Rok 2014 byl jedenáctým rokem od vzniku našeho sdružení. Jako každý rok jsme se potýkali s příjmem velkého počtu koček, ale hlavně koťat. Tolik let si přeji, aby lidé dávali své kočky kastrovat, aby už konečně pochopili smysl kastrace, ale mé přání je stále jen přání.

Přijali jsme 123 koček. Z toho 3 vysoce březí a tak se počet přijatých koček zvýšil o 15 maličkých drobečků.

Z roku 2013 nám zůstalo neumístěných 83 kočičích čumáčků, které nenašly domov nebo je nebylo možno umístit (naše LDN a nebo neměly štěstí na lidi, kteří by jim vytvořili patřičný domov.

Stále máme vysoký počet neumístitelných plachých koček. Tyto kočky můžete vidět na našich stránkách v nové sekci. Hledáme pro ně alespoň virtuální rodiče, kteří by přispívali na jejich obživu.

Návštěvníci našeho azylu vědí, že poskytujeme nutný domov i nalezeným psům a jiným zvířatům. Přijali jsme 5 psů. Příběh slepé Sněženky zaujal mnoho lidí a osud jejích 4 štěňátek – 3 mají domov, maličký pejsek zemřel na srdeční vadu. Šest pejsků našlo krásný domov. Sněženka a jeden pejsek (zatím nezveřejněný) čekají stále na hodného páníčka. Nabízená pomoc organizace pro hendikepovaná zvířata je sice úžasná, ale pro nás nereálná. Převoz slepé Sněženky takřka po roce pobytu v azylu do neznámého prostředí, byť jen na pár týdnů, by byl pro ni stresující. Pejsek by měl jít do nového domova přímo z azylu. Sněženka miluje děti a i když jí osud udělil tak závažný hendikep, je to pejsek plný elánu a radost ze života.

Další zvířátka, která nabízíme, jsou morčata. Umístili jsme 9 krásných morčátek, ale stále jich máme 10 – jak se u nás říká: na byt a na stravu. Měli jsme andulky – kluky, jednoho si vzali do chovu a dva zemřeli. Ježci – 4 odešli do nového domova, ale do zimy se nám opět zvýšil počet o 7 maličkých ježečků, kteří by zimu bez každodenního krmení nepřežili. Měli jsme tu ošklivý případ, kdy se ježek zamotal bodlinami do sítě, kterou jsou na poli omotaná kola sena. Nemohl se vymotat a tak se nitě zařezávaly hlouběji do masa. Povedlo se ho z této pasti vystříhat, ale zranění spolu s mouchami, které nakladly do rány vajíčka, vykonala své. Ježek musel být utracen.

Pomáháme lidem s kastracemi, jen oproti loňskému roku se snížil počet vrácených koček po kastraci na pouhých 7.

Naší snahou je vytvořit domov i pro plachá zvířata, jen jejich osud nebývá vždy veselý. Chodí k nám na stravu několik koček z vesnice. Ty, které po zjištění, že nejsou ničí, dáme vykastrovat a pravidelně odčervujeme. Po krmení se rozprchnou po obci. Takto u nás žila 8 let kočička Plachá, s hodinkami v hlavě přesně chodila na jídlo. Statek vedle nás koupila realitka a na vyklízení si přivezla i dva velké psy. Kočička už nikdy nepřišla. Dalších 7 kočiček nechodí a jejich osud se už nikdy nedozvím. Na jejich místa už dochází další, kteří ničí nejsou.

Rok 2014 – nezúčastnili jsme se žádné umísťovací výstavy. Z vážných zdravotních důvodů. Navštívili jsme základní školu v Litoměřicích a jako po několik let si vyprávěli s dětmi o práci v azylu a o životě se zvířaty. Byli jsme na několika jarmarcích, kde jsme prodávali různé drobnosti – za výtěžek z prodeje se nakupuje krmení. Potěšil nás i zájem organizátorky vánočního jarmarku v Litoměřicích a máme přislíbenou účast i v tomto roce.

Požádali jsme několik organizací o finanční pomoc, hlavně na nákladné testování nemocí FIP, FIV a FeLV a na kastrace. V roce 2014 jsme dali kastrovat 51 koček pro azyl, 7 koček pro návrat do lokality a 2 fenky.

Také se u nás natáčel pořad Chcete mě?

Velké poděkování patří kolektivu prodejny Bonifác v Litoměřicích, libochovické knihovně a ZŠ Libochovice. Dále všem mnohaletým sponzorům a všem lidem, kteří nám pomáhají. Veterinářům, bez kterých by pomoc zvířatům nebyla možná. Poděkování patří i lidem, kteří se od nás vzali zvířátko a udělali mu šťastný domov.

Zvláštní poděkování patří organizátorkám akce Kočičí strom přání. Jejich nápad se zakoupením dárku pro kočku v útulku je tak prostý a přitom úžasný.

Pořádali jsme naši první aukci za pomocí paní Renaty (majitelkou morčátka od nás), aukce byla úspěšná. Budeme pořádat určitě další.

Bohužel ne všechno je jen dobré. Jsou lidé, kteří neposílají zprávu o zvířátku, které si osvojí, uvádějí nepravdivé informace, špatnou adresu i tel. číslo, nevracejí půjčenou přepravku. Dohledávání těchto údajů zabírá mnoho času a někdy stojí i zbytečně vyhozené peníze.

Někteří lidé se diví poplatkům za zvířátka a ani se nesnaží pochopit, že stát nám nic nedává, nic nedávají ani obce a města jen určitou částku za odchycené konkrétní zvíře – a to ještě na dohodu.

Spousty obcí řeší likvidaci po svém (střílí je myslivci – například v Třebívlicích). Jiní se vymlouvají na finanční záležitosti. I když jsou nové zákony, pro spoustu lidí se nic nezměnilo. Vzniká stále mnoho nových spolků, které mají zájem o lepší život pro zvířata. Tak snad se podaří, že díky nám všem budou lidé respektovat zákon a pochopí, že zvíře není hračka a ani nástroj na vybíjení zlosti. Že je to myslící a cítící tvor, který má své potřeby a chtěl by mít život pěkný bez bolesti a strádání.