|
|
|
Experiment: z orientálky britkou!
Minulý pátek jsme uveřejnili článek Mirky Bočkové o tom, jak se má - kdysi opuštěná - Miciška v novém domově. V článku stálo, že se kočička má luxusně, společnost jí dělají dvě britské krasavice, kterým se - kdysi hubená - Miciš alias Kvíko začíná nápadně podobat. Dnes přinášíme podrobnější zprávy o tom, jak kočičku orientálního typu "vypasit" do typu britského :-)
Před nedávnem bylo tady na k-o zveřejněno skandální odhalení (OS Podbrdsko podvrhuje místo koček psy) a je mi líto, že musím přispět do toho samého soudku.
Web Kocky-online má špióny, kteří se pod maskou přátelství vetřou do vaší domácnosti, hanebně nízce – během večera tráveného nad sklenkou – z vás vytáhnou informace, byt i zvířata podrobí důkladnému průzkumu, aniž byste si toho všimli, a vše za vašimi zády ZVEŘEJNÍ!!! O ceně takového „sólokapra“ se můžeme jen dohadovat, faktem ale zůstává, že takovéto špinavé praktiky jsou zřejmě běžnou záležitostí.
Proto jsem nucena zde předčasně učinit krátké prohlášení, a to jen díky článku Mirky Bočkové Miciška v novém domově.
Ano - adoptovali jsme Micinku „plzeňskou“, dnes již povětšinou jmenovanou Kvíko (zde zdůrazňuji „to“ Kvíko) a včlenili jí do kočičí domácnosti 2 britek.
Ema a Mia – zmiňované britské krásky
Ano - jsme zaláskovaní britského plemene, milujeme široké hlavy, mohutná těla a buclaté medvídkovské tlapky.
Ano - v prvních dnech byla pro nás Kvíko krásná i svou štíhlou postavou, dlouhými, útlými tlapkami a tělíčkem, které dokázala dostat i roštem v postelích = dírou zvící 10cm.
Ano - i její potrhlá, kočkovořeší povaha, šmrnclá kdesi v dlouhém rodokmenu tutově orientální kočkou, pro nás byla zvláštností a vítaným vytržením. Kvíko pořád kecíkuje, Kvíko se neustále dožaduje pozornosti (kecíkováním), Kvíko kdykoli zasedneme (a to i v místnosti nejintimnější) s kecíkováním usedá na náš klín… Kvíko nás miluje a celým svým tělíčkem a hlasovým fondem nás o tom den co den utvrzuje.
|
Jenže, přátelé, přiznejme si (zvláště vy, co jste jako my vyznavači spíše klidných, vznešených plemen tomu asi rozumíte) … copak tohle se dá vydržet???
A tak se v našich zoufalých, ztrápených myslích zrodil onen geniální nápad. Přeci cíleným chovatelským programem musíme dokázat z Kvíkoše udělat britskou dámu!!! Nebudu zde chodit kolem horké kaše, celý experiment měl být v pravou chvíli zveřejněn v odborných chovatelských časopisech… ano – kdo zná článek vyzvědačky M.B., tomu už to začíná být jasné… EXPERIMENT SE ZDAŘIL!!! Z našeho vyčouhlého nanicovatého Kvíka se každým dnem nezadržitelně stává britka!!!!!!!! Tělíčko se krásně zakulatilo, i tlapky jsou jakoby kratší, buclatější – a ten ksichtíček! Zvláště, sedí-li v dřímotě a hlavičku má vraženou mezi ramínka – no britský medvěd jako vystřižený z Encyklopedie koček!
|
 |
Je to ale bohužel pouze první fáze – ta lépe zvládnutelná, tělesná. S politováním zde musím přiznat, že na povahu Kvíka zatím její vzezření nemá nejmenší vliv. Je neustále neskutečně temperamentní, neustále si drží svůj zlozvyk skákat nám ze země na ohnutá záda (nejlépe při čištění zubů) a hlavičku silně otírat o naše tváře, vlasy, nosy a ústa, neustále spává na mém polštáři tak, že mi na ránem zbývá vždy jen levý dolní cípeček, neustále urovnává naše věci podle vlastních představ o pořádku (např. mýdlo i s držáčkem patří na dno umyvadla, nikoli na jeho okraj), neustále nám krade propisky a ukládá nám je pod sedák na židli (ví, že tak se nejlépe najdou – „křup“)…
Z výše uvedeného je myslím jasné, že v našem úsilí - ve snaze přežít duševně nedotčeni - neustále intenzivně pokračujeme, denně testujeme na Kvíkošce nové a nové postupy a pevně věříme, že se nám jednou podaří zmírnit její kočkovořeší manýry.
Všem, kteří nám s pochopením drží palce touto cestou velice děkujeme, pokud v našem výzkumu dosáhneme dalších úspěchů, určitě vás budeme informovat.
Jen, na závěr, znovu musím podotknout, že je mi velice líto jak nečestnými a nesportovními cestami se k-o dostává k podkladům pro své články!!!
Kočkám zdar!
Hanka
Související články:
 přidat do oblíbených |  poslat e-mailem |  vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
To je ale potvůrka! :) (2002-12-13 09:20:39, Dadule) Odpovědět
To je ale šťastná potvůrka :-)
Je vidět, že jí Vaše a kočičí společnost u Vás doma krásně svědčí.
Tak ať Vám to vydrží co nejdéle.
btw: krásně napsaný článek, moc jsem se nasmála - vylomeniny podobného ražení realizuje náš Charles neustále :-)
Jako bych viděla (2002-12-13 11:17:08, Ivana Jirková) Odpovědět
naší Markétku. Je to dlouhé, hubené, skákavé.Ohnutá záda (moje) jsou superlákadlem, pokud ale jen tak stojím, a Markétka udělá sovičku (to znamená, že se nakrčí, natáhne, a zas nakrčí), ještě navíc si mňoukne, je mi jasné, že se v nejbližší chvíli vymrští, a mám jí na rameni. Už se ani neleknu. Jinak dokáže natáhnout pacinku, jako Saxana, a dosáhne všude. Tedy hlavně tam, kam nemá. Jinak i my experimentujeme. Přede dvěma roky jsme si přinesli drobného a štíhlého mourka. Dneska je Šimon kocour jako hrom, tlapy jako menší pes, poněkud pohodlnější. Ono taky mrskat tělem, málem sedmikilovým, není jen tak. Markétka se ovšem snaží, a tak i Šimon běhá, skáče, chvilku klidu nemá. Ani další-jarní- přírůstek, kočička, která pro svou postavičku měla jméno Twiggi(nyní Máša), už zmíněnou modelku nepřipomíná. Markétku jsme si přinesli letos v červenci jako tříměsíční kotě. Za čtvrt roku rozvrátila poklidnou domácnost, vyrušila z klidu kocoura, dráždí kočičku, provokuje psa, honí se s fretkou, a nás, lidskou část smečky, udržuje v neustálé pohotovosti. Každá naše kočka je z jiného útulku, tohohle malého záškodníka nám nasadil do bytu útulek Pod Brdy, v jehož nabídce bylo, že se jedná o klidné kotě. Klidná opravdu byla. První den, pak jí to definitivně přešlo. No, a na polštáři mi ona a Šimon nechají opravdu také jen místo na hlavu, jinak je jejich.
Marketka (2002-12-13 11:41:24, Sylvia) Odpovědět
No, co si pamatam, tak pri foteni bola Marketka to najkludnejsie maciatko, ake sme doteraz fotili - ani nepipla, ani sa nepokusila zdrhnut... a v utulku o nej tiez moc pocut nebolo. :-) Kto mohol vediet, ze z nej vyrastie takato riadena (teda skor neriadena) strela.
Chytrá lest (2002-12-13 12:15:17, Dadule) Odpovědět
Mám dojem, že ti kočičáci to na nás mají pěkně nachystané. Nedřív se tvářit líbezně, tulit se, předvádět nejlepší způsoby, vychovaně jít na wcátko a distingovaně papat nabídnuté pokrmy.
No a pak, když je to jisté, teprve ukázat co v nich vězí :-)
Ale my jim to odpustíme, máme je totiž rádi :-)
No, ať je to, (2002-12-13 13:04:11, Ivana Jirková) Odpovědět
jak je to, Markétka je ďábel s nevinným kukučem, a, stejně jako Šimona i Mášu, za nic bych jí nevyměnila. A mazel to je přímo ukázkový. Všechny si otočila kolem tlapky. Lidi i zvířata, včetně psa a fretky. Šimon jí miluje úplně nekriticky. Markétka jen mňoukne a Šimon už běží se podívat, jestli se jí něco neděje. Dokonce se naučil otvírat kvůli ní dveře, takže, když jí někam zavřu, abych jí alespoň na chvilku zpacifikovala, malá zapiští a Šimon už leží u dveří a pracuje na jejich otevření. Ti dva se tedy hledali, až se našli. Spolu jedí, spí, hrajou si, perou se. Markétka se na Šimonovi občas i vozí. Chytne se ho kolem krku a nechá se táhnout. A Šimon je na vrcholu blaha. A já taky, že si ti dva tak padli do noty.
:o))) (2002-12-13 13:13:54, Hanka) Odpovědět
tak tohle je teda paráda! :o)) To bych jednou s kočičkama chtěla zažít. Emča s Miou se mají rády, to jo, ale jako správné odtažité britunky si nezadají - ani s námi, ani navzájem. Kočkujou se a blbnou spolu, ale třeba že by spolu někdy spaly, to teda ne. No a Kvíko díky svému nezdolnému temperamentu je pro holky trochu španělská vesnice, takže se spolu honí, ale taky na sebe občas ještě vyjedou (mírně, varovně, ale jo), ale tady to láska jak trám asi nikdy nebude.
Nicméně se vzájemně respektují a je u nás pohoda a Kvíko si to o to víc (k naší neskrývané radosti) vynahrazuje s námi :o).
Stejně je to prima, mít zvířatka, co? :o)))
Máte pravdu, (2002-12-13 14:18:08, Ivana Jirková) Odpovědět
bez zvířat by byl život fádní a nudný, a takoví drobečkové, jako vaše a moje kočička, ho dělají více než napínavý. Já nevím, jak Vy, ale já nikdy nevím, čím mě zas Markétka překvapí. A ono se vždycky něco najde. Ale ona Markétka (já jí říkám Majka) spí nejen se mnou a se Šimonem, ale i se psem. Což mohu doložit fotkami v povídání ze 4. a 5. 12. na Dumce. Chcete-li, račte nahlédnouti.
:o)) (2002-12-16 10:42:46, Hanka) Odpovědět
tak s naším Kvíkem si opravdu nemůže nikdo myslet, že jí někdy prokoukne. Je nevyzpytatelná a nám to dává zabrat a přitom se v tom rochníme :o))). Sedí-li mi v dřímotě na klíně, naprosto rozvolněná, vůbec to neznamená, že ve vteřině nevymrští pacinku a neshodí ze stolu nějaký předmět, který jí zrovna začne znervózňovat a podle ní tam nepatří (včetně hrnku s posledním lokem kafe, který jsem rozhodně mínila dopít). A když mi náhle skočí na záda, také nevím, jestli se mi jde jemně a láskyplně otřít o tvář, nebo mě lehce výchovně do tváře či do ucha kousnout... :o))) je to prostě takový náš poklad.
Jak na Emě a Mie milujeme jejich flegmatičnost, klid a u Emy vyloženě vznešenost, Kvíko nás dostává tímhle rošťačením :o)).
Na Dumku se podívám ráda a vaše chlupáčky moc zdravím! :o)
Už čtyři, prosím, (2002-12-16 15:50:00, Ivana JIRKOVÁ) Odpovědět
neboť z výstavy v Bohnicích si naše mladá přinesla tříměsíčního černého Pepíčka. A pěknéhon rošťáka. Zdá se, že bude Majka mít důstojného partnera pro ty lumpárny, kterých se Šimon nezůčastní.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|
