Uplynul nějaký ten týden od Raičina odchodu z Vašeho domácího depozita, a tak přináším nepravidelné zprávy z domova :o)
Obě naše Číči jsou zdravé a zdá se, že dobře prospívají. Z původní Neviditelné Kočky, pak Kočky Plíži se nám teď pomalounku, ale jistě stává plachá, i když spíš než plachá bych řekla Ostražitá Modelka. A také v posledních dnech i pořád lehounce protěžovaná Vyžírka :o).
Raika
Přikládám pár fotek naší Modelky, které se nám dvěma paparazzi povedlo v posledních dnech ukořistit :o) Vyfotit si Raiku v akci je den ode dne snazší, pokud má člověk trochu trpělivosti a nevadí mu záběry opakovat, tak, aby bylo poznat, že je to skutečně naše Rai. Tj. neměla hlavu otočenou pryč ve stylu - mou tvář Ti neukážu! nebo - vidíš, jak mne za tou nohou od stolu, židle vůbec nevidíš!
Po fázích:
- vylezu jen, když bude tma a ticho
- vylezu jen, když budete oba na gauči a ani se nehnete
- zalezu okamžitě, jak se něco pohne
Jsme se úspěšně dopracovali k fázím:
- nezalezu úplně, pokud vy nevstanete
- nezalezu, pokud kolem mne projdete v dostatečné vzdálenosti
- klidně půjdu vyjíst kotěcí misku, pokud mne křiknete, je mi to jedno, pokud naznačíte pohyb, stejně se během chvilinky vrátím, trhněte si ocasem :o)
Raika
Takže tímto oznamujeme, že od této chvíle jsme se s Pavlem shodli na to, že je nejvyšší čas přestat hájit Raičinu misku před nájezdy nezvedené Maud a nechat čistě jen na našich slečnách, jak si která ten svůj kus dlabance uhájí. Maud totiž vždy jako první zajímá Raičina miska a Rai v posledním týdnu a půl i přesto, že má svou misku čerstvě plnou, a navíc hned před čenichem, jde nejdřív vyjíst misku přes celý pokoj a vesele a přidrzle nás pozoruje, co že my dva na to budeme říkat. Svojí porce si začala všímat, až když jsme skutečně trvali na tom, že tahle miska patří Maud... Je naprosto jedno, zda mají obě kapsičku od stejného výrobce, jen jednu určenou pro kotě a druhou pro dospělou kočku, nebo zda má Rai některého Felixe oblíbené příchuti a konzistence (dává
přednost šťavnatým a v gelu před paštičkami), a nebo nějakou Gurmetku, které má opravdu ráda a byly to první konzervičky, které u nás začala vyjídat celé, aniž by nechávala zbytky. Prostě miska té druhé... Ovšem kotě od vlastní misky nevyhání, takže vzdáváme snahu je uhlídat.
Dokonce jsme se dopracovali i k občasné půl až jednodenní dietě jen na granulkách. Kterou zařazujeme ve chvíli, kdy obě čičiny začnou nechávat v miskách na maso zbytky. V takovém případě prostě jeden až dva chody vynecháme a necháme jim jen granulky. Příchutě střídáme, výrobce trochu také, avšak třeba proplanky (s
výjimkou granulek) ani jedné moc nejedou, kotě téměř spolehlivě ignoruje všechny paštičky, jednoznačně dává přednost kouskům; Mramor a Science Plan od Hilsu jsou ochotny vzít občas na milost Za tu dobu, co jsou s námi, už víme, jaké porce snědí, a tak si myslím si, že pokud se spletu a jde dvakrát za sebou stejná příchuť, neměly by si až tak moc vybírat :o)... (Hezky se nám je obě povedlo rozmazlit :o)
Kotě Maud
Další, na co jsme si doma již zvykli, jsou různá noční probuzení. Respektive nás to již budit přestalo :o) V Raice se nezapře povaha lovce. Než si začne brousit drápy, první, co udělá je, že se rozeběhne a skočí na sloupek tak, aby jej bezpečně svalila na zem. (Holky mají zatím jen nízký sloupek na drásání. Stromek, po kterém by mohly i lézt, teprve musíme udělat, jen nám trochu chybí čas, udělat si pořádnou výpravu a najít pěkně tvarovaný a rozvětvený kmínek). Bouchnutí ji vystraší, takže na chvilinku zaběhne zpět pod stůl, kde svůj cíl pozoruje, zda se jí ho povedlo skutečně sejmout. Až když se ujistí, že nepřítel je mrtev, dojde k němu a začne vesele drásat.
Minulý týden jsme od babičky pro zpestření dovezli půlku špalku, který holkám udělal obrovskou radost. Na střídačku drásají sloupek a špalek. To, že špalík navštívila Rai, lze poznat vskutku bezpečně. Ráno s koberce sbíráme velké kousky kůry, které se povedlo v noci obrousit. Nám drásání špalku vyhovuje, je podstatně tišší, než když likvidují sloupek. S tím souvisí i další malý Raičin pokrok. Už splašeně neprchá, sotva se zapne vysavač. Do jiné místnosti se stěhuje, až pokud se dostane lux na vzdálenost kratší půl metru. Pračky a ždímání si už nevšímá. Výjimkou je, pokud leží přímo za pračkou a ta začne ždímat, to ještě mizí jinam.
Raika
Dneska ráno přistihl Pavel Raiku při fotbalu, čímž se vysvětlila i záhada rozházených bot, které občas nalézáme po návratu z práce a neprávem jsme je připisovali nudící se Maud. Kotě má momentálně jako nejoblíbenější hračku dřevěnou kuličku košonek od petangu. V případě, že ji někam zakutálí, loví pak povětšinou ikeácké myši. Raiče už nějakou dobu, když Maud otlouká nábytek pinkáním kuličky vší silou proti dřevu, kdy se kulička dobře odráží a běhá ji naproti, upřeně kuličku sledovala, a chvílemi se zdálo, že by se třeba možná i za kuličkou nebo míčkem pustila. Jen k tomu neměla odvahu. Ovšem dneska ráno Raika Maudině kuličku při cestě z toalety prostě vyfoukla před čenichem. A podle Pavlova popisu se sama se na chvíli změnila téměř v kotě. Ovšem, když začala v předsíni řádit, na rozdíl od Maud, pokud se jí kulička zaběhla mezi boty, nesnažila se jí vydrápnout, ale prostě danou botu přestěhovala, obratným "bodyčekem" a lovem boty.
Raika
Zkrátka, když bych celé své předchozí líčení měla shrnout do jedné věty, konečně víme, že skutečně máme doma dvě lumpice a ne jen jednu kočku. :o).
Související odkazy: