Naivně jsem si myslela, že to další, co o kočičím lazaretu na Holosmetkách vyjde na těchto stránkách, bude snad už poslední díl vyúčtování Pejího, tedy povídání o Rebece s Becoou, Pištovi, Sněžence... Becca se chystá do inzerce, Rebeca na operaci, Sněženka zkouší léky proti počůrávání... Než ti původní marodi zvládli léčení, a tedy i nějaké „výsledky“, přišel k nám akutní malér a já už zase prosím o pomoc. Tentokrát o stelivo, konkrétně o silikon.

Fíra

Nejprve ke jménu. To kocouří neštěstí se rozhodlo hledat pomoc na nádraží a také ji tam našlo, a to u výpravčího ve službě. Když nám ho tedy vypravil výpravčí, já ve své pověrčivosti kočky nepojmenovávajíc, dokud nevím, zda přežijí, jsem mu začala říkat Führa, tedy zpaskvileně Fíra, nikoliv vůdce národa, ale mašiny. A ono to bohužel zůstalo.

Kocour Fíra

Zraněná „přichlíplá“ kočka obcházela nádraží a laskavému místnímu výpravčímu se podařilo najít kontakt na útulek, kočku zavřít dovnitř, opatřit krmením a pelíškem... a večer po práci jsme s Františkou vyrazily do malé vesnice poblíž Příbrami pro nového maroda.

Po prvním pohledu na kdysi rezavého kocoura jsem Františku donutila obléct chirurgické rukavice, než na to zvíře bude sahat. Kostnatá troska kočky, zapadlé zalepené oči, celá srst kombinace hnisu s prachem a uhlím a neidentifikovatelnou změtí, žlutý průjem. Při bližším zkoumání se ukázaly jednotlivé rány vně stehna a nekrotická kůže mezi nimi, díra jak dlaň velká ve slabině a z ní kouká maso, při každém pohybu vylézá kolínko z kůže ven. Ale kocour chodí a kocour se mazlí.

Rána ve slabině

Cestou jsem měla v hlavě jen „to nevydrží ledviny, eventuálně játra, celková sepse, to je příliš pozdě“ a vysvětlovala Františce (a i na nádraží místní druhé paní výpravčí, co na nás čekala přes čas), že mu dávám na přežití tak třicet procent. Kafe na benzínce, telefon veterináři – je to jasné, léky máme, postupy známe a k mému překvapení není pod dírou v kůži zlomená kost, protože přesně takhle totiž zlomenina často vypadá... ale tenhle kocour ne, ten chodí po čtyřech a celkem živě. Druhý telefon Marcele, ať přeorganizuje klece a že ji dnes čeká noční. Františku jsem vysadila v Praze a s hodným a trpělivým Fírou cestujeme dál „na Zmetky“, na marodku.

Krmení a ošetřování

Kocoura tu čeká vydezinfikovaná rezidence jen pro něj a nás všechny tři opravdu rozkošné chvíle při důkladné prohlídce, vyplachování ran, odmáčení krust z očí, sloupání nánosů hnisu s odumřelou srstí, podání léků a výživy, ale i, a to dle kocoura především, krmení. Fíra mě dostal, žere totiž sám a s chutí. A já si dělala starosti s tím, že je tak odvodněný, že by mu snad ani nešlo najít žílu, tak jak bude zvládat nitrožilní výživu...

Od té doby žere Fíra jednou denně, tedy stále. Aby dost (tedy hodně) pil, „vyžebral“ si vodu ochucenou trochou tatramléka. Papá maso, kapsičky, paštiky, granule, vitamínové bonbonky a pastu, tvaroh, sýr… Zatím zvládl prohlídku u doktora, oholení víc než půlky srsti (které vyloženě uvítal), každodenní ošetřování, dezinfikování ran a natírání mastí, podání léků...

Rána po částečném vyholení

Uplácet se nechá baštou, pokud žere, drží jako beran. Dožere ale rychle a na ošetření díry ve slabině už je třeba více než dvou rukou, protestovat už umí. Už mu vidíte do očí. Je stále ještě tak trochu „humusný“, hlavně na čumáčku, není ho možno s otevřeným podkožím koupat a umí dávat rozkošné pusinky :-/. Sám si sloupává odumřelou srst, je mu nepříjemná. Všechny packy má jak pařáty z hororu, úplně holé, kůže na nich byla rozmokvaná a zanícená, tlapky ho moc bolely, plakal. Kůže se vylepšila, zničená srst slezla a nožičky se hojí.

70:30

Pořád ještě není vyhráno, nevíme, zda vnitřní orgány bez poškození vydržely takovou zátěž. Kocour už nemá průjem a přibírá, ale také kašle a nikomu neslíbím, že přežije, ale jeho šance jsem v duchu zvýšila na sedmdesát ku třiceti a veškerou pomoc dostal.

Potřebuje péči – tu má, léky – ty zatím máme, dobré krmení – je vítáno, čisté látky (denně se mu přestýlá pelíšek) – jsou vítány, a především, nesmí dostat normální stelivo a nic, co by se mu mohlo nalepit do rány. WC používá vzorně a úměrně tomu, co sežere a vypije, dva pytle silikonového steliva mu vydržely sotva pár dnů a silikonové kuličky jsou jediné stelivo, které z otevřené slabiny zvládneme bez problémů vymýt.

Prosba o silikon

Ne každá kočka je ochotna silikon používat, a tak občas zůstanou lidem v komoře načaté pytlíky drahého steliva, které je líto vyhodit, ale kočka ho ignorovala. Prosíme o pomoc všechny, kdo by byli ochotni Fírovi věnovat zbytek či zakoupit nové silikonové stelivo, bude ho potřebovat až do vyhojení rány, tedy dost dlouho. Stejně tak uvítáme i vyřazené ručníky, ložní prádlo aj. Děkujeme předem.

Vylézající kolínko

Dárečky pro Fíru je možno předat Marcele (tel. 606707954 - volat dopoledne) v Praze, kam jezdí do práce, případně se domluvit na útulkovém emailu. Je také možné Fíru i další marody navštívit o víkendu či ve všední den dopoledne přímo na marodce na Holosmetkách (12 km severně od Prahy), nebo poslat stelivo na adresu O.S. podbrdsko, Čapkova 825, Řevnice, 25230, nebo pomoci příspěvkem na bankovní účet 152335352/0600.

Dobré zprávy na závěr

A jen dvě krátké dobré zprávy na závěr:

• Depozitum Holosmetky dostalo novou fontánku místo staré porouchané od majitele kočiček, které jí nechtěly používat, a tak problémová Suzanka už zase pije sama. Děkujeme.
• Veliký černý kocour Geoffrey, kterému k úplné dokonalosti chyběla jedna tlapka, je čerstvě přestěhován a „funguje ve zkušebním provozu“ v nové domácnosti. Držte mu palce.

Související články:

• Kocourek Pajda: rehabilitační ústav Holosmetky
• Kocourek Pajda: poděkování všem, kdo přispěli na jeho operaci
• Pajda – zprávy o marných nadějích a vrtkavém osudu...
• Prosba o pomoc pro „Pajdu“