Ráda bych se s vámi podělila o několik postřehů. Nejde o tu "klasickou" kočičí schopnost, o které všichni víme své: spát 25 hodin denně, najít v létě kočku zavřenou v krabici s vánočními ozdobami (tím myslím v krabici, která se půl roku neotevřela a je zahrabaná na nejvyšší poličce ve skříni), nenajít rozmrazované maso na lince (ale najít spokojenou kočku vedle linky)… Tohle zná každý člověk ve vlastnictví kočky. Já bych se ale ráda zaměřila na kocoury. Nevím totiž, jestli je to nějaká vrozená schopnost všech kocourů, nebo pouze vybraných jedinců. Kocoura, na rozdíl od kočky, jsme naposledy doma měli někdy tak před patnácti lety, a to si už fakt nevybavuju, jestli se taky pyšnil svými speciálními dovednostmi…
1. V jídle nejsem vybíravý
Zaběhlý standart stravování přijímá bez stížností. Zpestření stravy o syrové masíčko vítá, kočičí pamlsky a dobrůtky jsou přijímány s povděkem.
Co mě zaskočilo, tak to byla kocourova hlava narvaná v plastovém pytlíku s oříškovým müsli. Jasně, mohl ucítit něco, co ho zaujalo. Ovšem po nasypání (si) do misky se kocour nerozpakoval a nabídnul si. Radost jsem z toho neměla. A z čeho bych měla radost? Kdyby to prasátko neplivalo kousky oříšků a rozinky na koberec. Když mu to nechutná, tak ať to nejí. No ne?
2. Dodržuji pitný režim
Pitný režim je pro každého živého tvora velmi důležitý. Bez potravy se dá přežít týdny, ale bez vody jen několik dnů. Toto platí pro lidi a v upraveném časovém období i pro všechna zvířátka.
Ač mají moje kočky misku s vodou v kuchyni u granulí a denně tu odstátou vodu měním za čerstvou, proč nejraději pije upravenou vodu z akvária a z květníků? Jenže když si přinesu sklenku s vodou a položím ji na stolek, tak jde vypít co nejvíc té lahodné čerstvé vodičky.
A můžu se zeptat, jestli i váš kocour upíjí mrkvový džus??? Můj ano, a abych po pravdě řekla, je to dost otrava si tu skleničku hlídat jako ostříž…
3. Pravidelně cvičím I – kočka stromová
Kočky všeobecně jsou velmi mrštná zvířata a z toho určitě vzniklo oněch pověstných devět životů. Co by jiného tvora přizabilo, to kočka zvládne levou zadní tlapkou a s jedním okem zavřeným.
Můj kocour je asi nějaká výjimka. Abych to uvedla na pravou míru: on mrštný je, ale ne za všech okolností. Vezněme si takové škrabadlo, 120 cm dlouhá tyč omotaná sisalem s odpočinkovou poličkou pouze nahoře. Drápky si brousil bez problémů, ovšem nešplhal. Nedalo mi to a vysadila jsem ho až pod tu poličku. Neseskočil a ani nesešplhal. On ručkoval dolů a zadní tlapkou vždycky zkusil, jestli už dosáhne. Nedosáhnul. Ručkoval dolů, spustil zadní tlapku, nedosáhnul; ručkoval dolů, spustil zadní tlapku, nedosáhnul; ručkoval dolů, spustil zadní tlapku…
4. Mám rád humor
Místo obvyklé a běžné hry s myškou, míčkem nebo škádlítkem jsme si hráli (teda on si hrál) na "poznej film".
Sobota, pět hodin ráno a mě ze spánku budí divný zvuk… Probrala jsem se k životu natolik, aby mi došlo, že kočka (Barča) leží na zemi a šlechtí si kožíšek opřená o sušák na prádlo. Tím divným zvukem bylo takové nepříjemné vrzání, při kterém se ježí chloupky na zátylku a husí kůže se objevuje po celém těle. Ledový pot mě polil v ten moment, kdy jsem si všimla upřeně zírající Barušky ležící vedle mě. Zloděj!
Krve by se ve mně nedořezal. Se zatajeným dechem a bušícím srdcem jsem se po milimetrech otáčela, abych si toho mizeru prohlédla a zpacifikovala… Po sušáku s jediným rozloženým svetrem se mi procházel kocour. Jak mohl vyskočit na tu vratkou konstrukci a dopadnout na ty dráty a vůbec po nich chodit, do teď nemůžu pochopit. Psycho!
Kocouří humor je značně černý.
5. Pravidelně cvičím II – posilování a skok vysoký
Udržování fyzické kondice je náročná práce. Už jenom sestavení souboru cviků přímo na tělo je práce pro odborníka.
V čistě bytových podmínkách si kocour dovedl poradit i s tak obtížným úkolem, jako je posilování bicepsů. No uznejte, zvedání činek nebo půllitrů s pivem je pro kočičí populaci dost nepravděpodobné. On vyskočí před televizi na stolek, natáhne se jako špageta nahoru, pacinky zahákne na hranu plazmy, zatne svaly a zadek souká po krůčcích výš a výš. Zadní tlapky po centimetrech zdolávají obrazovku, přední tlapky se snaží těm zadním odlehčit. Konečně je nahoře se všemi částmi těla a vítězoslavně se rozhlíží po bytě.
Chápu, že vyskočit z místa cca 180 cm na úzkou lištu je dřina, ale on se prosím potom z té televize dostává jedním třímetrovým skokem vysokým na skříň.
Proč? Proč mi to zvíře ničí nejdražší vybavení mého bytu taháním toho svého tlustého zadku místo jednoho ladného skoku?
6. Relaxuji a odpočívám
Ruku v ruce s péčí o fyzickou stránku těla jde starost o duševní pohodu. Jedno bez druhého prostě být nemůže a pouze vyrovnaný a spokojený jedinec může být zdravý na duchu i těle.
Můj kocour miluje sledování přírodopisných filmů. Ovšem jednoznačně dává přednost záběrům z africké savany před ledovým královstvím Arktidy a Antarktidy. Jistým zpestřením jsou reklamy se zvířátky, ale to beru jenom jako drobnou úchylku…
Do extáze ho dostávají cválající stáda zeber, pakoňů a buvolů. Tolik míhajících se noh, hlava vedle hlavy, pulzující masa těl, síla pohybu! Běžící lev či gepard je signálem k útoku. Vymrští své tělo kupředu a jako letící šipka se zastaví až před obrazovkou. Pod tlapkami mu zůstávají žirafy, sloni i supi. Pacičkami mydlí do zvířátek a diví se, kam že se to poděli? Kam šli? Nejsou vzadu? Konec dokumentu sleduje na hraně plazmy a zvíře mizící z obrazovky hledá vzadu mezi kabely…
ý. Miluji společenské hry
Kocour je tvor hravý a navíc i chápavý. Projevuje se to zvládnutím lidských her karetních, deskových i klasických hospodských…
Karetní hry zvládnul na jedničku. Způsobně sedí a dívá se na rozdávané karty a kontroluje, jestli nešvindlujeme. Následně přepadne zbylý balíček karet a s blaženým výrazem ve tváři žvýká pikovou sedmu…
Deskové hry se s ním hrát nedají. On je teda miluje, ale když během "člobrda" lovím kocoura honícího kostku a následně se vítězoslavně vrátím se zmiňovanou a řádně oslintanou hrací kostičkou, tak nám záhadně chybí dva modří a jeden žlutý panáček v hracím poli…
Co ovšem zvládnul na jedničku s hvězdičkou, je bowling. Že se vám to nezdá? Ale ano, i v malém bytě se dá koulet a nemusím mít kouli ani kuželky. S mírným sadomasochizmem ovšem musím přijmout fakt, že já jsem kuželka a kocour koule. To si takhle jdu s hrnkem čaje nebo komínkem čerstvě vyžehleného prádla a v momentě došlápnutí na zem a přenášení váhy z nohy na nohu mi jednu z nich kocour plnou parou podrazí. Chlupatá koule se dál řítí bytem a já se jako podražená kuželka klátím k zemi. Se mnou i ten čaj, ručníky, převržený stolek a sražené škrabadlo. V moment dopadu se mezi mou maličkost a zem vmísí doposud nečinně přihlížející kočka. Zlatíčko…
Pro představu to myslím stačí. Znáte to taky? Stále doufám, že z toho ten trouba (ve svých pěti letech) ještě vyroste. Jak se říká, naděje umírá poslední…
Související články: