Vlnitý rok je když… kromě "normálních", průběžně přicházejících přírůstků nám "padají na hlavu" větší skupiny koček "ve vlnách". Když majitel zemře, je v existenční tísni…

Když zemře majitel jedné či dvou čičin a není nikdo, kdo by se koček ujal, putují do útulku. Jsou smutné, stresované, stýská se jim, časem se najde nějaký jiný páníček a ony cestují do jiné domácnosti… Zvyknou si a život jde dál.

Pokud ale ten, kdo odešel ze světa či je v existenční krizi, nemá kde bydlet… měl koček deset, dvanáct, dvacet... stává se jeho případ pro útulek bobříkem odvahy. V takovém případě obvykle pokulhávala, zvlášť u starších lidí, veterinární péče a navíc koček je smečka, kterou je většinou třeba přijmout hned, najednou. Letošní rok se "vlní" opravdu mohutně a to je teprve srpen.

První parta

Začalo to vlastně už loni, byť jen o dva dny. Den před koncem roku nám přibylo osm kočiček od lidí, kteří měli být vystěhováni. Nechali si své původní, ..náctileté kastrované číči a doufali, že najdou jiné bydlení alespoň s nimi, mladší smečka putovala k nám. Byli to: Růženka, Rozinka, Boženka, Sasanka, Matylda, Lilia, Otakar, Sněženka

Když jsme je přivezli, nabídla paní Černá velkoryse, aby zůstali u ní všichni, ať je nedělíme, když jsou na sebe zvyklí. Všichni s výjimkou Sněženky tedy našli azyl v domečku paní Černé, mohli jste je vidět i v pořadu "Chcete mě".

Tříbarevná Růženka, Rozinka (můj favorit) i půlroční koťata Matylda a Otík našli nové domovy rychle. Malá a hubená Lilinka marodila a domov našla až později u maminky nových páníčků kocourků Sola a Moonyho, kde žije spolu se svou kamarádkou z depozita Václavkou.

S kočičkou Boženkou máme problém. Vzali si ji mladí lidé s dítětem z Berouna, nesplnili, co slíbili, nedali o sobě vědět a na uvedené adrese jsme je nenašli – prý tam bydleli dříve, nevíme, kde je malé kulaté mourince konec a paní Černou to velmi trápí.

Sasanka

Sasanka, to je zvláštní případ…..

Zdravotní i jiné problémy byly s bílou kočičkou Sasankou. Po příchodu sedávala na schodech v pelíšku, neaktivní, ale bez zjevných problémů.

Pokud o předchozím životě zvířete víte málo, těžko poznáte, zda je jeho chování normální. Zvládla s ostatními i očkování. Před kastrací jsme přišli na to, že se jí zvětšila slezina, následovalo tedy čekání, testy, léčení, opakované kontroly krve. Důvod nezjištěn, jen v krvi "stopy po infekci", ale kočka se zlepšila a "pruh přes břicho" se zmenšil do normálu.

Když se vše upravilo, odešla do nového domova, tam se ale chovala "jako prase", a to přesto, že noví páníčci projevili mnoho trpělivosti a dlouho čekali, než si zvykne. V té samé "atrakci" čůrání a bobků mimo nočník pak pokračovala i zpět v domečku u paní Černé, až jsem v zoufalství řekla "pusťte ji ven". A stalo se. Sasanka se držela v těsném okolí domu, lovila myši jako zběsilá a snad měsíc se ani neživila ničím jiným. Přinášela je i kocourům Cvrkovi a Cvrčkovi (domácím) a nechávala je ve verandě. Když okolo domku docházely myši, přinesla i koroptev. Zhubla a stala se rázem plachou. Pár měsíců to trvalo, než se zase vrátila zpět ke své původní podobě, přibrala, vrátila se jí důvěra k paničce a začala baštit "normální" stravu, v jejím případě vařené masíčko. Bylo už jasné, že chce žít venku životem kočky nádvorní. Nedávno se stěhovala do nového domova spolu s kočičkami Limetkou a Suadou a první zprávy z nového působiště jsou příznivé.

Sněženka

Sněženka po příjezdu putovala rovnou na "marodku"k Marcele, věděli jsme o ní, že trpí inkontinencí. Více o ní se můžete dozvědět v článku o handicapovaných kočkách. Sněženka stále hledá nový domov.

Kočky z Trnové

Druhá parta, to byl horší "oříšek", kočky z Trnové.

Trnová je vesnice jen kousíček za Prahou, po Strakonické ven, to jsem věděla. Málem mi ale upadla čelist, když jsem cestou do vsi místo polí projížděla "novou" Trnovou, lány novostaveb… No ale zpět - v té "původní" Trnové žila byla stará paní a měla dvanáct koček…

Když ji odvezli do nemocnice a když posléze zemřela, nikdo je neřešil, až si všimla paní ze vsi, že se k ní hladové kočky hrnou, přestože vodí na procházku dva velké psy. Kočky začala krmit a kontaktovala nás. Za dobu nepřítomnosti paničky se počet koček "smrskl" na polovinu, jednu "siamskou" si prý snad někdo vzal a jaký byl osud ostatních, nechci domýšlet.

Zbývající smečka byla začervená, hubená, unudlená, s průjmem a kožichy plnými všenek. A vůči cizím plachá. Třicátého první, měsíc po příchodu předchozí "party", jsem tedy stála před malým domkem v Trnové a k miskám se hrnuly kočky. Bylo nutné je odchytit, zbavit se nevítaných hostů v kožichu, zaléčit a dál už to znáte… vykastrovat, opakovaně odčervit, naočkovat, přeočkovat…

Čtyři kočičáři našli azyl opět u paní Černé, byli to veliký mour, šéf smečky Horymír, opatrný Fousek, bojácná Kapsička s obrovskýma očima a zdravotně nejhorší z nich, černý (tedy tenkrát spíš hnědý) kocourek Špidlík.

Špidla měl obrovské břicho (resp. zvětšená játra), které u nezasvěcených vyvolávalo obavu z FIP (a po vhodné léčbě "splasklo"), dýchací obtíže, i těch všenek na něm sedělo víc než na všech ostatních. Po prvních krevních testech a zjištěné nutnosti diety tedy změnil depozit a přestěhoval se na marodku k Marcele. Po půl roce je z něj už téměř vyléčený a velmi mazlivý kocourek, mohli jste o něm číst ve článku diety a dietáři. Kožíšek má lesklý a černý a na poli zdravotním už válčí jen s vleklým zánětem v oušku.

Kafíčko, béžový kocourek se siamskými znaky, a černá Limetka s bílými tlapkami se dočasně zabydleli u Františky. Kafíčko si velmi rychle našel "své" lidi, kombinace barvy a povahy z něj udělala atraktivní zvíře. Měl jen jeden zádrhel, a to při a po kastraci. Byl kryptorchid a po zákroku měl navíc stálou snahu "párat" si stehy na bříšku. Limetka se v rámci řešení "kočičího přetlaku" za pár týdnů přestěhovala k paní Černé.

Horymír a Kapsička našli nové domovy, i když to rozhodně nebylo hned, Limetka byla jednou pro plachost vrácena a podruhé odjela spolu se Suadou a Sasankou do vesnice poblíž Berouna, kde jí snad bude dobře. Limetka byla vůči kočkám submisivní a ony se ji naučily prohánět. Změna domácnosti jí prospěje.

Fousek

Tlusťoučký, klidný, už i mazlivý Fousek stále čeká na nový domov.

Kryptorchismus

Dovolím si ještě malou odbočku, jen tak laicky, k tomu kryptorchismu.

Když o nějakém psovi či kocourkovi řeknu, že je kripl, nemyslím to jako urážku. Původ slova je sice prý kdysi odvozen z němčiny (Krüppel – mrzák), ale během praxí na škole jsme se je naučili používat v jiném významu, kripl = kryptorchid.

Kryptorchid je ten (pes, kocour, kaneček, člověk...), komu nesestouplo jedno či obě varlátka do šourku. Když je mládě ještě u matky v děloze, varlata má v bříšku poblíž ledviny. Drží je vaz, který pak vlivem samčích pohlavních hormonů "zmizí" a varle se tříselným kanálem, jakýmsi "tunýlkem" v tříslech, přestěhuje do šourku. Varle na to, aby správně fungovalo, potřebuje totiž nižší teplotu, než je v břiše. Pokud varle nesestoupí, zůstane v břiše či v třísle.

Má to dva "háčky". Jedním je to, že ztratí plodnost (je mu příliš "teplo"), druhým, horším je to, že takové ohřívané varle má daleko větší šanci změnit se v nádor. Nádor, který se sice nepřenese do jiných tkání, zato ale bývá zhusta "hormonálně aktivní", a mění tak kromě zdravotních důsledků třeba i chování pacienta. Nádor, který velmi rychle naroste, přitlačí vše okolo a pacient může mít problém s vyprazdňováním. A představte si takového pejska v deseti letech s trošku slabším srdcem, kterému se snažíte vyndat ze slabiny cosi o velikosti pěsti.

Existují možnosti hormonální léčby či chirurgického řešení u mláďátek (i u lidí samozřejmě), ale většina našich svěřenců dorazí k nám ve věku, kdy toto už je bezpředmětné. Většinou lidé svým zvířatům "na kulky" nesahají, jednou je ale dobré udělat výjimku. Pokud jedna či obě chybí, je potřeba navštívit veterináře. Ten pohmatem nebo sono vyšetřením zkusí zjistit, kde se "zatoulané" varle nachází.

S operací bych pospíchala, dokud je zvíře mladé a v dobré kondici. Ano, může se stát, že zrovna to "jeho" nebude celý život dělat žádné problémy. Ale může to být opačně a riziko je vysoké. Máte–li zvíře od mala a chybí obě, víte, že jste zvíře nekastrovali, a tedy "někde budou". Problém nastává, když se najde dospělý kocour bez označení ucha o kastraci a "kulky chybí". Z největší pravděpodobností byl někým kastrován, ale je vhodné na to doktora upozornit, aby kocourka alespoň pohmatem vyšetřil v tříslech…

To, že by varle chybělo úplně, že by se nevyvinulo, je naprostou výjimkou, téměř vždy "někde je".

Kryptorchismus se recesivně dědí! Není vhodné, aby se vada přenášela dál, tedy aby bylo zvíře použito v chovu. U zvířat s PP je na to kladen velký důraz a nesmí být použit ani jedinec, který vadu měl a byla mu v miminčím věku "odléčena". I proto se někdy při kastraci pejska kvůli kryptorchismu bere i druhé varle. Zdá se vám to absurdní? Kdo našemu voříškovi Alíkovi zabrání nakrýt sousedovic Zuzanku, která utekla pod plotem a hárá? Nikdo. Sousedi jí štěňátka "nechají" a malér je hotový. U kocoura asi není o čem diskutovat, tam to bývá spíš komplikace normálně plánované kastrace, vždyť komu by se chtělo žít se smraďochem?

Pokud zjistíte, že kocourek je kryptorchid, upozorněte na to doktora dřív, než mu zvíře donesete na kastraci. Ať má možnost nechat si na kocoura víc času, domluvit asistenci (pokud ji potřebuje) či zajistit sono vyšetření…

A už jen rada na závěr. Pokud si nejste jistí, zda má zvíře (jedno či obě) varlata, pokud máte problém určit pohlaví u malého kotěte… nekoukejte dlouze a rozpačitě pod ocásek, zkuste to pohmatem, prostě si sáhněte. Je to mnohem spolehlivější a kocour vás za obtěžování žalovat nebude :-).

Příště se budou kočky "vlnit" na Borkách a ve Zvoli. Pokud vás téma neunavuje, můžete si přečíst o těch dalších, kteří se jeví být záplavovou vlnou, ale při bližším zkoumání mají tlapky, uši, oči, povahy i osudy.