Ze sněhem zapadlé nejjižnější části republiky vás zdraví Mourečkova smečka. Dovoluji si vám poslat fotky našich bývalých "mourů". Právě těch, kterých nástupce jsme hledali, a dnes můžu říct, že stoprocentně našli v Mourečkovi.
Menší Moureček měl cca 8 kg, větší a rok mladší Macek měl cca 12 kg. Spát v čerstvě vymandlovaném prádle bylo jejich oblíbené...
... a takto čekávali na štědrovečerní večeři (k nemalé radosti nás všech).
Byli úžasní. Když zemřeli, hledali jsme jejich nástupce. A Moureček je
opravdu nahradí. I když je plašší než byli oni (oba chodili v postrojích,
Mourek chodil na pravidelné několikahodinové večerní procházky městem,
Macek dokázal dojít od našich ke mně - cca 2,5 km).
Mourečka učíme na kšírečky, ale zatím jenom doma. Venku by to asi nešlo, k cizím lidem je stále nedůvěřivý a změnu prostředí zatím akceptuje, jenom když mění byt za zahradu. Oba dva ale strčí do kapsy v tom, jak je ukecaný, poslušný a hlavně jak si na nás došlápne, když nejdeme, kam nás volá, nebo se věnujeme ostatním kočkám a ne zrovna jemu.
Často si s úsměvem vzpomeneme na úvodní článek o osiřelých kočkách z Plzně, ve kterém Bára nejenom jeho nabízela, a taky na její odpověď na můj
mail, kterým jsem o něj projevovala zájem. Plachý, nesmělý, vyžadující
liduprázdnou místnost. Říkáme, že asi nabízela jiného Mourka, než kterého
jsem si pak přivezli :-)
Související články:
