Dobrý den,
Mé původní jméno vám povědět nemohu, i když jsem určitě nějaké měl, žil jsem totiž s lidmi i dříve. Teď mi říkají Sebastián. Ne po tom klukovi od veliké bílé psice, ale po tom Sebastiánovi, co mu trčel z boku šíp. Zrovna tu písničku hráli v rádiu, když sem frčel do útulku a oni hned, že prý mu jsem podobný.
Mám Vás pozdravovat od Blacka. Tedy, vlastně bych tu nerad opakoval, co říkal, on totiž lidi moc nemusí. Prý jen když plní misku masem a pak odejdou nejmíň deset metrů daleko. To se mu splnilo, běhá už teď zpátky na Vonoklasech. Vím to jistě, dostal jsem totiž jeho klec. Tu nejmenší, že prý je pro marody. Kecy, kecičky, vím, jak to je.
Black lidi opravdu nemusí
Všechny ostatní klece okupují koťata a je jich moc. Vedle mě bydlí jedna ostražitá mamina, má čtyři svoje rošťáky, k tomu ještě dva adoptovala, pořád se to jen pere, řádí a kvičí. Z druhé strany další taková syčící tetka opatrná, tři děti na krku. Do toho tu mňoukají v jednom kuse ti nešťastní, co o mámu přišli… no chápu, že jsem jen jeden, a tak mám malou klec bez balkonu. Zase mám protekční vyhřívací dečku, byl jsem prý totiž moc nemocný. Jenže moje tlapka je už dobrá a já musím začít běhat a cvičit. Pomůžete mi?
Cestičku do útulku už mi vyšlapal můj předchůdce, černobílý „Příbramák“, později Karel. Je z úplně stejného místa jako já. Uhnal si někde zápal plic, a když jednoho dne už ani nemohl jíst, volala paní, co nás krmí, sos a Karla lapli a odvezli sem. Prý byl celé dva měsíce v kleci, než se vyléčil. Pak ho přestěhovali někam do „depozita“, a to už bylo o něčem jiném. Gauč, postel, lidé hladící a drbající…
Chtěl jsem vědět, co to znamená to depozitum. Nějak to nechápu, ale je to prý „doma“, ale jen na chvíli, než se najde nějaké ještě lepší „doma“.
Pro Karla se nějaké to místo našlo, i když mu zůstal na plicích šelest a tak se musí šetřit. Jsou na něj hodní a snad ho nikdy nevyhodí na ulici.
Já bych ocenil i to „depozitum“.
Po tom hloupém úrazu to se mnou šlo dost z kopce. Paní, co nás krmí, mě jednoho dne přistihla, že nebaštím a už se skoro nemůžu hýbat. Hned na mě šla číčat, pak zase k telefonu, pak přiběhla s přenoskou… bál jsem se, a tak jsem na ni vrčel. Pak jsem vlezl pod auto a oni s ním chtěli odjet, tak jim to vymluvila.. Nakonec mě čapla a než jsem stačil vzít roha, byl jsem zavřený v bedně. Ono po třech se špatně utíká.
Sebastián na cestě do útulku
O tom, co následovalo, se mi špatně mluví. Je sice pravda, že po tom, co ze mě umyli všechen hnis a vyčistili ránu (a dali mi lízat něco hnusného, prý proti bolesti) se mi ulevilo a hovězí masínko jsem zbaštil s chutí, ale jinak lépe nevzpomínat. Ať Vám to poví radši zas někdo jiný.
Sebastiána lapila a život mu tím zřejmě zachránila paní Dubnická v Příbrami. Tak jako v případě Karla je i Sebastián evidentně kočka na lidi zvyklá. Jak se ocitl bezprizorní venku za činžovním domem, v němž rodina Dubnických bydlí? Kdo ví. Není první a zřejmě ani poslední.
První informace zněla: „Kocour nežere, je apatický, má zlomenou nohu.“ To jsem byla ještě relativně klidná, mnoha lidem se totiž zhnisané kousné rány, kdy noha oteče a zůstává nehybná, jeví jako zlomené.
No, když jsem ho viděla, už jsem si tak jistá nebyla. Zející rána na hrudníku a z ní čouhalo cosi, nápadně připomínající kost. Marně jsem přemýšlela, jak by se tam v takovém úhlu mohla dostat i je-li vůbec možné zkoušet eventuální zlomeninu operovat v takovémhle stupni „shnilosti“. Vypadalo to tak na nejméně dva týdny starý úraz.
Kocour měl krk, hrudník, přední tlapky i bok, vše potřísněné zaschlým hnisem, jak se snažil umýt a logicky se mu to nemohlo podařit. Po zbytku těla měl desítky různě velkých klíšťat, vyhublý byl k pláči, přední noha nehybná, vše oteklé na trojnásobek normálu a kocour úplně apatický. Byl ale, jak už to u vážně nemocných zvířat bývá, velice hodný.
Sebastiánovo zranění pře otevřením
Naštěstí kostička kostičkou nebyla, byla to jakási podivná tvarohovitá hmota (fibrin – vazivová hmota). Hnis (obranná reakce organismu) je u masožravců (i lidí) normálně tekutý. To jen u králíků, morčat apod. vypadá jako tvaroh. No, Sebastianovo poranění nebylo jen podkožní záležitostí, zasahovalo do svalů (o část svalové hmoty přišel) a byl to fakt humus. Mě se chce málokdy zvracet, ale když jsem mu ránu čistila, svačinku bych si nedala. Kocour ležel naprosto vzorně u mě na klíně. S výjimkou aplikace injekcí a čištění rány pinzetou celou dobu předl.
Tvarohovitých kusů bylo ještě mnoho, lovila jsem je ven pinzetou. Tekuté vytékalo samo, no v té ráně bylo tak šest polévkových lžic hnusů.
Umyla jsem zalepenou srst na tlapkách, pod krkem, okolo rány. Vyndala jsem spoustu klíšťat, kocour stále držel. Asistoval mi bratr, podobné lahůdky nesnášející. A tak zpola odvrácen podával teplou vodu, léky, další hadříky a ubrousky. Když zabraly léky proti zánětu (kromě otoků atd. tlumí i bolest), baštil kocour z ruky hovězí maso a předl jako o život. Druhý den na veterině zkontrolovali kosti, jestli opravdu není nic zlomeného. Otok dost splaskl, a tak se to obešlo bez rentgenu. Našli jsme ranku proti (je to totiž kousnutí a zřejmě od psa, soudě podle vzdálenosti zubů), vypláchli jsme a znovu vyčistili ránu a nafasovali jsme výbornou (a drahou) enzymatickou mast, co pomůže ránu zbavit všeho mrtvého. Pomohla předtím krásně i např. Pitrískovi, Black by si ji bohužel nenechal aplikovat..
Jak se stav rány lepšil, měnil se vztah kocoura ke mně. Už nejsem zachránkyně, co přinesla úlevu a masíčko, ale hnusná baba s ještě hnusnějšími injekcemi. (Rána se musela stále otevírat a aplikovat dovnitř léky – nic příjemného.) Jednou se Basty dokonce počůral strachy do svého pelíšku, ač jinak chodí vzorně na WC.
Pacinka je ale zhojená a už není třeba jí ošetřovat. Z injekcí už jsme přešli na tabletky a kocourek tedy přestává potřebovat mou péči. Absolvoval už i kastraci, kdy se také packa znovu důkladně zkontrolovala.
Sebastián by rád větší prostory
Nožičce chybí část svalové hmoty a Sebastián se na ní zatím příliš stavět nechce, ale místo malé klece s vyhřívací dečkou začíná potřebovat prostor pro pohyb, aby svaly znovu začaly fungovat a kocour běhat.
Vím, že v době dovolených je to dost nereálné, ale sháníme pro něj místo na rekonvalescenci. Nemůže být ještě očkovaný, a tak by se neměl potkat s dalšími číčami. Nemáte volný pokoj, ve kterém by měl marod možnost trénovat svou tlapku? Péče o něj spočívá teď v podávání tablet, které už brzy skončí úplně a v běžné“kočkoúdržbě“.
Dostane samozřejmě s sebou, bude-li třeba, výbavičku a zásoby krmení a steliva atd. Potřeboval by získat zpět svou předtím nechvějnou důvěru v lidi a zjistit, že příchod člověka znamená nášup či pomazlení a ne injekce či jiné ošklivosti. Teď už se zase nechá hladit i pochovat, ale přeci jen si na mě „dává pozor“.
Uvítáme také pomoc s úhradou jeho léčby. Jako obvykle je veterina nejvyšší položkou na jeho „účtu“. (Hned za tím cesty, stelivo, krmení, zdravotnický materiál a dezinfekce…)
Léčba zatím stála 1206,- Kč, kastrace dalších 400 Kč.
- Práce – neúčtováno
- Dezinfekční roztoky - 50,- Kč
- Enzymatická mast - 596,- Kč (zbude i pro další kočičky)
- Antibiotika - 330,- Kč
- Léky proti zánětu - 180,- Kč (tlumí i bolest)
- Odčervení 50,- Kč
Sebastián musí ještě absolvovat vakcinaci.
Příspěvky na péči o něj prosím posílejte na účet 152335352/0600
pod variabilním symbolem 2278436 (tedy číselný ekvivalent k Bastien, jak mu občas říkáme). Vyúčtování spolu s dalšími osudy kocoura samozřejmě zveřejní Kočky-online.cz.
Děkujeme také za příspěvek na léčení kocourka Blacka paní Janě Adámkové (předaný na výstavě), výpisy z účtu ještě nemám k dispozici, takže ostatním později :-)
Krásné a klidné dovolené bez nacházení zubožených koček a jiných zvířat či zatoulaných dětí přeje všem Bára.
Související články:
Související odkazy: