Dobrý den. Jmenuji se Tomík a chtěl bych tu představit sebe i své sourozence, Vojtu, Bena, Čerta a Alku.
Naše maminka patří pánovi, který je moc hodný, nikdy nás nebil, i jídlo nám kupoval, ale má bohužel moc rád láhev. Maminka s ním žije v boudě na pozemku se základy stavby, a tak tam spolu tu stavbu hlídají. Maminku má páníček moc rád a nic jí neodepře, a tak se jí napřed narodili Vojtíšek, Beno a Čert a za půl roku já Tomík a sestřička Alka, nás prý pán „nechal“. Nevím, co to znamená, ale jsem rád na světě.
Byla nás už „smečka“ a od pána jsme se, nejprve kluci a potom i já s Alkou, stěhovali do útulku. Nevím, jak to má ve správném útulku vypadat, ale tady máme kotec (za ten prý ať poděkujeme pitbulovi Nerovi) s ohrádkou okolo, dvorek, zahradu a výběh pro koně, kam také občas zabrousíme. Vojta, který je náš kápo, už umí vyběhnout i po schodech na půdu. Já jsem ještě prcek, a tak prolézám mřížemi a v ohrádce vyhlížím svou kamarádku Poly.
Poly je „protekční domácí“ (musí spát doma, ve spaní se totiž počůrává a venku by mokrá nastydla) a je to hrozná dračice. Jen mě vidí, už mě chytí za ucho nebo za krk a někam mě vleče. Ale já jí to umím také oplatit, i když je větší než já.
Moc mi chyběla sestřička Alka, kterou si vzali na výstavě ve Chvalské tvrzi (seděli jsme tam ve stanu a celý den se nechali drbat). Běhal jsem tady alespoň za klukama a Poly, i když mi nožičky nestačily, jsem přeci jen o kus menší.
Teď se ale Alka vrátila. V rodině, která se jí ujala, umřela paní a o Alku se neměl kdo starat. Sestřička je z toho moc smutná. Pláče po svém molitanovém pelíšku v domě, po dětech, po hraní a mazlení i maličké psí kamarádce. Snažím se jí rozveselit, jak to jenom jde. Ale jsem na to ještě malý, jsou mi sotva čtyři měsíce.
Chundeláč Tomík
Já, tedy Tomík, mám dlouhou srst a pěkný plavo-hnědo-černý kožich a prý jsem roztomilý. Jsem společenský a lidi miluju (a už se pomalu odnaučuju na ně skákat). Jsem zvyklý venku v kotci, i když dovnitř bych moc rád. Potřebuju zabavit, vychovávat, nic neumím, ani chodit na vodítku, ale rád se učím. Tady na mě vůbec nemají čas. Už jsem byl jednou umístěný, ale trvalo to jen dva dny. Tamní domácí hafan na mě neměl náladu a považoval mě za vetřelce, tak mě radši vrátili, aby mě nezakousl.
Alka, tedy moje čtyřměsíční sestřička je plavá, spíš do rezava, a má jen náznak té černé „deky“ na zádech, srst má krátkou a přiléhavou. Je už naučená žít v bytě, chodit na vodítku, je zvyklá na děti a malinkého pejska. Je jemná, moc milá a teď i moc smutná.
Alka
Náš šéf je Vojtěch. Je sice „kápo“, ale je moc hodný - na lidi, i na nás. Má moudré oči, jako kdyby byl mnohem starší a rozumnější než ostatní. Uši má svěšené dolů a srst hrubou a dlouhou. Byl by z něj skvělý „šátečkový pes“.
(Rozuměj – „šátečkový pes“ nosí na krku slušivý šátek, s paničkou obráží žižkovské parky a kavárny, je vlídný, hravý, přátelský a společenský a umí se chovat a panička ho zato bere všude s sebou.) Mohl by ale chodit i s pánem na ryby či doprovázet koně na vyjížďky, zvládne asi všechno a rád.
Vojta
Čert, to je největší šašek a pometlo. Je z nás nejčilejší, nejhravější a nejveselejší. Je černý s pálením, rozježenou čumou a hrubší, kratší srstí. Je to rozený kašpárek a nejšťastnější by byl v klubku dětí či smečce pejsků. Potřebuje mít kde se vylítat. Určitě by byl skvělý pro agility.
Čert
Beno, který z nás vypadá nejroztomileji (krátkosrstý, ouška dolů), klame tělem. Je ze všech nejsamostatnější, vše prošmejdí, o všem má přehled a „jde vždycky na vlastní pěst“, byl by z něj moc dobrý hlídač, ať už by střežil byt či domek se zahradou. Také by ochotně pracoval s pánem v lese, pokud by si dal někdo tu práci a vycvičil ho.
Beno
Všichni hledáme nové rodiny, nové páníčky, ochotné se o nás starat.
Dají nám tu najíst granulky i masíčko, nechají nás proběhnout, ale nemají čas se s námi mazlit, hrát si, učit nás.
Naše maminka má jít brzy na kastraci, aby nás pořád nepřibývalo. Než se pak vrátí k páníčkovi, měla by pár dnů pobýt tady, ale ono není kde. Kluci čekají na nové lidi už skoro od léta. O kotec a ohrádku se nás teď dělí pět (alespoň, že se nepereme) a maminka by se sem nevešla a neměla by prý ani dost klidu po operaci.
Netrpělivě čekáme, my i panička, kdo bude ten první, kterého se někdo ujme. Doufal jsem moc moc moc, že to budu já, ale teď bych to přál spíš sestřičce Alce, po životě v bytě je tu moc nešťastná.
Jen abyste se nedivili té mé fotce. Sedím na střeše auta, protože jsem prý nefotitelný. Jakmile na mě naše psí teta namíří foťák, hned jsem u ní a kňourám a poskakuju, jen aby si mě všimla. A tak jsem se fotil na střeše.
K motorizmu máme vůbec kladný vztah. Kluci, tedy bráchové, cestovali na hájenku, když byla ta velká zelená potvora rozbitá. Měli být dva a byli tři a panička se Šárkou je vezly na hájenku škodovkou. Kluci prý byli neuvěřitelně hodní. Jen když čekali, než panička předá do nové rodiny jedno kotě, Vojta zasednul místo řidiče a Beno se uložil na zadním okně.
To my s Alkou už jsme se vezli služebním, celé auto nám ale bylo „putýnka“. Oba jsme vlezli té paní na klín a každý si opřel hlavu o jednu ruku. Napřed nás pořád rušilo to řazení, ale na dálnici už to bylo fajn :-) Jen teta tvrdí, že měla ruce tři dny jako orangutan.
Chtěl bych vás moc poprosit o tři věci.
Prosím, povězte o nás svým známým a kamarádům, vytiskněte si nás a ukažte všem, jak jsme skvělí a jak moc už potřebujeme stálý domov. Jsme odblešení, odčervení, očkovaní, čipovaní a hlavně moc a moc natěšení na své nové lidi. Telefon na naši dočasnou pečovatelku je 603 363 315.
Prosím, pokud vám doma přebývá po vašem pejskovi starý, vyřazený obojek či vodítko, pošlete nám ho. Ti všichni psi před námi už „vybrali“ útulkové zásoby a my jsme bez obojků. Adresa je OS Podbrdsko, Čapkova 825, Řevnice, 25230.
Prosím moc o příspěvek na novou psí boudu. Máme pěkný, jen rok starý kotec, který se pořizoval loni pro pitbula Nera, zachránilo mu to tehdy život. Psí teta mu stloukla a opravila starou boudu, ale v kotci se celý rok střídali pejsci a z boudy je už jen zřícenina, hlavně ovčačka Sheela jí opravdu moc nepomohla.
Hodní lidé nám darovali matrace a osel Kevin s hřebcem Sahimem se s námi dělí o svou slámu, ale už mrzne a psí teta by nám moc chtěla pořídit novou boudu, jako mají v psím hotelu Amazonka, velkou, zateplenou, s předsíní a oplechovanými rohy, aby ji prý hned další devastátor nezničil (my jsme hodní a nic nekoušeme, ale kdo ví, kdo zase přijde po nás).
Penízky z útulkového účtu spotřebovávají kočky, hlavně nemocná malá koťata, která potřebují léky a jsou na tom o moc hůř než my. Je mi jasné, že jste spoustu penízků utratili teď proto, aby měli vaše rodiny i kamarádi dárky pod stromečkem a velkou radost. Ale moc vás prosím o příspěvek, i malinký, abychom mohli dostat tu svou velkou, bytelnou a hlavně teplou boudičku, ve které se všichni stulíme a bude nám dobře, i kdyby bylo mínus deset.
Pokud se rozhodnete nám něco poslat, dejte tam (b. ú. 152335352/0600 G.E. Money Bank) prosím variabilní symbol 28282, tedy ekvivalent Alka, Tomík, Čert, Vojta, Beno na klávesnici mobilu. Veškeré příspěvky lze ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních odečíst z daňového základu
Tak jsem to všechno sepsal a teď jen doufám, že to nebylo zbytečné, že nejsme jen „prašiví vořeši“, jak už nás taky titulovali, zkrátka že se i pro nás najdou hodní lidé. Budeme jim jejich laskavost vracet ze všech psích sil, já nejvíc.
P.S. Ještě jeden voříšek čeká v péči podbrdského útulku na nový domov. Je to černá fenečka malého vzrůstu, snad kříženka knírače. Od mala ji měla slečna, která byla mnoho hodin mimo domov a nezvládala ji včas venčit. Teď je fenka půlroční, bydlí v domácím depozitu (bytě) u psí tety a od kamarádky Zuzanky, psa paní domácí a zkušené vychovatelky už celé řádky útulkových malých psíků, se učí základy čistoty. Do budoucna by potřebovala rodinu schopnou ji častěji venčit (dvanáctihodinové směny jsou na pejska opravdu příliš), event. někoho, např. paní v důchodu, kdo by s ní byl doma. Byla by milým společníkem, je vlídná, hodná, neutíká, snáší se s pejsky. Chcete ji? Zavolejte na tel. 603534888 pí. Kupkové. (Praha 5).
Související odkazy
- Vojta, album fotek z depozita
- Čert, album fotek z depozita
- Beno, album fotek z depozita