Pořád Tě vidím před sebou, v den, kdy jsme se poprvé potkaly. Na ty krásné zlaté oči, co se mi zavrtaly přehluboko do srdíčka.
A že nebyly zlaté jen barvou, ale i vším, co vyjadřovaly. Staří Egypťané věřili, že oči jsou okna do duše. U tebe jsem pochopila, že je to pravda… A ta tvoje duše byla zlatá.
Tolik jsi si toho v životě prožila, a přesto tvoje dušička zůstala zlatá a čistá. Plná lásky, radosti ze života, odvahy… Přesto, že než si se dostala do útulku a k nám, od lidí jsi zakusila své, nikdy jsi na ně nezanevřela. Naopak. Každou návštěvu si vítala radostným zdvižením ocásku a mazlením.
Zlatá jsi prostě byla celá, očima, duší kožíškem. Prostě naše Pusinka. To jméno, co Ti vybrala paní Zárubová v Lucky, vystihovalo vše čím si byla.
Hebkým kožíškem, sladkým pokladem, milující bytostí, oddaným kamarádem. A víc než jen to. Byla jsi sluníčko našich dní, s Tebou i ten nejčernější mrak ztrácel na své temnotě a dokázala jsi ho prozářit.
Chtěli jsme Ti dát to nejlepší v našem domově na dlouhé roky. Bohužel nám nebylo přáno, a směli jsme být obdarováni tvou přítomností tak krátce. Ačkoliv jsi neměla silné tělo a trápívaly tě různé zdravotní problémky, tvoje duše byla silná.
Se vším jsme se poprali a vždycky zvítězili i nad náhlým selháním ledvin. Tolik si chtěla žít. Nakonec ale přišel protivník silnější než my všichni a než všechno, co jsme mohli udělat. Ačkoliv v posledních dnech bylo tvé tělíčko slaboučké, v očích jsi měla tolik síly a radosti ze života, že i mnoho zdravých lidí by ti ji mohlo závidět.Nakonec jsme ale prohráli a zhoubný nádor mi Tě vyrval z náruče, i přesto, že jsme bojovali ze všech sil do poslední minuty.
Snad to, že jsem držela tvé zlaté pacičky ve svých dlaních, snad to, že jsem se dívala do hlubin Tvých očí, snad to, že jsem Tě vyprovodila až na začátek duhového mostu a byla s tebou do posledního úderu tvého srdce… snad ti to učinilo tvůj odchod trošku snazší. Snad jsem udělala vše, co jsem mohla, a využila každé příležitosti jak tě zachránit.
Tolik mi chybí teplo slunce z tvých očí, objetí tvého tělíčka, když si se nosila v mé náručí, tolik mě chybí tvá pusinka a její MNĚ, tolik mě chybí ten život a energie, která mi s tebou přišla do našeho života…. Tolik mi chybíš!!
Dům obývají další čtyři kočičky, ale přesto zeje prázdnotou. Najednou je v něm nějak chladno a potemněle. I jim chybíš. Byla jsi nejmenovanou královnou a autoritou pro ně všechny. Koukají na mě zmateně upřímnými kukadly a bezduše bloudí okolo misek a pelíšků, nakukují do všech tvých obvyklých skrýší. Nakonec přichází ke mně s otazníkem v očích a vepsanou otázkou, kam se náš žlutý medvídek schoval. A já silou vůle polykám další slzy a šeptám jim, už je jí dobře. Už přešla duhový most. Určitě se už setkala i s mojí Čikinkou, a není jí smutno. Určitě se na nás dívá a nechce, abychom se trápili a jednou… jednou se tam všichni sejdeme.
Prý při odchodu každé milované bytosti vznikne v našem srdci prázdná černá díra… a tvůj odchod přesně to udělal. Ale na druhou stranu vím, že jsi tu pořád se mnou. Budeš se mnou napořád.
A tak vidím tebe v obrazech, které snad přeci jen, až pomine čerstvá bolest, vyloudí úsměv na mé tváři.
Vidím tě spící s úsměvem na tvářičce ve tvém pelíšku, válící se u mě v posteli s výrazem a ty si lehni na zem, sedící páníčkovi na klíně, když jsi mu tlapičkama dělala masáž hrudníku. Vidím tě dovádějící na čistém ubruse na stole, pobíhající na trávě na zahrádce, vidím, jak mě vítáš po příchodu z práce, vidím tě, jakou máš radost z nového škrabadla... nebo jak stojíš přede mnou jako moje malé milované soukromé sluníčko, a tak si tě chci a budu pamatovat…
A tak píši tenhle článek - vím, že hodně lidí sledovalo tvůj osud od útulku až k nám. A tak jim chci dát příležitost, aby ti mohli večer, až vyjdou hvězdy, zašeptat i oni své poslední Sbohem. Tam ke hvězdám, kam ses odebrala.
A jestli to má vše dávat nějaký smysl, tak já vím, co bys všem chtěla říci. Ujmu se tedy slova a přetlumočím to, co vzkazuješ se svého obláčku. Připojuji prosbu za všechny opuštěné starší kočičky, třeba i kočičky s handicapem nebo zdravotními problémy. Prosím vás všechny: Berte si z útulků i je. Zaslouží si to, budete šťastní v jejich přítomnosti, bohatě Vám vše vynahradí. Jste jejich poslední nadějí na to mít třeba i na krátko krásný domov. Nikdy jsem nelitovala ničeho, žádných starostí, ani peněz. Jen jediné věci. Že jsme měli tak málo času…
Související odkazy:
Související články:
