Jak to vypadá, když se najednou stanete chovatelem takové širší kočičí rodinky, o tom je tenhle článek. Že vám se to stát nemůže? Omyl, příbuzní jsou přátelé, které si člověk nevybírá. Stačí tedy mít dvě v podstatě pokrevně nepříbuzné staré příbuzné, kterým začnou běhat kočky v hlavě. A jak je to dál?
Ještě vsuvka, minule jsem zapomněla představit první umístěné kocourky od Františky, jsou to Jonatán, Tomm a Nathaniel.
Holčičí depozitum
Tak, "mňaucající" dodávka pokračuje v cestě a vykládá další "dárečky". V depozitu, kterému vládnou čtyři (vlastní) kocouři, se pokusíme vysadit převážně kočky. Zadařilo se, pět holek a maličký (ale dospělý) kocourek Mika, který není pro místní žádnou konkurencí, už okupují depozit. Ale ouha, Valinky s místními mají stejně problém. A tak Valinky bydlí v kuchyni. A znovu ouha, i ony mezi sebou mají problémy a vůbec neplatí, že z jedné smečky budou "zvyklé". Navíc někdo má průjem. Nejvíc vyděšené (či ostatními zaháněné?) zvíře bydlí v digestoři a na záchod chodí na linku. Schválnost? Asi ne, spíš se bojí na zem. Ke slovu přišly volierky (rozuměj: skládací klece).
Zmrzlinka z Valois
Á, už vidím to rozhořčení ve tváři mnohých. Ale realita je jinde. Mnohé slabší zvíře ocení raději klec, která ho chrání před vnějším světem, než velký prostor plný jiných zvířat. Vezměte to z vlastní praxe. Na patře v paneláku vedle vás bydlí ještě Vonáskovi a Kotáskovi. Opravdu chcete deset místností, ale všechny všech? I když pan Vonásek každé ráno blokuje hodinu záchod a strašně smrdí a Kotásková chodí na noční? Kdepak, raději vlastní garsonka než cizí manželské hádky... Valinky také ocenily tu trochu soukromí (kočky je možné zavírat, pokud jsou pečovatelé v práci, a pouštět, pokud jsou doma…), dočasným páníčkům se podařilo vysledovat, kdo má průjem, a zaléčit drobečka Mika, připomenout slečnám, tedy spíš mladým paním, kde je záchod.
A nastaly porodní atrakce a Lauřin potrat. Na Valinkách až na výjimky není březost skoro vidět a když jedna z čičin porodila malinké, snad i nedonošené kotě, druhá přiskočila a ukousla mu hlavu. Pochopila, že kotě není životaschopné, či jen likvidovala konkurenci? Sama porodila týden nato.
Po kastracích Valinek musím konstatovat, že příchozí kočky byly buď březí "na rozsypání", nebo měly cysty na vaječníkách a i jiné potíže. Byly fakt dost "z kondice", zřejmě jak stále mroukaly a nezabřezly, prostě prima zdravotní stav. Mimina nakonec odchovaly máma s asistující tetou a kočiny se postupně chystaly do světa, porovnaly se i osobní vztahy mezi nimi. Koťata mají volný pohyb po depozitu a řádí jak černá ruka na všech škrabadlech a jiných "kočkovymoženostech", poslední dospělé Valinky stále dávají přednost spíš "své" kuchyni.
Velmi droboučká Laura, mazlivá Damiána, veliká přítulná Černoška a bojácný drobeček Mika, ti všichni už bydlí v novém, našli ty svoje lidičky. V depozitu stále čekají Vrtule a Zmrzlinka, "černomouraté" duo, a také odchovaná "hvězdná" koťátka Plejáda a Mlhovina.
K popsání koťátek jsem si vypůjčila slova jejich dočasné paničky:
Mlhovina - Je to krásná mourovaná kočička s jednou vadou na kráse - ujíždí jí jedno očičko - proto má také druhé jméno Kulivočko. Nicméně jí to vůbec nevadí v řádění a se svojí sestrou Plejádou zvládají různé kulišárny a lotroviny. Ale Mlhovina není ta, co je vymýšlí, to zvládá bravurně Plejáda. Jedině šplh po utěrce jim jde oběma na jedničku. Ráda honí normální i chrastící myšku a pěnové balonky. Má ráda plnou mističku papání, to potom hlavu nevyndá, dokud to všechno nezbaští. Co kdyby šel někdo kolem a všiml si, že tam něco zůstalo? No to by nebylo dobré, tak to raději do sebe nasouká. Ale zase to v mžiku vyběhá, takže do "kil" jí to nejde. Je stále štíhlounká tak, jak má kotě být. V novém domově by uvítala nějakého zvířecího kamaráda.
Plejáda z Valois
Plejáda - Je jedno z akčních koťat, co doma máme. Má krásný černý hebký lesklý kožich a je to naše živé stříbro. Všude musí být, prchá tam, kam nesmí a když jí dohoním, tak se na mě kouká stylem - já jsem něco provedla? To není možné, to jsem já být ani nemohla, taková hodná, milá, rozvážná kočička. No tak to je prostě ona. Čertík tělem navenek, andílek uvnitř. Moc ráda se mazlí, nechává se muchlat v náručí a je štěstím bez sebe. S Mlhovinou, svojí sestrou, se honí a dělají různé taškařice. Pokud by se pro ně našel společný domov, bylo by to fajn, ale není to podmínka. V novém domově by uvítala nějakého zvířecího kamaráda. Třeba i starší kočičku, která ji srovná do latě.
Obě baští všechno, i to co nemají oficiálně povoleno, jako šunčičku, makrelku atd. Spolehlivě chodí na záchůdek. Narodily se doma a jsou vhodné pouze do bytu.
Kulička, Bessy a Peršinka
Dodávka jede dál a vše se komplikuje. V depozitu, kam mířila koťata, necháváme nakonec jen Endyho, jeho bratříček Bambulák se složil při přepravě, nezvládá, a tedy už je jasné, že poputuje na marodku. A tak se i stalo. Malé kotě má "v háji" játra, po intenzivní léčbě nastává trochu zlepšení, jeho stav kolísá, kocourek se dlouho drží, ale... Nevydržel.
V depozitu zůstal z koťat jen Endy a
ačkoliv potřebuje v dospělosti náročnější kastraci (je kryptorchid – další "oblíbená" vada Valinek), má už nový domov :-).
Proti původnímu plánu tu tedy byli vyloženi převážně dospělí. Pěkná, velká, "nevaliní" Kulička, drobná Bessi zvaná "Muhehe", připomínající vzrůstem koťátko, malá mourinka Micenka a dlouhosrstá Peršinka. U Micenky se záhy objevily zdravotní potíže, kterým zřejmě předcházel potrat a přestěhovala se na marodku k Marcele, ještě se k ní vrátím, nebojte..
Kulička a Bessi našly nové domovy. Na svou šanci čeká dlouhosrstá krasavice, mourinka Peršinka. Její "teta" o ní píše:
Peršinka k nám přišla společně s dalšími pěti kočičkami z Valois.
Okamžitě po otevření přepravky okoukla terén a zaplula pod postel. Tam zůstala další asi tři týdny. Nebyla tam
ale sama, i další kočky si zvykaly na nové prostředí z bezpečí podpostele.
Po třech týdnech se jednou něco mihlo v kuchyni - něco, co jsme ještě neznali. To Perša zjistila, že to tady
asi nebude tak zlé.
Od té doby uplynuly už asi 4 měsíce. Peršinka už pod postel nezalézá. Naopak, spinká někde poblíž, aby měla
přehled. Hrozně ráda se mazlí, ale nemá moc ráda tahání. Kolem člověka se otírá, jeho společnost vyhledává a
miluje hlazení na bříšku. Jakmile k ní zakleknete, hodí sebou na záda a předvádí se. Dokud si jí nevezmete do
náručí nebo na klín, tak se mazlí a mazlí. V náručí vydrží podle momentální nálady, na klíně vůbec.
Je to takový lvíček - její polodlouhá srst vypadá jak lví hříva. Na dotyk je jemná a příjemná.
K čemu má velmi kladný vztah je jídlo. Kdykoliv jde lidské osazenstvo jíst, Peršinka je v čele a čeká co kde
upadne. Je fakt, že ať už nám upadlo cokoliv, Perša se projevila jako dokonalý popelář. Nedávno mi ukradla i
kuličku vařeného hrášku.
Peripetie s Čumilkou
Čumilka, to je takový bolavý zub. U Čumilky se stalo přesně to, co se stát nemělo. Jako jednu z těch zjevně březích si ji vzala na odchov koťátek k sobě normálně nehlídající rodina, které se ztratila jejich vlastní koťata, a v té době jsme žádná koťátka k umístění neměli. Čumilka porodila, jedno "ploutvonohé" koťátko zemřelo, jednomu přeživšímu zůstala křivější nožička, jedno bylo v pořádku. Kočka i její mimina tu zjevně nouzí netrpěla, měla péči, včetně návštěv vlastního veterináře, čímž ale (trošku dvousečně) odpadl "dohled" od nás. Vyřešili průjem, odčervení, první očkování koťat, dvě kočičky, jedna zdravá a jedna lehce handicapovaná, byly ochočené a spokojené. Dokud se ovšem nezjistilo, že Čumilka se podezřele zakulatila. Předesílám, že courání ven jsem u depozitních koček předem zakázala a vysvětlila důvody.
No, pokud otevíraným oknem při větrání neodešla Čumilka ven, navštívil ji nějaký fešák doma. Můžeme být rádi, že neutekla ven i s koťaty. Ještě jsme tak dva týdny jsme s hlídači řešili kastraci a vysvětlování, že další koťata s takovou genetickou výbavou fakt nejsou ideální, a v noci před termínem domnělé kastrace Čumila porodila další mimina (takže bychom už stejně nekastrovali, sono by ukázalo, že už je "moc").
Čumilka z Valois a její děti
Tehdy nastal problém s žárlícími staršími sourozenci a navíc se navrátili jejich vlastní ztracenci (žili o pár domů dál), a tak místo k datu odjezdu rodiny na dovolenou se nám celá smečka vrátila ještě o tři týdny dřív, hned po výstavě, Čumilka ještě s malinkými koťaty.
Ovšem na výstavě se málokdo umístil a vznikl tak trochu prostorový "pres". A škatulata hejbejte se... Neumístěné Mia a Nikki se stěhovaly z nedostatku místa jinde na marodku a Čumilka místo nich do depozita pro maminy. Čumila "žere jako mlejn", ale s pěti koťaty je stále zoufale hubená, odchov druhých mimin v tak krátké době po sobě jí dává zabrat.
Obě starší koťata také přijala marodka. A tady jsme se dočkaly ještě jednoho překvapení. Jedna, hezká dlouhosrstá, holčička Mája našla nový domov, druhou mi Marcela podává "oním koncem" na oči. Co je to? Ujišťuje se, že není blázen. Není. Co vidím? Kocour, jen mu chybí kulky. Ale to ostatní "nádobíčko" má, je to oboustranný kryptorchid. Jestli ony to nejsou Valinky, že? Z kočičky Vrčky je kocourek Vrčka, tak se vlastně nic nemění, jen šance na umístění, čeká ho dražší a náročnější kastrace.
Místo kočky a dvou koťat máme kočku a sedm koťat. Ach jo.
Ale zpět ke dni příjmu Valinek. Dodávka pokračuje na své cestě a v depozitu s Muhehe a spol. vysadila i vysoce březí Ťapinku, další obětavec se nabídl a poskytne hned druhý den "soukromou porodnici".
O Ťapince a porodu podle příručky, ale i Pipeňákovi a spol. a třeba také o koťatech s biblickými jmény tedy zas příště.
Související odkazy:
Související články:
