Chtěla bych všem oznámit, že nakonec Megie své páníčky našla – zůstává, i když naprosto neplánovaně, u nás doma.
Pusinka si na Megii zvykla a adoptovala ji. Samozřejmě, když by se toto nevyřešilo nemohla bych o tom, že zůstane u nás uvažovat, přesto ale hlavním důvodem jejího setrvání bylo něco jiného.
Absolvovala jsem několik (rozhodně ne jeden nebo dva) doslova příšerných telefonátů, které mnou otřásly natolik, že jsem již neměla sílu. Jen namátkou:
Volali lidé, že by se u nás stavil známý a odvezl kočičku k nim na Šumavu. Dobrá. Nemají moc peněz, takže by chtěli počkat až Megii dostane ještě druhé očkování (které zaplatím já - samozřejmě). Dobrá. Oni totiž na Šumavě jsou v létě... Ptám se, kde jsou v zimě, a zda s nimi kočička pojede do města. Ne, my jsme tu u babičky, zůstane tady. Aha, a je babička natolik schopná, že ji alespoň nakrmí?? Ne, babička je v domově, tohle je jenom dům babičky....??? Čili – kočička zůstane přes zimu sama.
Další telefonát. Chceme koťátko chlapci za vysvědčení. OK. Vše vypadá nadějně. Přijedete si pro ni??? Ne, nemáme auto. Když domlouváme předání – jsem ochotná kotě přivézt i s výbavou - dovídám se, že jedu na chatu, kde se rodina rekreuje, a v létě dost často bývá, jinak tam jezdí jednou týdně, a v zimě jen na kontrolu jednou za měsíc. Kočička by byla tam, prý to takto dělají každý rok, ale přes zimu se kočka vždy záhadně ztratí!! Tak chtějí novou :-((
Nebudu popisovat dopodrobna další rozhovory typu: „A ona se musí nechat kastrovat? Ale to stojí peníze... tak to my si vezmeme raději od sousedů. Ti budou mít zase koťata, a kastraci po nás nechtějí.“ atd. Dokonce se našli lidé, kteří jí chtěli po prázdninách vrátit.
Netušila jsem, že takových lidí je tolik, že tolik lidí považuje zvíře za věc, která se prostě použije a vyhodí, nechá osudu nebo odloží. Nakonec tedy pod vlivem těchto otřesných zkušeností a díky tomu, že se u nás doma s kočkami snese, jsem se rozhodla ji dál k adopci nenabízet. Také si říkám, že když můžu a nechám si ji, a že snad díky tomu, že o jednu kočku – kotě méně hledá domov, umístí snad místo ní jiná kočička z útulku, která to nutně potřebuje a jinou šanci nemá!! Věřím, že nějací hodní lidé, kteří by se časem ozvali, pomohou jinému chlupáčovi, jehož jsou poslední nadějí.
Útulky pro kočky jsou plné, a teď obzvláště, a „útulkové tety“ nemohou udělat takové rozhodnutí jako já. To by pak již neměly místo pro pomoc dalším kočičkám, co to nutně potřebují. Megiin osud dopadl dobře díky tomu, že se Pusinka umoudřila, a našla se pro ní šance a kousek místa u nás doma. Útulkové kočičky, ale nemají tuto šanci a jinou možnost než najít nové páníčky, které pro ně útulky aktivně hledají. Proto mějte prosím trpělivost, i když se Vám někdy může zdát, že se Vás třeba v útulku moc vyptávají, hodně prověřují, nebo se Vám zdá, že nemají tu správnou náladu. Určitě jim jde jen o to kočičky co nejlépe a nejdříve umístit k Vaší i kočičí spokojenosti. Zažila jsem si to nyní z druhé strany a vím, že je to opravdu náročné, a to toho mají na starosti a zažijí mnohonásobně víc.
Kdo třeba zrovna uvažoval o Megii – jukněte na kočičky v útulku, určitě si tam vyberete toho správného mazlíka zrovna pro vás! A navíc pomůžete potřebnému zvířátku :-)
Související články:
