:
Zdravím,
tak posílám nějaké fotky toho našeho rošťáka. Je s ním legrace, všechno prolejzá a už se nás nebojí. Zatím se nenechá pohladit, to výstražně zasyčí, ale už se neutíká schovat pod skříň, jen když přijde návštěva, to je úplně neviditelný. Jinak se musím podělit o jednu zajímavou vlastnost, se kterou jsem se u kocourka ještě nesetkala, a to u nás máme kočičáky opravdu od mého dětství, takže povahy se u nás vystřídaly různé. Právě naše kočička, kterou jsme měli skoro patnáct let, byla povahou velmi podobná Ronovi, taky osobnost a taky se nerada mazlila. Takže ta jeho zvláštní vlastnost: je to opravdu podivín, vše musí být na svém místě, jinak odmítá papat, převrhne misku s kočkolitem, namočí všechny hračky do mléka :-), takže misky opravdu přesně stejně každý den. Pít chodí jen z červené misky, z bílé nikdy. A každé ráno má všechny své hračky (plyšové myšky a míčky a další plyšáčky) pěkně srovnané v lajně. Každý den stejně: myška, myška, míček, míček atd. Asi mu budeme říkat pan profesor.
Na té jedné fotce je chudák nešťastně hledící z okna, když jdeme pryč. Je na něm vidět, že se těší ven, většinu pelíšků má v dosahu okna, aby měl výhled, a že jich má sedm po celém domě, plus další neoficiální :-) Spapá toho poměrně hodně. Já mu nechávám pořád misku s granulemi, takže se průběžně láduje :-) Taky nám ukradl z chlebíčku šunku, a od té doby by za kousek šunky udělal cokoliv, ale já ji raději nekupuji, je to moc slané, tak to by fakt neměl. Většinou mu vařím kuřecí maso a abych se přiznala, i hovězí libové zadní a králíka a samozřejmě ryby, nejraději má filé z aljašské tresky jen uvařené, to se překoná a pěkně papá i z ruky. Jinak mlsný fakt není, papá i granulky i konzervy i vitamínky. Ale kupuju mu jen kvalitní, sice dražší, ale přece jen, mám pocit, že docela vyrostl, dneska je to měsíc, co je u nás.
Ale jinak nás cvičí neskutečně, i když je na něm vidět, že by se rád nechal pohladit, ale bojuje sám se sebou, asi se svým strachem. Já si tak říkám, jestli mu někdo neublížil, to se těžko dozvíme, pokaždé, když jdu kolem jeho pelíšku, tak mi kontroluje nohy, jak kdyby ho někdo nakopl, nevím. Mrzí mě, že má pořád ještě takový strach z nás lidí. Ale jak jsem psala, je to mnohem lepší, hlavně je bezva pozorovat, že ho baví si hrát. Akorát nevím, jak dlouho ho mám ještě držet v domácím vězení, co myslíte? Měsíc? Je vidět, že venku by ho to bavilo, ale mám strach, aby se neztratil. Sice jsme tu na konci vesnice, ale přece jen, zas je tu pole a spousta cizích kocourů. Já bych ho nejraději nepouštěla vůbec, ale když vidím, jak smutně kouká ven a ten náš venkovní nalezenec ho ještě schválně provokuje a válí se pod oknem…
No jak vidíte, kocour nás pěkně zaměstnává, tak posílám fotky a samozřejmě pozdrav z nového domova. Myslím, že se mu tady konečně začíná líbit. Ale nesmí to dát najevo, na to je moc hrdý, on si nás v noci, když si myslí, že spíme, chodí prohlížet, to je kolikrát fakt legrace, dokonce je schopný i zalézt k nám pod peřinu, ale než vstaneme, tak je zase pryč, takže ráno si nejsem jistá, jestli se mi to nezdálo.
Jinak jsem to počítala, a už venku krmíme 7 cizích koček! Pět z nich má majitele, ale k nám chodí, aby se "dofutrovaly", a pak mourovatý nalezenec, a teď si přivedl černou kočičku, takže myslím, že budeme vydělávat jen na kočičáky. Jo a to Ronovi ještě přes den zapínám jeden radiátor, speciálně kvůli němu jsme koupili ještě přímotop, protože topíme plynem a máme tu tak kolem devatenácti, a když jdeme pryč, tak i míň. Takže kocour si užívá svých pětadvacet stupňů, no pohoda. Vládne celé rodině :-) A jak říkal soused: "Já myslel, že máte kocoura, a ne kobru s chlupama," protože jeho obvyklý pozdrav je syčení, mňoukat jsem ho slyšela jen jednou, když jsem nesla syrová játra, to se neudržel :-) Tak konec románu :-)
Pozdravujte zbytek kočičí bandy, já zas napíšu,
MN + Ron alias Zurik alias Pan Profesor :-)
Související odkazy:
- Ron, profil v inzerci
- Ron, fotografie z nového domova