Žila byla jedna starší dáma.
Jednoho dne nalezla malé čtyřměsíční koťátko, a protože měla dobré srdce, rozhodla se, že si ho nechá a bude se o něj starat. Ještě tentýž rok našla další malé koťátko, a tak si ho opět nechala, aby si mohly kočičky spolu hrát a dovádět a nebyla ta první kočička sama. A
navíc, vždyť kočičky jsou tak krásné, něžné a milé. A starším osamělým lidem poskytují tolik lásky a přátelství, že se stávají zakrátko partnerem a milovaným společníkem ve všech dnech, těch lepších, ale hlavně v těch zlých.
Všichni víme, jaký to je pocit, když se vám nic nedaří, je špatný den nebo jen venku leje jako z konve. A v té chvíli naši miláčci vycítí náš
smutek a uvelebí se hned vedle nás nebo hupsnou do klína, nebo rovnou na prsa a spustí svoje kočičí rozjímání jako tibetští mniši - óómmm se nese tichem, rozpouští bolest a přináší pocit klidu a smíření.
Kačenka a Myška se měly moc dobře, dostávaly dobré papáníčko, měly své pelíšky, spoustu
lásky a svojí paničku. Všechno bylo v nejlepším pořádku. Ale v každém příběhu se vyskytne zlý vlk, drak nebo loupežník. Kdo by to byl řekl, že tím zlým se v našem příběhu stane sama panička.
Stalo se, že onemocněla. Byla už stará a musela do nemocnice na delší dobu. To se někdy stává, obvykle se pak řeší, kdo se o kočky postará. A hledá se tak dlouho, dokud se to
nějak nevyřeší.
Kačenka a Myška ale měly tu smůlu, že je jejich panička milovala příliš. Svým příbuzným nakázala, ať Kačenku s Myškou odvezou na veterinu a nechají je utratit. Prý je moc miluje, ale už se nemůže v budoucnu o ně starat, a nikdo jim nedá takovou lásku jako ona, takže radši ať zemřou, než aby je měl někdo rád míň než ona. To je láska až za hrob, co? Škoda, že hrob se měl kopat pro ty dvě milované čičolíny.
Naštěstí příbuzní jsou normální lidé a po cestě na veterinu je neobtěžovalo zvednout
telefon a zkusit zachránit dvě krásné, hodné a zdravé kočky. Oklikou se dostaly do našeho azylu.
Pánovi, který je přivezl, nebylo třeba dávat standardní otázku, proč si je tedy nenechají příbuzní. Po několika vteřinách v domě mu oslizly oči, zčervenal a pán zalapal po dechu jako rybka na břehu. Jsou silní alergici, ale přesto zvládli dovézt kočky do
azylu.
Obvykle zdravé kočky nebereme, jen ty chudáky, tuláky a podobné demolice. Ale tady jsme udělaly výjimku, snad proto, že je to dočasné,
holky jsou zcela zdravé, kastrované, není třeba nějakou zvláštní péči kromě lásky.
Kačenka s Myškou jsou skoro pořád u sebe, tisknou se k sobě, jsou trochu zmatené a hlavně smutek jim čouhá z každého chloupku. Jsou to čtyřleté holky, které celý svůj život prožily spolu, milují se, neumí si představit život bez druhé. Obě jsou pěkňoučké, dobrosrdečné a rozhodně nejsou chudinky ušláplé. Je vidět, že jsou plné života, užívaly si krásně s
člověkem, dávaly a braly radost celými tlapkami. Jen teď netuší, co se děje. Trochu s bázní čekají, co se stane. Vidím v jejich očích smutek a obavy z budoucnosti. Myslím, že by chtěly být opět spolu a hřát nějakého dobrého člověka. Pár dobrých lidí je zachránilo, teď jsou u nás a my doufáme, že pro ně najdeme domov, kam by mohly odejít spolu. Pak by zase rozkvetly a jejich čumáčky by se usmívaly a dělaly veselé ksichtíky na své lidi.
Kačenka a Myška jsou v dobré kondici a dobře krmené, jen jejich důvěra v lidskou lásku trochu utrpěla. Kačenka je ta mouratá s krásnou kulatou hlavičkou a obrovskýma očima. Myška je ta větší, je jí pěkný kus baby, ale tváří se jako Já malá v koutě. Jsou trochu legrační dvojka.
Myška
Obě jsou mazlivky, nebojí se ani cizích lidí, hned mi nastavily kožíšek na hlazení,
takže jim evidentně schází, aby je někdo pěkně podrbal a polaskal. Najde se někdo, kdo by chtěl mít doma dvě pěkné kočky, které jsou zcela bez problémů, jsou mazlivé a plné lásky? Takže na závěr příběhu volám: Halóóó, láska volně k odběrůůůůů.... kdo má zájem?
Máte-li někdo zájem o Kačenku s Myškou, nebo potřebujete ještě další informace, volejte do Azylu Lucky paní Zárubovou, která toho ví o holkách nejvíc, protože je chodí utěšovat.
Související odkazy:
