|
|
|
SOS pro sklepní kočku Sáru
Stráví čtyřletá Sára zbytek života ve sklepě, nebo se najde člověk, který dá této dlouhosrsté krásce s komplikovanou povahou lásku a péči?
Sáru jsme si přivezli domů loni v létě. Této události předcházelo několik telefonátů od mé kolegyně, jejíž tchán ovdověl a "zdědil" tři kočky. Dvě prý celkem snese a v rámci možností se o ně stará, zato tu třetí nemůže vystát. Je nesnesitelná, plachá, žije za skříní, má odporné strupy na krku... Dcera zmíněného pána, která bydlí jinde než on, chtěla kočku odnést k veterináři a na své náklady léčit, bylo jí to ale kategoricky zakázáno.
Další zprávy o kočkách přicházely velmi sporadicky. Vnučky, které občas přijdou za dědou na návštěvu, dvě oblíbené, vykastrované kočky vídají, tu třetí - nevykastrovanou - ne. Prý utekla na půdu a tam snad žije. Kdo ji krmí, nikdo neví, s dědou není žádná řeč... Pomalu jsem nad kočkou udělala kříž.
Sára - dnes už krasavice
Za nějaký čas se opět ozvala kolegyně. Kočka se objevila, ale počurala sousedce dveře (zřejmě měla zrovna říji). Tím pohár trpělivosti jejího majitele přetekl. S pomocí syna kočku chytil a vezl ji na veterinu na utracení. Kočka jim ale v chodbě utekla z rozbité přepravky a zmizela za svou oblíbenou skříní. Jak už byl děda v ráži, jel alespoň k veterinářce utracení objednat. Byl poněkud překvapen, když se tam dozvěděl, že kočku veterinářka hned neutratí, přestože je - dle jeho tvrzení - "nějaká divná". Prý si ji tam musí nejdřív nechat pár dní na pozorování. Velmi rozčarovaný majitel kočky začal počítat, kolik ho to pozorování asi bude stát. Moje nabídka, že si kočku vezmu, ho natolik potěšila, že mi po své snaše poslal spolu s kočkou 500 Kč na kastraci.
Sára u nás
Z přepravky na mne koukaly vyděšené žlutozelené oči. Patřily vychrtlé krátkosrsté číče, která měla na konci ocasu "štětku" jako lev. Moje matka prohlásila, že tak ošklivou kočku ještě v životě neviděla. Opravdu nebyla pěkná. Měla i ty strupy na krku. Okamžitě zalezla do úkrytu pod židlí, posléze svou skrýš zdokonalila a první tři týdny bydlela mezi dvojitými okny.
Pokud jsme na ni sahali, chovala se divně - chvílemi se snažila kousat (nikdy nekousla doopravdy), chvílemi se zuřivě lísala. Nedotkla se žádné potravy, ani když byla v místnosti sama. Z obavy, že si nevratně poškodí zdraví, jsem ji začala třetí den cpát rozsekané maso do krku. Nechala si to líbit, ale sama si nevzala ani kousek. S čistotností to také nebylo valné, naštěstí nikdy nečurala na nábytek, ale vždycky jen v koupelně na dlaždice.
Sára
Jak plynul čas, přece jen občas vylezla z úkrytu a otírala se kolem nohou. Ve chvílích, kdy u ní někdo seděl a mluvil na ni, si byla ochotná vzít i pár granulí. Strupy zmizely za týden po aplikaci Strongholdu a už se nikdy neobjevily. Šlo zřejmě o alergii na blechy. Zvládli jsme kastraci, Sára se zakulacovala, přestala čurat mimo záchod a vyloženě vyhledávala lidskou společnost. Vyklubal se z ní mazel a bylo rozhodnuto - zůstane u nás. Máme čtyři kočky, začalo tedy seznamování. Nedopadlo bohužel dobře, ukázalo se, že Sára konkurenci jiných koček nesnese. Zkusili jsme vydržet, jestli se vztahy nezlepší, ale bylo to čím dál horší. Nakonec jsme museli Sáru od našich vystresovaných koček oddělit.
Jelikož jsou u nás po většinu roku i nalezená koťata, nezbylo nakonec pro Sáru jiné místo než ve sklepě v prádelně. Snažíme se ji odtud pouštět do bytu, jak to jen jde, ale vzhledem k tomu, že jsou ve většině místností kočky, jde to dost málo. Rozhodně to nestačí k tomu, aby byla Sára spokojená. Lidi totiž - na rozdíl od koček - miluje.
Sára - portrétní foto
Sára vyrostla v bytě ve společnosti své matky a sestry. Co je příčinou její averze vůči kočkám, netuším, musí být ale bezpodmínečně jedinou kočkou v domácnosti. Je to hodně komunikativní, občas umňoukaná, poměrně aktivní a velice přítulná číča. Tak trochu mi její povaha připomíná siamky. Z cizího prostředí je nervózní. Potřebuje svoje jistoty - svoji místnost, svůj pelíšek a hlavně svoje lidi, kterým nebude vadit její poměrně bouřlivá náklonnost.
Stráví čtyřletá Sára zbytek života ve sklepě?
Pokud byste byli ochotní dát atraktivní chlupatici Sáře domov, ozvěte se paní Jansové (Strakonice). Dovoz kočky je po domluvě možný do Českých Budějovic či Prahy.
Související odkazy:
-
Sára - fotoalbum této kočičí krásky
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
ach jo (2008-02-06 09:26:11, L.) Odpovědět
taková krasavice! Dlouhostrstá moura, moje slabost! Ach ten sentiment :) Někdy bych se nejradši na několikrát naklonovala, abych byla člověk bez kočky a mohla si takovouhle kočičí nesnášenlivku vzít k sobě!
ocas (2008-02-06 09:27:43, L.) Odpovědět
až teď jsem si pořádně všimla Sářina megaocásku! Vy jste jí ho snad natupírovali, ne? :) Je fakt nádherná...
Krásná kočenka, (2008-02-06 14:29:14, Mišula a kočičáci z Plzně) Odpovědět
a velmi podobná naší Hepče, tak je ale stříbrobílošedivá.
Naše Hepča je také veliká osobnost. Na Honáse si zprvu nemohla zvyknout, ale teď už to jde. Sice to není láska nebeská, ale je to oboustranná tolerance. Honásek se sice občas o ní otře a to se Hepča zatváří stylem:"Jedeš, husy jsme spolu nepásli". Myslíte, že by si kočenka nezvykla na jednoho kočičáka.
Možná by (2008-02-06 15:02:05, nadikhindo) Odpovědět
stálo za to zkusit bachovky nebo homeopatika; agrese bývá stejně jenom formou vyjádření strachu. Ovšem tyhle alternativní metody nezabírají na každého stejně, u někoho je účinek téměř zázračný, u někoho sotva znatelný... Lámat takovou situaci přes koleno by sotva šlo.
Kdysi jsme měli kočku, která také nesnášela ostatní kočky, po odstavení dokonce i vlastní koťata. Párkrát jsem se s tím setkala u koček, které vzali příliš brzo od mámy a žily pak samy, jen mezi lidmi.
Díky za vysvětlení (2008-02-06 15:42:04, Macek) Odpovědět
Když jedna naše kočička měla koťata,přesně jak uvádíte, tak za 3 měsíce musely z domu.Jedno jsme nechali a až do její smrti museli být oddělené:-( V současné době náš kocour,kterého jsem našla asi jako 2-3týdenního kojence, nesnese ve své blízkosti žádné jiné zvíře,ačkoliv nás velmi miluje.Jsem ráda,že to není jen náš problém!
Není zač, (2008-02-06 16:10:35, nadikhindo) Odpovědět
ale Sárinka nebude ten případ. Ta vyrůstala s maminkou a sestrou.Inu, i kočky mají své neurózy, někdy je to vrozené, někdy (častěji) získané, někdy je to léčitelné, někdy se nedá nic moc dělat. Ta chuděra v původním domově prožila mnoho zlého, měla by si teď sama užívat a hlídat vlastní stádečko dvounohých otroků.
Sárinka (2008-02-06 16:37:31, JanaC) Odpovědět
Náš Filípek je taky bohužel podobný případ - lidi miluje, ostatní zvířata nesnáší - menší napadá a před většími utíká :-( Obávám se, že to lepší už nebude. Je zajímavé, že z lidí se snaží získat si úplně každého. :-) A je přitom strašně šikovný a chytrý :-)
Vy mně děsíte (2008-02-06 16:24:14, merit) Odpovědět
Vzala jsem k sobě dvouletou kočičku, která zbyla po mentálně onemocněvším pánovi, když ho odvezli do léčebny, patrně už napořád. Už přes tři měsíce je zašitá v zadním pokoji schovaná v domečku a na každého syčí. To by bylo smutné, kdyby ji to zůstalo :(
merit (2008-02-06 18:40:51, olga) Odpovědět
vobec sa neobavajte dopredu.Kazda macicka ma inu dobu prisposobovania sa zmene.Aj ked nebude pritulna ona si u Vas urcite zvykne a bude si zit takym svojim zivotom a nakoniec vsetky aj tie plache sa zmenia.Trpezlivost, lasku, dobre papanie a nenutit macicku k nicomu a dobry vysledok je zaruceny.Cakajte urcite to bude v pohode.Vsetko dobredv
děkuji (2008-02-06 19:18:56, merit) Odpovědět
Doufám, že bude nakonec spokojená a bude se ji u nás líbit. Kdoví, co si zažila na tom předchozím místě.
U nás (2008-02-06 21:05:19, nadikhindo) Odpovědět
se kočeny vždycky sžívaly dost dlouho, ale teď spolu koexistují dosti pohodově. Jenom je nepříjemné, že se naše smečka dělí na dva Otesánky (vlastně Otesánka a Otesánku) a dvě submisivnější holčičky - jedna je handicapovaná (bez jedné přední tlapky) a druhá se léčí ze všho možného i nemožného, a Otesánci se ostatní dvě holčičky snaží oloupit o jídlo, jak to jen jde. A skoro žádné kočičce nechutná za zavřenými dveřmi, takže je je krmení potřeba dvou otroků, z nich jeden Otesánky usměrňuje. Handicapovaná kočička navíc nesnáší poněkud drsné hrátky naší mladé, ale zas tak moc si to nebere, trochu si zanadává a jde si po svých, klidně do nějaké vlastní hry. Určitě to chce trpělivost, záleží ale i na tom, kolik pro sebe kočky mají prostoru. U Merit ho mají myslím opravdu hodně. Nemá cenu sžívat komplikované kočky v 1+kk, tehdy je lepší shánět dalšího člověka.
Nějak mě netrklo, (2008-02-07 11:26:42, nadikhindo) Odpovědět
až včera na to kápla kamarádka, co může být důvodem Sářiny averze k ostatním kočičkám. Její spolubydlící byly oblíbené, ona ne. To se na citlivější povaze podepíše, začne kočky považovat za "zloděje lidí"... No držme jí palce, aby pro ni všechno dobře dopadlo, já se taky poptám po okolí.
Ta je nadherna (2008-02-07 09:38:05, Drevokocuur) Odpovědět
hned bych si ji vzala, kdybych nemela ty dve nase ciciny...
Kráska Sára (2008-02-07 14:25:12, Marcela V.) Odpovědět
Ano, také my držíme 8 nožiček a dvě ruce, Sára je přenádherná kočička a opravdu by si zasloužila milujícího pánečka. Je pravda, že si nic dobrého neprožila a to se na ní opravdu podepsalo.
Sára (2008-02-08 17:30:35, hh) Odpovědět
Já kočky nemám a vždycky jsem kočku chtěla, já si ji vezmu.
Sára (2008-02-11 14:54:36, Dana) Odpovědět
Poslední odpovědˇ mi udělala velkou radost. Už má Sárinka domov?
Je to ještě velmi nejisté. (2008-02-11 15:04:16, Naďa J.) Odpovědět
Paní (hh) má o Sáru zájem, ale má i dva psy, s kterými se možná Sára nedokáže domluvit. Takže stěhování - pokud k němu dojde - bude jen pokus, který nemusí vyjít. V tom případě se Sára vrátí k nám a budeme hledat dál.
Sára zůstává doma. (2008-02-16 09:32:32, Naďa) Odpovědět
Paní, která si chtěla vzít Sáru ke dvěma psům, nakonec své rozhodutí změnila a určitě to bylo dobře. Myslím, že soužití se psy by neklapalo. Takže hledáme dál...
To jsme hledali. (2008-02-24 21:32:58, Petr k.) Odpovědět
Dobrý den, Sára je opravdu nádherná. Rád bych se o ní dozvěděl víc. Zajímal by mě především, její vztah k dětem. Máme rodiný dům a na zahradě psa, který se sžil s naší" venkovní" kočkou. Sára by byla v domě.
Kontaktujte (2008-02-24 22:29:46, Lucie) Odpovědět
paní Jansovou na mailu NadaJansova@seznam.cz nebo na telefonu 777 906 123 nebo 383 371 376 (večer) - opsáno z odkazu na kontakty v článku o Sáře. Tady v diskusi by váš dotaz mohl zaniknout.
Sára už je v novém domově, (2008-02-25 05:32:31, Naďa) Odpovědět
doufám, že nastálo. Děti jí nevadí a má k nim - stejně jako k ostatním členům lidské smečky - kladný vztah. Dvě děti (9 a 11 let) jsou i v jejím novém domově. Sára bydlí v rodinném domku, kde už před ní dlouhosrstý kocourek bydlel. Měl ale povolené i vycházky ven a z jedné se bohužel nevrátil. Sára bude pouze domácí kočka. Zatím se chová slušně, záchod používá spolehlivě. Je samozřejmě vyplašená z velké změny, ale nová panička je trpělivá, hodně se jí věnuje a myslím, že si budou dobře rozumět. Sára má teď to, co jí u nás chybělo - své lidi jen pro sebe a velký byt bez dalších zvířat. Doufám, že už se nic nepokazí...
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|