Tato milá, komunikativní a mazlivá kočka k nám přišla poprvé loni v létě jako maličké škvrně. Její krátký život je plný zvratů a náhod. Náhodou šel jednou v neděli mladý pár kolem rybníka, kde se v tu chvíli malá kočičí holka právě topila. Náhodou to pánovi nejen nebylo jedno, ale pro kotě bez ohledu na oblečení a (bohužel i mobil) do rybníka došel. A protože se takové zapeklitosti stávají zásadně jen o víkendu nebo v noci, kdy není tak jednoduché sehnat pomoc, trvalo pěknou dobu, než se kočičí holka dostala k doktorovi. V Praze by to nebyl problém, ale hledejte v menším městě v neděli v podvečer otevřenou veterinu :-)
Uťka malá nemocná
Veterinářka dala injekci, doporučila klid a teplo a než se mladý pár nadál, stál s kotětem v ruce na ulici a rozvažoval, co dál. Když nevíš, tak se zeptej, učili je. A tak se vydali k jediné v tuto dobu otevřené instituci – na policii. V tento okamžik se sluší ocenit přístup městských strážníků. Ti nejen věděli, kam zvíře předat, ale byli nápomocni i skutkem. Zavolali do místně příslušného útulku, kde se ale starají jen o pejsky, a tam předali kontakt na nás. Za chvilku už byli zachránci domluveni na umístění kotěte. Když kočičku druhý den přivezli, byl její stav už dost vážný. Naše veterinářka diagnostikovala zápal plic, zahájili jsme léčbu, která trvala skoro měsíc. Když už se zdálo, že je Uťka ze všeho venku, oslabené tělíčko skolil nápor virózy. Kočička přestala jíst, museli jsme ji krmit tekutou stravou. Nemoc ale přestála a od té doby jako by to bylo jiné kotě. Tedy jen ta černá čertovská brada stále zůstala. Uťka začala po nemoci sílit, hrát si, zlobit, prostě jako každé jiné mrně. Jednoho dne byla krásná a vychovaná kočičí slečna připravena jít do nového domova.
A tady opět zapracovala náhoda… Do depozita na návštěvu přijeli známí, už řádně zakočkovaní , kteří se obvykle jednou za čas staví na popovídání, pohladí kočky a přivezou jim něco na zub. Tentokrát s sebou měli náhodou poprvé i kamarádku. Ta sice už jednu mňoukalku má, ale když se jí Uťa uvelebila na klíně, stočila se do klubíčka a spokojeně usnula, podlehla a domů jich jelo už o jednoho více.
Uťka a kamarádi
„Tak už konečně měla holka štěstí!“ mysleli jsme si. No, zkraťme to… Během měsíce byla zpátky. Paničky kocourek nesnesl konkurenci a žárlivě se ji snažil vystrnadit. Za cenu kousanců, takže následovala opět léčba, opět se Uťka vybarvila do krásy a opět z ní byla vzorná kočičí slečna.
A je tu deja vu… Náhodou se u nás po pár měsících zastavuje paní kouknout na jinou kočku a už je tu Uťka, už je na klíně, stáčí se do klubíčka a usíná. A paní podléhá a domů si nese nový přírůstek. A myslíte, že se konečně koná happy end? Chyba lávky, do měsíce je Uťa zpátky…
Příliš proháněla dvě domácí kočky.
Je to divné, ale čekáme s Uťou na náhodu…. Třeba jednou u nás náhodou zazvoní zvonek a
náhodou si někdo zas sedne na kouzelnou židli a náhodou bude mít na klíně volné místo… a třeba i v srdci…
Uťka vyhlížející novou rodinu
Uťka věří v náhody, a tak bude doufat i v neděli na Výstavě pro kočku, že třeba někdo půjde kolem výstavní voliéry a řekne si: „Takovou kočku už dlouho hledám.“ A Uťka? Doma se mu stulí do klína a řekne si: „Pak že nejsou náhody…“
Související odkazy:
- Uťka, profil v inzerci
- Uťka, fotografie z depozita