Marodka (obvykle "neinfekční") se s příchodem období nejhoršího – podzimu, stala i azylem pro nemocná koťata a dospělé kočky. Všichni tito příchozí se musí vyléčit, naočkovat, je nutné najít pro ně nové rodiny.. Teprve po jejich odchodu k novým páníčkům nás teprve čeká velké dezinfikování, malování, řešení podlah…
Zatím se prostorem marodky prohání či plouží, dle svého zdravotního stavu, převážně černá parta koťat a té "není nic svaté". Aby byli malí lotři k rozeznání, nosí obojky "s ovocem". Takže Aplík je na škrabadle, Malina vám šplhá na klín..
Zprávy o staré gardě
Trošku se nám prostřídala smečka. Začnu "zrzouny", které nejspíš všichni znáte. Tady byly dvě zprávy dobré, jedna moc špatná a jedna sice smutná, ale očekávatelná. Ovšem člověk míní... a jednu z těch dobrých mi včerejším večerem kocour stihl zhatit. Richie, Richie, hrubá nekázeň.
Richie
Ričánek se po amputaci tlapky pomalu učil chodit a zvládat běžné situace a zajímala se o něj slečna z firmy, před kterou byl poraněný nalezen a kde předtím jako kocourek nádvorní žil. Slečna nikdy zvířátko neměla, a tak dlouho váhala, zda se je schopna o Richieho postarat, ale nakonec se s Marcelou domluvily, že garsonka bude pro třínohého kocoura fajn..
Následovaly pravidelné návštěvy a Richie se mezitím zdokonaloval v pohybu a dalších nezbytnostech "o třech". Nutno přiznat, že Richiemu šlo učení i zbavování se strachu dost pomalu. "Slečna Richieová" pečlivě nastudovala "Návod na kočku" a vše další nutné, obstarala vybavení a jezdila se s kocourkem seznamovat. Ale…
Richie
Když už byl Richie dost samostatný a takřka schopný odchodu, musela jeho "slečna" do nemocnice na ortopedickou operaci a… strávila tam několik měsíců. Nešťastná volala, co kocour. Richie samozřejmě na svou paničku počkal, když už čekala ona tak dlouho na něj, než bude schopen se stěhovat. Po návratu z nemocnice to vypadalo, že je "noha v rukávě", tak jsem se chtěla podělit o tu radost, ale…
Richie, ač napřed v novém spokojený, začal nešťastně mňoukat a naříkat. Zkrátím to - nemohl se vyčůrat. Ač jeho panička má ještě zakázáno řídit, musela s ním rychle k nám na veterinu (kde si ho mimochodem všichni dobře pamatují, je to takový přírodní úkaz). Richie má struvity (močové krystaly), katetr, dietu a léky, což pro člověka, který nikdy zvíře neměl, má ho doma tři dny a navíc má vlastní zdravotní potíže, trošku příliš. Takže jsme večer na marodce z jeho bývalé rezidence přemístili koťata (která už "stála frontu" na azyl, když Richie odcházel) a Richie už je zas "na svém". Je to ale jen na dobu, než se zvládne první akutní stav s katétrem, zánět trošku ustoupí a Richie bude čůrat sám.
Takže Richie je vlastně umístěný? :-) Je krásný, mazlivý, šestikilový a podstatě úplně zdravý, jen... má struvity. Ach jo. Troufám si ale odhadnout, že už nikdo by v něm nepoznal to vychrtlé a anemické stvoření s přeraženou stehenní kostí a hnijící nohou, sebrané ze silnice ve stavu, který naši doktoři hodnotili jako takřka beznadějný.
Fíra
To jsou ty smutné zprávy. Fíra, kterému se zázračně zahojila díra ve slabině, se na rozdíl od Richieho stále nemohl dostat do kondice. Kdyby byl v pořádku, už dávno by nastal čas na očkování a umístění. Měl ale nehojící se boláky v kůži, časté průjmy, občas i zvracel. Ukázalo se, že má problém s játry. Baštil dietu a i přes mizernou kondici byl stále ve své optimistické náladě a vypadal, že vše zvládne...
Tělo ale zřejmě nezvládlo tu "facku" toxinů z dlouho neléčené rány a zátěž nutných dlouhodobých antibiotik atd. K játrům se přidaly ledviny a Fíra, věčný optimista a maskot marodky, před pár dny paničce v náručí zemřel.
Není k tomu co dodat, snad jen… Díky všem, kdo pomáhali udržet tohle milé a skvělé zvíře při životě. Možná máte pocit marnosti a zbytečnosti vynaložených prostředků, času i energie. Myslím, že nikdy to není zbytečné, protože nikdy neznáme výsledky předem. Pejí a Fíra ne, Geoffrey, Richie, Jaffa ano - kdo to odhadne? Pomáháte nám a marodka dělá, co může.U Fíry bolí nejvíc to, že vypadal opravdu nadějně, ta hrůzná díra se zahojila… Můžu říct jen jedno - po dobu pobytu na marodce přes všechno léčení a hlavně později, i přes zdravotní obtíže, Fíra nebyl nešťastný. On to totiž snad ani neuměl.
Jaffa ze Zrzků
Z nejhorší trosky z celé party koček "ze Zrzků", Jaffy, se stalo krásné a mazlivé zvířátko. Vychrtlá kostřička s několik měsíců starou zlomeninou, která při stěhování potratila a i depozitní tety přemítaly, zda by pro ni nebylo utracení šetrnější, je zapomenuta. Musela zvládnout dvě operace, krmení násilím… výsledek stál za naši (a především Marcelinu) práci i Jaffino trápení. Kulaťoučký obličejík se vždycky zvědavě vynoří, jen někdo přijde. Jaffa se učí chodit o třech mnohem rychleji než Richie, je daleko samostatnější. Navíc zjistila, že lidé nekoušou a mazlí a je z ní vděčný přítula. Je sále opatrná, ale když se osmělí, "vine se jak břečťan" a hlavičkou ducá do ruky. Včera jsme prvně očkovali. I u toho předla. Pár dní počkat... a pak už jen najít někoho, kdo by tuhle milou rezavou třínohou číču chtěl :-)
Jaffa
Motáček
Starý kocour (z Vráže u Berouna stejně jako Richie) už mezi námi také není. To ale zdaleka nemrzí tak jako Fíra. Bolí to stejně. U Fíry je to zmařená šance na roky života, něco, co mělo/mohlo mít pokračování. Motáčkovi marodka posloužila jako hospic.
Jen připomenu, Motáček neudržel rovnováhu. Přesto před námi zvládl v příšerném binci v suterénu vrážské chaty dvacet minut kličkovat, moc se bál. Špinavý, vychrtlý, starý, v tlamě tři zuby, potíže s dýcháním. Postupně se mu zaléčily záněty, vyčistil se i poochočil, pomalu přibral. Rovnováha se trochu zlepšila a kocourek se trochu naučil problém kompenzovat. Jeho pečovatelku to stálo nezměrné úsilí, ale Motty se mohl začít vypouštět z voliérky, s dopomocí si došel k jídlu mezi ostatní kočky, nakonec se už odstěhoval dolů (z ryze kočičího patra) do paniččina pokoje ke kamnům a okupoval koťatům tunel. Po těžkých začátcích dělal velké pokroky a podstatě se naučil žít "plnohodnotně", tj. normálně jako bytová kočka, jen s mírnou dopomocí. Myslím, že postupy "jak naučit kocoura..." by zasloužily vlastní článek.
Jednoho dne upadl na bok a s příznaky připomínajícími mrtvici zemřel. Nakrmený, v teple, "ve svém", kde to znal, s péčí a společností, ne v koutě na uhlí a v podstatě hlady, protože se nemohl trefit do misky. I to je účelem marodky a prací (opravdu drahým koníčkem) Marcely. Tak jako pejsek Pišta (povídání o Pištově příchodu, clanek o jeho odchodu) i Motáček měl kde dožít.
Další zrzci
Zrzků ale máme víc, mám už neodbytný pocit, že marodi jsou zásadně zrzaví.
Hammeritka ze Zrzků
Hammeritka ze Zrzků, příbuzná Jaffy, se zatím velmi pomalu dostává do kondice. Bydlí a kamarádí s hluchým kocourkem Trefou. Díky doktoru Beránkovi už víme, že její (a vůbec všech "ze Zrzků") roztažené zorničky jsou výsledkem nedostatku taurinu v potravě v kotěcím věku.
Hammeritka
Fešák, zatímZrzek a Puclík
Dva zrzci (Fešák a zatímZrzek) nám přibyli v partě koček po mrtvém majiteli a teď už se jeví jako celkem pohodová zvířata, doufáme, že pocestují rychle do světa a budou dělat někomu jen radost. Třetí zrzoun Puclík se přistěhoval hladový a nešťastný na zahradu lidem z Řevnic a měl rýmu jak trám. Teď už je zaléčený, čeká nás kastrace. Byl nekastrovaný a evidentně na lidi i byt zvyklý. Že by jeden z těch, kterému se majitelé rozhodli s příchodem dospělosti a tedy i značkování "dát svobodu"?
Rezavou smečku obohacují dva malí kocourci – koťata, toho času v léčení. Drzouni a zvědavci, co všude strčí tlapičku a když jsou unavení, cpou se na klín. Člověče, drbej.
Kryštůfek
Kryštůfek to je obzvlášť zajímavý přírůstek. Supermazlivý, komunikativní, velmi společenský – s přecitlivělostí na krmivo. Snažíme se teď zjistit, co by vlastně mohl papat, aby neměl průjmy, kterými trpí už od kotěcího věku. S ním do depozita přišla i jeho nádherná kamarádka Kateřina, která je v pořádku a už hledá nové lidi. Na umísťovací výstavě se všem moc líbila, chodila na vodítku, snad stokrát ji fotili – nikdo si jí nevzal. Nechcete kočku? :-)
Dip
Smečku zrzounů doplňuje už tradičně starý ledvinář Dip, který se stále drží, vyžaduje spaní v posteli a pití tekoucí vody z kohoutku. Všichni už to máme zažité – vidím Dipa ometat okolo dřezu, zvednu ho nahoru a pustím vodu čůrkem…
Quisaro
Posledním zrzounem (k dnešnímu dni) je Quisaro, krasavec a mazel, který už má všechnu veterinu atd. za sebou a hledá nový domov v bytě, v klidné domácnosti u hodných lidí.
Mates
A pokud se do zrzavé počítá i písková, máme ještě jeden přírůstek. Dvanáctiletého voříška (ovšem celkem zdravého, čilého a v kondici) přivedl jeho páníček na veterinu utratit. Prý snad rozvod, stěhování, práce na směny…S utracením ho doktor poslal kamsi a Marcela má další přírůstek.
Smutný, zrazený, vyhlížející páníčka, hledající a nešťastný, takový je teď Mates. Už se pomalu smiřuje se situací, ale v novém domově, kde by na něj bylo dost času, by to šlo určitě rychleji. Jenže rychlé umístění dvanáctiletého pejska, to je z říše snů a iluzí. Zvládá kočky i jiné psy, je hodný… Poptejte se prosím svých přátel, rodiny, známých, snad někomu chybí společník.
Mates
Kromě domácího pána a strážce koček Bricata tak na marodce žijí a čekají na umístění hned dva pejsci - Mates a Chou chou (Šu šu).
Koček z marodky je moc, a tak jsem je rozdělila trochu nestandardně, ti "nezrzaví" se objeví v pokračování tohoto článku. Snad jen kratince: Špidla a Svinya našli nové domovy, Oldie se ochočila, Susanne udělala (na Susanku) obrovský pokrok – alespoň něco pro radost.
V inzerci najdete kromě "stálic" z marodky (Skvrnďa, Lojza, Susanne, Sněženka...) i dva krasavce – kočičku Fiu a kocourka Fumeé.
Poděkování za vaši pomoc
Marodka má nová škrabadla, což především koťata (ale třeba i Málinka) ocení, dospělé kočky by zas ocenily, kdyby koťata zmizela z povrchu zemského, nebo alespoň z marodky. S výjimkou pečovatelky Sofie (jedna ze tří vlastních koček tety Marcely) a Lettyho. Ten se o nemocné prcky vzorně stará, líže je a lehává s nimi v pelíšku. Udržet při životě podzimní marodná koťata je leckdy nadlidský výkon, zvlášť když mají zápal plic a je jich celá smečka, a tak je i drobná pomoc koček ku prospěchu.
Jedno ze škrabadel, domeček, kterému říkám "vilapark Zdiby", si oblíbila Fiu, trůní uvnitř a nikoho k sobě nepustí. Vždy se jen bleskem vysune tlapka a sekne drzého vetřelce. Fiu je dáma, přeci se nebude přátelit s tak nízkými tvory, jako jsou ostatní kočky .
Vánoční akcí bude prý budování průduchu do patra. Patro je totiž zařízené jen pro kočky, což je fajn, ale dá se tam topit pouze elektřinou, což už fajn není. Stejně tak i ve verandě fungující jako karanténa. Spodní část domečku má naopak jen lokální topení, kamna si panička pořídila nová a výborná, kočky je milují. Jsou obestavěná košíky a pelíšky a v neustálém obležení, hlavně malá nemocná koťata a staré kočky se prohřívají a jen se jeden zvedne a odejde, hned místo obsadí jiný kočičák. Jelikož přišel katastrofální účet za elektřinu (nezatopte marodům), bude se muset topení u koček řešit i jinak. Mustrem je topení v domečku paní Černé a snad se podaří. Budou to fakt "klidné svátky".
Marodka by zas potřebovala zásoby látek (Sněženku a spol. stále máme), vítané je především vyřazené ložní prádlo, ručníky, utěrky, deky či savé oblečení…
Sněženka
Díky všem těm, kdo občas sbalí balíček nastřádaných látek a pošlou či za poklusu v centru předají Marcele igelitku s věcmi vyřazenými i kolegy či rodinou, neb "své" poslali už v první várce. Díky za silikonové stelivo, teď naposled ho potřebovala Jaffa po operaci, takřka pořád je na marodce někdo, pro koho je nutné. Díky za balíčky s laskominami, konzervičkami či vitamíny, zvedají kočkám náladu i kondici a to je u marodů důležité. Díky za příspěvky na veterinu (152335352/0600 – VS 6276352 – marodka na klávesnici mobilu), marodka opravdu není levná záležitost. Už jen vyšetření krve či zvíře několik měsíců na dietě, to je vždy o něčem jiném než bezproblémové kočky, ale ona se ta dieta ve výsledku "vyplatí" - Špidla (více v článku Diety a dietáři) teď už může být bez diety a bez problémů a dokonce spokojeně žije v novém domově, našla se paní, jíž se líbil a ona se líbí jemu. Podzimní nemocná koťata, kolotoč antibiotik a kapek do očí, vitamínů a léků proti zvracení, to vždycky strašně rozhodí rozpočet, ale letos nás ještě navíc vyčerpaly takové "atrakce" jako Dámy a Pánové ze Zrzků, o poslední vlně, kočenkách z Vatiny, jsem ještě ani nestihla napsat.
V létě jste nám moc pomohli zvládnout ten nával zvířat i nákladů, teď s podzimními koťaty se ozvali i lidé, kteří nejsou pravidelným depozitem a přesto vzali k sobě koťata či mámu s miminy na dočasný azyl. Samozřejmě jsme zas zoufale dlužní na veterině, samozřejmě že marodce už došlo kvalitnější suché i "jedlejší" konzervy. Ale!
Ale poslední dobou když otevřu net, mám pocit, že už potkávám jen soupis útulkových tragédií. Jo, jsme dlužní veterináři, dochází stelivo…ale nebýt vás a té pomoci, co skoro není nikde vidět, zdaleka bychom nemohli tolik zvířat přijmout, tolika pomoci. Vždy se snažím dávat o našich svěřencích vědět, co je nového, co vyšlo, co ne a jak se mají, kdo čte zprávy z nových domovů, leckdy tam objeví i toho, komu v minulosti poslal příspěvek či nějakou tu laskominu... ale je mi jasné, že pozorovateli zvenčí to musí připadat jako přelévání moře cedníkem.
Ty drobné příspěvky a pomoc, v podstatě skoro anonymní, se jaksi ztrácí v moři permanentních proseb, žebrání a nedostatku. Ano, útulek nikdy nemá dost na vše, co by zvířata potřebovala. Chybí místo, ruce i peníze. Ale nejsou jen tragedie, smysl to má, to je vidět i u tak problematických zvířat, jaká se sejdou na marodce. Darovaný Shiny Cat pomůže zjistit, co je ochotná papat Jaffa, když je jí špatně (teď už samozřejmě žere normálně), vitamínové bonbonky smíří trošku zvíře po mrtvém majiteli s tím, že se jeho svět překlopil nohama vzhůru. Stokoruna zaplatí kotěti kapičky do očí. Patnáct set stačí venkovní plašance – mámě na kastraci a jejímu kotěti na preventivní veterinu (očkování, odčervení…), aby nemuselo zůstat s mámou na ulici a mohlo (po pobytu v depozitu, pečlivě a s láskou ochočené) žít pak pohodový život s tím, že pro někoho má cenu, někam patří, někdo se o ně stará.
Jsou to malé příběhy, neviditelné, nepíší se o nich články. Nalezená koťata odtamtud, máma s koťaty odjinud, vykastrované dvě číči tam... Když na mě lezou deprese, najedu si na naše umístěná zvířata a listuju a listuju.
Posílali jsme těm, kdo se ujali zvířete od nás, PF s nabídkou kalendáře a dotazem "Jak je?" Některé zprávy nejsou dobré, převaha dobrá je. Snad se z nich podaří vybrat i nějaké zprávy sem na stránky, ať je chvilku někde vidět, že všechna ta pomoc má nějaký smysl, že nemizí v černé díře.
Díky vám za pomoc. A příště o "nezrzcích" z marodky.
Související články:
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout