Přišli "Jen dva prstíčky sem strčíme, jen se ohřejeme" a v lepším případě už zase odešli do velkého světa a snad i láskyplné náruče. Jací byli, kolik jich bylo, co to stálo a zda to celé mělo smysl, naše radosti i bolesti, výhry i prohry… naše zvířata.

Celkové počty:

V roce 2006 bylo do péče našeho sdružení přijato celkem 389 zvířat. Z toho bylo 370 koček, 16 psů a 3 jiná zvířátka

Tyto počty jsou aktuální k 1.4.07.

Psi

V roce 2006 bylo tedy do naší péče přijato 16 psů.

Pouze jediný z nich se vracel ke svým původním majitelům. Byl to Tomáš z Benátek nad Jizerou. Jeden pejsek musel být utracen, stařičký Pišta vysazený v lese u cesty měl po týdenním hladovění příliš poničená játra, dožil v depozitu na Holosmetkách v laskavé péči své dočasné opatrovnice. Čtrnáct pejsků tedy našlo nové domovy. Nejrychleji se páníčků dočkala štěňátka, tedy voříšci Hugo i Ťapinka a také kříženky tibetské dogy Kiara a Keira. Tříletou ovčačku Sáru i dvouletého yorkshire teriera Minimaxe chtěli původní majitelé u veterináře utratit a ti noví si je nemohou vynachválit, ty své lidi našla i jezevčíčí voříška Barča "se zipem na zádech" po operaci páteře, kříženec labradora Tomík (Beriša), který dětství trávil cestováním od člověka k člověku jak štafetový kolík, odložená voříška Sally či oba stařečci Matěj a Erik. Až na třetí pokus měl štěstí trochu problematický zlatý kokr Max. Nejdéle domov hledaly dvě fenky, oběma shodou okolností odešel páníček za bránu věznice, pitbulka Sendy a velká kříženka Kačenka, zvyklá na život s bezdomovci.

Ostatní zvířata

Pokud nepočítáme už nemalou tlupu ježků, které paní Černá přiživuje vždy před zimou, přijímali jsme letos jen tři jiná zvířátka. Kromě jedné zbloudilé želvy to byla dvě morčátka, která někdo ponechal osudu v čekárně u veterináře.

Kočky

Naší nejpočetnější skupinou "klientů" jsou ale samozřejmě kočky. Podbrdsko jich přijalo 370. O žádnou z nalezených čičin se nepřihlásil původní majitel.

18 dospělých, plachých koček a kocourů bylo vykastrováno a vráceno zpět do původní lokality nebo vypuštěno na náhradní místo.

Lucinka z Berouna, Tana, Svíža, Raima, Cecilka, Lišín, Čertička, Lan, Adelaide, Tira, Edit, Zuzka, Cooki... "Ve stavu" ještě čekají na vypuštění dvě plašanky, černá divoká maminka kočičky Sazinky a mourinka z Březnice Zločka s půlkou ocasu.

30 z přijatých kočiček je ještě v péči útulku. Doufáme, že i ony najdou brzy nové domovy, zároveň totiž už samozřejmě máme další zvířata přijatá v roce 2007, většina z těch z loňska je v léčení či starých, plachých nebo handicapovaných… alergik Dido, inkontinentní Sněženka, ledvinář Moureček, plachá ale krásná Lady Malachit, plachý Jim, starý Čertík, postižený Buty. Na nové páníčky ale čekají i zdravé a mladé krasavice Julietta, Becca či Špageta. Z roku předchozího, tzn. 2005 nám stále zůstávají ještě ledvinář Matýsek a stará Málinka, oba hledají nový domov.

6 koček zůstává (zřejmě) nastálo v péči sdružení.

K paní Černé z Dolních Černošic se přistěhovali další dva staří (...náct) kocouři ze sousedství. Vyhnat je z předsíně či teplých boudiček, aby neužírali a nezabírali místo, na to nikdo nemá (žaludek, svědomí?) a umísťovat staré pardály, co tu prožili celý život, jinam, to už se nám také moc nechce, hlavně by se asi nechtělo kocourům. A tak do party starých koček "ke stravě" přibyli další dva. Dál k paní Černé, kde je díky zahrádce pro takovéhle "poděsy" nejvíc prostoru, přibyly čtyři plaché kočky ze zrušené tržnice. Mají souhrnné jméno "Káče", dva z nich žijí v domku a dva (kocour a kočička) venku a na své plachosti nehodlají nic měnit. Pokud si někdy na lidi zvyknou alespoň tak, aby se v případě nutnosti dali fyzicky zvládnout, bude možné uvažovat o nějakém jiném místě pro jejich dožití. Kočičáci jsou ale už náctiletí a velmi těžko v sobě hledají alespoň zlomek důvěry v lidi (při posledním pokusu o odchyt a ošetření mi "Šedivák Káča" skočil do obličeje a nechal po sobě stopy), zatím tedy dostali u pí. Černé právo "na dožití".

Číslo nejsmutnější je 54. Tolik bylo kočiček, které uhynuly či musely být utraceny. Důvody už jsou tu už chronicky známé. Od úrazů a stavů neslučujících se se životem přes infekční onemocnění, především panleukopenii či calicivirosu, FIP, masivní začervení parazity, selhání ledvin či nádorová onemocnění až po novorozence bez mámy..

Těžký zápal plic bez reakce na ATB zabil Malé Kulče oba sourozence. Panleukopenie nám zahubila kočičku Flíčenku, bratříčka kocourka Cipíska, tři sourozence kocourka Alfa, Batůžka či Borůvku, Ulriku a Filipa... S rozvinutou FIP byl přijat kocourek Lucien, na štědrý den po více než dvou měsících v izolaci na FIP zemřela černobílá Micka, "suchá" FIP zřejmě zabila kočičku Áju. Na masivní začervení zemřeli Abigail, Abraham či Elmar. Ledviny selhaly kočičce Stáně i třináctileté kočičí "babče" ze Řevnic. Z téže skupiny koček z Řevnic byly i Sandra a Stela. Sandra byla uspána v průběhu operace mléčné lišty s nádory, byly totiž zasaženy i vnitřní orgány a rakovina by zakrátko Sandru zahubila. Stelince vyrostl neoperabilní nádor na slinné žláze a nebyla jiná možnost, než jí dopřát klidný život do okamžiku, kdy začne nádor překážet polykání a dýchání, a pak jí poskytnout klidnou smrt. Černé plaché kočičce přijaté těsně před porodem pět malých koťat uhynulo, aniž by dosáhla věku dvou týdnů, přežilo jediné, Sazinka, a to se má čile k světu. Ze čtyř koťat piplaných na lahvi v podstatě od narození se podařilo ostatním jedno poranit tak, že zemřelo. Mimi Míla, kotě z Bojova, přišlo s tak nízkou teplotou a v zoufalém stavu, že nemělo šanci přežít. Přes veškerou snahu Jany nepřežil kocour Vendelín kombinaci po střetu s autem rozlámaných čelistí a následné infekce, stejně marně tahala Marcela hrobníkovi z lopaty kocourka Pajdu se zlomenou nohou, Františka strávila dva měsíce péčí o kouzelnou kočičku Michelle, chytré, milé a těžce postižené zvířátko s rezavým kožíškem, postižením nervové soustavy a náchylností k infekcím. A tak bychom mohli pokračovat dál v smutném výčtu. Každý rok se snažíme snížit ta "černá čísla" a přetahovat se se zubatou o své svěřence a přesto je to v některých případech marný boj.

Do "smutných čísel" v kolonce ztráta patří 5 koček. Čtyři plachá koťata z odchytu, která otevřela klec a "vypustila se" a protože byla už jednou v nedávné době odchycena do sklopce, odchytové kleci se pak z dálky vyhýbala. Naštěstí jsou v okolí domky se zahradami a kočky tu lidé krmí, a tak se s nimi občas potkávám v podobě šmouh v pološeru, ovšem chytit se stále nedají, zato už jsme lapli a zase pustili skoro všechny kočky okolních sousedů.… Další ztrátou je malý kocourek Eliáš, který se na Dobříši z výběhu na dvorku protáhl škvírou na ulici a nebyl, přes veškeré hledání, nikdy nalezen, ani živý, ani přejetý, a tak jen doufáme, že se kočičího batolete, roztomilého a na lidi zvyklého, někdo ujal.

Číslo nejradostnější 257, to je počet kočiček, kocourů a koťat umístěných, tedy těch, kteří našli nové domovy. Díky všem, kdo se rozhodli zvířeti z útulku pomoci a podělit se s ním o svůj domov.. Dvojnásobná radost je to, pokud jde o zvířátko staré či handicapované. Výčet by byl dlouhý a tak to vezmu namátkou. "Každý pátý vystoupí z řady" :-)

Mikeš, Trinity, Sybila, Gidja, Sunshine, Romík, Verunka, Lima, Garfield, Manon, Tarzan, Carmella, Fanýsek, Daikiri, Von Ažůr, Tchocco, Abiba, Georga, Laskonka, Sunniva, Aida, Štěpán, Othelo, Alexx, Kulíšek, Sol, Královna Viktorie, Jája, Šiva, Murísek, Simba, Evelýna, Zaren Maura, Fester, Sapfo, Lvinny, Vyžla, Nick, Cipísek, Velvet, Klárka, Demi, Václavka, Albertina, Rozinka…

Některým zvířatům trvá déle, než ztratí plachost, a tak novému páníčkovi kočka bydlí měsíce za skříní, jindy si pes nedokáže na novou rodinu zvyknout.. obvykle telefonujeme, navštěvujeme, řešíme spíše tam, kde je nějaký problém. Ta převaha zvířat a lidiček, u kterých vše dopadne dobře, ta obvykle ujde pozornosti, zvířátko odejde a jeho místo hned zaplní jiné, další starost a péče. Zprávičky, sms, email, pár fotek, to vše dodá energii k další práci. Díky vám za každou dobrou zprávu.

Nový domov našel i plachý a zdravotně problematický Augustin, kterého Jana vytáhla hrobníkovi z lopaty, Geoffrey s amputovanou nohou, plašani Václavka, Střapec či Záviš Maura. Zachránit se podařilo zdevastovaného Filipa z Příbrami, zubožené kotě Ondráška, vypiplat koťata (Sába, Von Amalgam, Von Ažůr) bez mámy na lahvi… To vše by nebylo možné bez pomoci kočkomilných lidí.

Závěrem

Náklady na činnost sdružení v roce 2006 byly 585 687,2 Kč, nepočítáme-li nemalé částky, které do "svých" svěřenců investují jejich dobrovolní pečovatelé a náklady na vet. péči a krmivo, které za naše svěřence hradila nadace, zabývající se pomocí opuštěným kočkám. Finančně nejnáročnější je pro nás stále veterinární péče, přestože nás veterináři opravdu "šetří", další nezbytností je stelivo i krmivo, cesty na veterinu a odchyty a udržení služebního auta "provozuschopného", telefon, dezinfekce...

Provoz sdružení a péči o zvířata zajišťují pouze dobrovolníci, Podbrdsko nemá žádné placené zaměstnance. Stále hledáme další dobrovolníky, schopné pečovat ve svých domácnostech o opuštěná zvířata či jinak pomáhat v péči o ně.

Děkujeme všem, kdo v roce 2006 podpořili naši činnost - péči o ztracená, opuštěná a týraná zvířata.