Nejenom, že se stal
součástí naší malé kočičí smečky, ale má snahu převzít velení. Dneska v noci už spala celá smečka s našima v posteli. Minulostí je i jeho krmení jak ptáčka - jak otevřel tlamičku, něco jsme mu do ní vložili. Už to není pravda. Sedne k misce a dožaduje se krmení. A když se konzerva neotevře dost rychle, začíná hudrovat.
Přiznám se, že jsem byla optimista. Věřila jsem, že si s námi zvykne, ale mile mě překvapilo, že to bylo tak rychle - máme ho vlastně ani ne 3. týden a chová se tak, jako by s námi byl odjakživa.
Už jsem si ho i vyfotili, takže jak budou fotky hotové, zaslala bych
Vám je na adresu, která je uvedena na jeho "rodném listě", který jsme s ním dostali.
Mějte se hezky a doufám, že i ostatní kočičky z jeho bývalého domova
najdou domov nový a zvyknou si tak rychle, jako Moureček z Borů. Dneska jsem si četla, že jich ještě 7 zbývá umístit, takže snad to i těm vyjde.
Jana
Plzeňských kočiček už naštěstí nezbývá umístit sedm, ale "jenom" čtyři. Vlastně tři, dneska se ozval hodný pán, který si k sobě chce vzít Stříbrnku. Držme tedy palce zbylým třem kočičkám - bíločerné Erišce, mourovatobílé Koťánce a stejně zbarvené Micišce - ať brzy najdou nové bydlení. Povídání o nich a jejich fotografie najdete v
tomto článku.
Pokud byste měli o některou z nabízených koček zájem, kontaktujte prosím Báru Kolmanovou z OS podbrdsko - tel: 0603363315, email: utulek-pod-brdy@email.cz. Připomínám, že situace je kritická - kočičky se musí do konce tohoto týdne vystěhovat z bytu, který sdílely se svojí nešťastnou ochránkyní, navíc všude je spousta koťat, takže starší kočky nacházejí bydlení velmi obtížně... Za každou pomoc velmi děkujeme.
Související články:
