Milí lidi,
Jsem kocourek v rekonvalescenci a potřeboval bych nový domov…
Říkají mi D Jednička, protože jsem měl nehodu na dálnici. Porazilo mě auto!
Moc to bolelo a na pomoc jsem tam čekal skoro tři dny! Nakonec mě zachránila hodná slečna, ale neuměla se o mě úplně postarat, a tak zavolala do Šanty.
Odvezla mě do Prahy a hned jsem byl u pana doktora na operaci, ale ta rozbitá nožička už nešla zachránit, a teď mám jen tři. Ještě jsem měl poraněnou i tu druhou – prý vykloubené koleno, ale na druhou operaci jsem musel čekat, až budu mít víc síly.
Po operaci mě dali do útulku a dokonce jsem tam dostal vlastní pokoj. Teda ze začátku ne, to jsem byl dokonce v kleci. Fuj!
A taky mě obtěžovali takovou hadičkou v pacce – prý jsem byl dehydratovaný. To sice nevím, co znamená, ale fakt je, že žízeň jsem měl. Ležet na té dálnici v horku a chladu a bez pití a jídla, to teda nebyla žádná legrace. Musím přiznat, že jsem měl chuť to zabalit…
No, v Šantě se o mě starají fakt pěkně. Už nemám blechy ani klíšťata, a dokonce mi tam umyli i uši. V těch mě taky kousalo…
Nejlepší je ale jídlo, takové jsem to teda s jídlem venku nikdy neměl. Dokonce dvakrát denně a vždycky to je voňavé a lákavé. Jak se uzdravuji, tak mám hlad jako vlk.
Moc se mi po tom pravidelném jídle spravil kožich a vůbec už zas vypadám jako pořádný kocour. Jak se mi udělalo líp, začal jsem se zase mýt a to mně taky dost vylepšilo fasádu!
A úplně nejlepší je, že jsem se tu naučil mazlit. To jsem dřív neznal, lidem jsem se snažil spíš vyhnout.
Mazlení mě hrozně baví a pořád to chci, jak se v mém pokoji objeví nějaký personál, už se hrnu a chci hladit.
Dneska už mám za sebou druhou operaci, druhá nožička je opravená a zatím to vypadá, že se to panu doktorovi fakt povedlo.
Personál v útulku říkal, že jste mi na tu operaci poslali peníze a že Vás nebylo málo.
To je dobře – protože to byla drahá operace a tady mají na starosti spoustu koček, tak to s penězma není žádná legrace.
Teď už prý nejsem pacient, ale rekonvalescent a cítím, že je mi každým dnem líp. Začal jsem se ve svém pokoji už i nudit, pořád bych chtěl, aby tu někdo byl, povídal si se mnou a mazlil mě.
V Šantě proto říkali, že bych už potřeboval svůj domov. Zatím půjdu do depozita do Kunratic, abych nebyl už sám.
Kdybyste se se mnou chtěli seznámit, zavolejte do Šanty a přijďte za mnou na návštěvu do depozita. A pokud byste mi chtěla dát domov, tak mi tady v depozitu zabalí můj kufřík a můžu jít – skoro hned!
Asi si dám inzerát:
Zachovalý mladý kocour se třemi packami, charismatický a pruhovaný hledá opravdový domov.
Chtěl bych bydlet v bytě, ideálně s malými vycházkami na zabezpečený balkon či terasu. Potřebuji Vaši společnost a pozornost a dobré jídlo a zajištěnou veterinární péči. Až se z toho úplně vylížu, budu potřebovat pravidelné očkování. Jinak hodlám být už zdravý.
Nabízím kouzlo osobnosti a přátelství!
Značka. Kočky mě už nebaví, ale asi by mi nevadily…
Váš D Jednička