Rok 2013 byl pro nás jubilejní. V říjnu jsme oslavili 10 let naší činnosti. Za ty roky jsme pomohli mnoha zvířatům najít nový domov, ale také (a to je ta smutnější stránka naší činnosti) ukrátit trápení.
Pomáháme lidem, kteří mají problém s kastrací. Buď si netroufají a bojí se pooperační péče, nebo se bojí odchytu. Tak jsme dali vykastrovat a po uplynutí nutné rekonvalescenční doby vrátili 17 koček do původní lokality. Celkem jsme vloni dali vykastrovat 69 koček.
Protože náš azyl funguje jako přestupné místo i pro jiný druh zvířat, přijali jsme vloni:
- 1x holuba, který našel místo u paní Tešnarové
- 1x kvíčalu, která odešla do Dolního Týnce (útulek pro ptáky)
- 5x ježka (obvykle zůstávají v naší péči)
- 2x morče
- 7x pes – tito psi jsou starší a v azylu nebo depozitu zůstanou až do smrti (pomáhají učit kočky na smíšené kočko-psí domácnosti)
Do azylu během roku 2013 bylo přijato 149 nových koček. Ke stávajícímu stavu 76 koček v azylu a depozitech. Celkem tedy bylo ošetřeno nebo zůstává v péči 225 koček. Některým se podařilo najít nový domov, některé, bohužel, zůstávají na dožití.
Umístili jsme 75 koček, 36 morčat, 10 ježků.
Zemřelo či bylo utraceno 50 koček (převážně koťat trpící nemocí panleukopenií – zjištěno pitvou).
V depozitu, kde máme pozitivní kočky na FIP, zemřelo několik kočičích čumáčků.
Z těch, kteří měli smůlu a nikdy o ně nikdo neprojevil zájem, zemřel mnou velmi milovaný kocourek Péťa (měl lupus). Pan Cibulka, Bertička bez očka a také tříbarevná Boženka, kterou chtělo několik lidí (5), ale nikdo pro ni nepřijel. Nemohu jmenovat všechny kočičky, které odešly k Velké kočce, ale určitě vím, že jsme dělali vše, co se jen dalo udělat, abychom je zachránili. Zemřela nám 2 morčata. A také pejsek Bohoušek. Bohoušek byl miláček, kterého roce 2010 někdo přivázal k větrolamu v obci Slatina, naštěstí ho po několika dnech našla dvě děvčata a donesla k nám.
Velké pejsky si u nás nemůžeme nechávat, a tak jsme navázali spolupráci s útulkem v Hněvicích. Majitel tohoto útulku nám vyšel vždy vstříc a přijal na naši žádost 3 psy od Romů, dva od paní, která se o ně pro nemoc nemohla dostatečně postarat, a jednoho zatoulaného.
Na náš účet bylo připsáno 275.220 Kč. Je to vysoká finanční částka a my se snažíme ji využít co nejlépe. Velkou zásluhu na této částce má akce Strom přání. Díky lidem, kteří si dají tolik práce se zpracováním údajů a nehledí na čas, se mají obdarované kočičky velmi dobře a my můžeme za ušetřené peníze nakoupit jiné potřebné věci. Nejdražší jsou léky a také velké množství krmení.
Poděkování:
- Děkujeme lidem, kteří vyrábějí drobnosti, jako jsou svíčky, ponožky, korálky, pelíšky, vyšívané dárky, záložky.
- Děkujeme všem, kteří při návštěvě azylu přivezou různé potřebné věci (čističe, Savo, toaletní papír, krmení, …)
- Děkujeme dětem a učitelům ze základních škol a hlavně rodičům dětí za vybrané krmení.
- Děkujeme knihovně v Libochovicích a v Solanech za jejich obrovskou pomoc a za výchovu dětí k lásce ke zvířatům.
- Děkujeme vám všem, kteří nám dlouhé roky pomáháte finančním darem. Bez vás bychom nikdy nemohli fungovat.
- Děkuji všem členům sdružení za práci, která nemá nikdy konce, a za to, že se mohou vždy na sebe spolehnout a za to, jak jsou šikovní a ochotní.
Novinky v roce 2013:
- Jako každý rok u nás natáčel pořad Chcete mě?
- Několikrát o naší práci psal tisk – pozitivně.
- Navštívili jsme Základní školu v Litoměřicích – beseda
- Zúčastnili jsme se umísťovací výstavy
- Přijali jsme nového člena, Jarmilu Lecjaksovou, která nám moderuje náš nový facebook
- Změnili jsme číslo mobilního telefonu – nové je 777 444 373
Na konec bych si ráda veřejně postěžovala. Určitě nejsme jediní, kterým vadí nedochvilní lidé. To, co mě vede k tomu, abych si vylila srdce, je osud bílého kocoura Božínka. On je opravdu raritou v počtu zájemců.
Božínek je v naší nabídce už dlouhou dobu, ale je nabízen i v různých inzerátech. Projevilo o něj zájem 13 lidí, všech 13 lidí nepřijelo. Dokonce ani nezavolali, že si to rozmysleli a nemáme čekat v dohodnutý den. To čekání na smluvený čas ještě jde, uplyne hodina - dvě a pak už to vzdáte. Říkáte si, co jste za tu dobu mohli udělat jiné práce. Ještě horší pak je to, že narůstá nedůvěra v lidi. V každém případě „smůla Božínek“ není v našem azylu jediný. Máme několik takových smolařů, kteří Božínka v počtu nedorazivších zájemců dohánějí.
Osobně si myslím, že je to způsobené tím, že lidé si stále myslí, že registrovaný kočičí azyl je stejný jako městský psí útulek. Tudíž oficiální, dotovaný, se zaměstnanci s platem a pevnou pracovní dobou. Asi jako když si vybíráte prodejnu, kde nakoupíte nejlevnější elektroniku. Obvykle jsou pak velmi zaskočeni skutečností a podmínkami, za kterých se soukromé osoby snaží pomáhat toulavým kočkám.
Tohle je Trampík - sice přišel až v letošním roce a nás moc mrzí, že ho nebudeme moci použít v příští výroční zprávě jako názornou ukázku naší práce. Jak vypadá kocour při přijetí a jak od nás odchází s vyblejskaným kožíškem a hrdě vztyčeným ocáskem. A tak se s ním rozloučíme aspoň takhle.
Ale nebudeme jen hudrat, v loňském roce se podařilo zachránit spoustu koček a některým z nich jsme alespoň zkrátili utrpení či zemřeli v teple s plným bříškem. Naučila jsem se, že i tohle se počítá.
Jedna pozitivní fotka s dobrým koncem - Otylka.
Děkujeme všem, kteří nám v loňském roce pomáhali, a moc děkujeme za váš zájem.
