Když jsem se před časem uvolila vzít k sobě tři venkovní poloplaché kočky odkudsi, kde dříve jejich majitelé bydleli a teď už nebydlí a nechtějí je tam nechat… byly prostorové možnosti jasné. Tedy jen jedna možnost. Azylanti, které ruka veterináře už dlouho nepoznamenala, absolvují kastraci, odčervení a pomašírují na naši velkou půdu, odkud pak mohou pořádat výpady do dvora. Dostanou neomezený přístup ke granulím a vodě, a pokud se ukážou být alespoň trochu ochočenými či ochočitelnými, ulovíme je na očkování a dáme jim šanci na nějakou další, lepší zahrádku jinde. Bylo mi jasné, že domácí Damien i bezocasá Rézi a těch pár nahoře sídlících neviditelných šmuh z toho radost mít nebude, ale smůla, tři se ještě vejdou. Jo, jeden míní a vše je jinak.
Měďák
Netuším, co to je za zvyklost pod dojmem citů udělat se zraněným zvířetem A, ale B už ne. Rozuměj: nechat zoperovat zlomenou nohu, následně ale zvíře nedostatečně hlídat a nakonec mu náhradu z nohy nenechat vyjmout. No, vynechám kázání, prostě až ve chvíli, kdy byly kočky v přenosce, jsem se dozvěděla, že jeden z kocourů byl zraněný, operovaný, ovšem už před lety, a že kulhá a z nohy mu ukapává cosi. S tím opravdu nemůže běhat po půdě, a být tudíž případně nelapitelný. Oddělit ho od sourozenců a odsoudit k samotce se mi také nechtělo, a tak celé trio dostalo v plen pokoj, čerstvě vymalovaný (grrr), než se zas podaří kočičinec nějak „přeskládat“ v prostoru.
Macour
A nastal čas zjišťovat rozsah škod. Především Macour a Měďák se značnou nechutí zjistili, že se u nás brambory pěstují jen na záhonku, nikoliv v uších. U Macoura to znamenalo dost rozsáhlé léčení, které ještě tak úplně neskončilo. Všechny samozřejmě čekala kastrace, při které se zjistilo, že Sylva je březí (naštěstí v počátku). Ztráta ozdoby trošku, ale opravdu jen trošičku, sebrala vítr z plachet poněkud dominantnějšímu Macourovi. Měďák musel čekat (a jak u toho voněl!) na RTG, kastraci a operaci nohy pokud možno při jedné narkóze. Když už to vypadalo, že je „za co“, přišel z Černošic poraněný, nemocný a pomoc akutně potřebující Filípek… ale to je jiná a dost smutná písnička. Nakonec Měďák vše absolvoval v tentýž den, z části „na sekyru“, ale při jednom, a mohl se začít hojit, aby stihl umísťovací výstavu na Chvalech.
RTG ukázalo, že v noze je hřeb a plotýnka, Někdo si dal zjevně práci se spravením zlomeniny, ale kocour následně neměl „pohybový klid“, plotýnka se zlomila, kost posunula, naštěstí v ose hřebu, takže nožka je teď o trošičku kratší, ale normálně „použitelná“. Běhání nedělá kocourkovi potíže ani bolest, co ho ale muselo trápit strašně a dlouho, byl u pánve povylézající kousek hřebu, znovu a znovu propichující tkáň a kůži, tvořící věčnou hnisavou ránu. Kocour s touhle nepříjemností žil roky. Přitom hřeb by stačilo jednoduše v narkóze vytáhnout, nejde o nějaký dramatický zásah. Plotýnka zarostlá do kosti v noze zůstane, nepřekáží, neškodí a nebolí, snad jen že by Měďák na letišti při kontrole pípal :-), kdyby chtěl někam do cizích krajů. Hřeb je venku, rána se zahojila a trápení tak mizí.
Macour a Sylva na umísťovací výstavě
Na výstavě nikomu nepadli do oka, a tak čekají dál, osmiletí sourozenci na začátku období přeplněného koťaty. Nedělám si iluze, ale přece jen, kdyby někoho oslovily Měďákovy zářivé oči, Macourova jistota kocoura mazáka či stydlivá něžnost Sylvy, jsou tu a čekají. Vzhledem k tomu, že jsou vlastně docela dost ochočení a k riziku v podobě silnice v blízkosti se z nich nestaly kočky půdní, mají pro sebe malinký pokojíček a docela se nudí. Tři kočky, zvyklé celý život chodit ven, ale oceňující přístup domů, čistotné, na sobě celkem nezávislé, hledají nějaké ještě kočkami neokupované domky se zahradou, nové lidi, nový začátek.
Měďák je zřejmě díky výše uvedenému nejopatrnější, ale i on se mazlí a nechá opatrně zvednout do náruče. Konfliktům a bratrovi Macourovi jde raději z cesty. Rád se dobře nabaští a ocení klidnější prostředí. Má uhlově černý kožich a zářivé oči.
Sylva je vůči cizím lidem opatrná a nedůvěřivá, trochu stydlivá, ale k „vlastním“ dojemně mazlivá, přítulná a milá, dělá i kočku čarodějnickou, nosí se na rameni a ducá hlavičkou. Neprosazuje se, počká raději opodál, jak se věci okolo vyvinou. Je drobnější postavy a má želvovinový kožíšek.
Sylva
Macour je sebejistý Pan Kocour, prosadí se i tam, kde si zjevně všechny sousedovic kočky myslí, že jejich územím je i vaše zahrada. Rád chodí ven a umí se o sebe postarat, ocení pomazlení a podrbání, . k misce se hrne první. Je moc pěkný, černý s výraznýma očima.
Tak jsem si je tu dovolila představit, Měďákovo trio, a také jen jemně připomenout, že pokud jsou zlomeniny spravované chirurgicky za použití hřebů, plotýnek či drátů, je potřeba, neurčí–li veterinář jinak, obvykle do roka ty náhrady zas nechat vyjmout. Měďák se se svou bolestí trápil velmi dlouho a úplně zbytečně.
Související články:
Související odkazy: