Zprávy z minidepozita, jež neprozřetelně nabídlo stát se porodnicí
Ťapinka z Valois přišla do domácího depozita na konci března v pokročilém stádiu těhotenství. Byla to první kočička, která se po příchodu do nového domova neschovala do nejtemnějšího kouta a nepobývala tam několik dnů, ale v klidu obešla a okoukla všechny pokoje a zákoutí, a pak se se spokojeným výrazem typu "tady se mi to líbí a tady taky porodím" uvelebila v ložnici přímo uprostřed postele. Stávající osazenstvo se sice pár dnů netvářilo moc nadšeně a novou spolubydlící se snažilo všemožně vypudit, nebo ji aspoň dočasný pobyt znepříjemnit, ale po několika ostřejších výměnách názorů si ujasnily pozice v domácnosti a začaly se vzájemně tolerovat.
Ťapince se břicho zakulacovalo čím dál víc a poslední dny před porodem bylo vidět, jak se koťata v břichu melou a kopou. Porod přišel nečekaně o půlnoci z pátku na sobotu 10. května 2008. Vzhledem k tomu, že jsem kočku viděla rodit poprvé, nevěnovala jsem zpočátku jejímu nervóznímu chování moc pozornosti. Ale když ani po hodině s mňoukáním nepřestala a naopak začala usilovně hrabat nejprve v pračce a poté skoro po všech koutech v pokoji, bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Vytáhla jsem tedy příručku o kočkách a nalistovala kapitolu "Předporodní příznaky". Jejich popis "kočka nežere, zvrací, mňouká a hledá si místo, kde by porodila" přesně pasoval na chování Ťapinky. A příručka se osvědčila i v průběhu noci.
Ťapinka a její děti
Jakmile Ťapinka porodila první kotě, utekla z připraveného "porodního" pelechu a novorozeného kotěte si nevšímala. Přišla tedy na řadu kapitola "Problémy při porodu", podle návodu a obrázků jsem kotě osušila ručníkem a uložila do vystlaného teplého pelechu. Stejným způsobem jsme společnými silami přivedly na svět tři mourovatá koťátka.
Ráno se Ťapinka chovala tak, jako kdyby k ní koťata nepatřila, jako by porodem její veškerá mateřská péče skončila. Ale po usilovném přikládání koťat se jich nakonec ujala a stala se z ní výborná máma. Koťata kojila až do čtvrtého měsíce. Kočičí sourozenci jsou na první pohled k nerozeznání – mourovatí. A teď něco o nich:
Tadeáška, jediného kluka z této trojice, lze rozeznat podle (pokud to tak lze napsat) "psích očí" po Ťapině, odhodlání mazlit se za každou cenu, nebo aspoň získat něco dobrého k jídlu. Nejraději spí stočený na klíně nebo se otírá o nohy a dožaduje se pozornosti.
Bohunka, prostřední ze sourozenců, má zálomek na ocásku, který vypadá jako písmeno L. Zajímá ji všechno, co se kde šustne, nebojí se ani dospělých koček, které umí pěkně prohnat, stejně tak dovede řádit i s plyšovou myškou. K lidem se staví rezervovaně, její temperament jí totiž nedovolí, aby se v klidu nechala pochovat v náručí. Ale mazlení na posteli nebo asistenci člověka u hraní přivítá ráda.
Cecilka je z těchto tří sourozenců největší, má tmavší kožíšek a velké, bíle orámované oči. A je to to nejmazlivější kotě na světě. Chodí za člověkem doslova jako "pejsek", hází na něj ten svůj kukuč, začne si stoupat na zadní packy, vrnět a dožadovat se mazlení.
Všechna koťata jsou zvyklá na lidi i na další kočky. Ničeho a nikoho se nebojí. Jsou temperamentní a živá, vydovádí se s ostatními kočkami, stejně tak mají rády společnost člověka. V jídle nejsou vybíravá, snědí všechno, někdy se jim podaří uloupit i kousek toho "člověčího" jídla z talíře. Jsou čistotná, očkovaná, určená pouze do bytu.
Ťapinčina koťata
Pečlivá výchova se vyplatila (přes jeden Cecilčin "návratový kotrmelec"), všechny Ťapinčiny děti už bydlí v novém.
A Ťapinka? Starší mourovatá kočička s "psíma očima", velmi mazlivá a také velmi mírná a hodná. Nejraději se člověku uvelebí v klíně nebo na ramenou. Společnost ostatních koček snáší, ale lépe by jí zřejmě bylo samotné.
Ťapinka už je po kastraci, a tak ji už brzy najdete v inzerci.
Zprávy (nejen) z marodky:
Pipenka už zůstává trvale v novém domově a jako společnost k Pepovi byl vybrán "dráček" Mojše. Pepa o kotě pečuje, Mojše si lebedí v novém domově a paničky se starají, aby jim nic nechybělo. To jsou ta slíbená pozitiva : -).
Z marodky tu máme ještě dva kocourky a kočičku:
Kocourek Kimi zemřel na chronické selhání ledvin.
Kočička Micenka má gynekologické potíže, které se nedaří zaléčit konzervativním způsobem. Musí mít silikonové stelivo, jinak se "nalepí". Zatím se na marodce pokouší "vykrmit", dostat do kondice, aby zvládla operační zákrok. Něco u ní v břiše "není v pořádku" a čekáme, co se dozvíme při operaci.
Pipenka
Kocour Derik našel hezký nový domov. Derika si vzali starší (možná se dá říci staří) lidé, kteří projevili zdravý rozum a obětavost a chtěli starší zvířátko, o které se ještě zvládnou až do konce postarat. Derik nebyl jejich prvním zvířetem "na dožití", před ním dochovali původního vlastního kocourka a dalšího starého "osvojence". Derik je sice "středněvěký", ale jeho kondice ani dědičné dispozice mu dlouhověkost asi nedarují, noví páníčci s tím jsou srozuměni a s láskou o něj pečují. Děkujeme.
Často se totiž dostáváme do situace, kdy nás i velmi staří lidé žádají o kotě, roční kočka už je jim stará a zcela pomíjejí, že ta kočka bude žít třeba ještě za patnáct let, a nemají nijak vyřešeno, kdo se o zvíře bude starat po jejich smrti. Je smutné a nepříjemné pro obě strany je odmítat, ale… Jiná situace je, když je zajištěno, že se kočičky posléze ujmou jejich příbuzní či přátelé, a jednání o umístění se vede i s nimi. Pak není důvod, proč by se i velmi starý člověk nemohl s kotětem těšit (pokud mu nevadí jeho aktivita a hravost) a my máme jistotu, že kotě neposlouží jen jako hračka k obveselení na pár měsíců. Starý člověk si je jistý, že jeho společník bude v bezpečí, bez strádání, u lidí, které zná.
Dajvieho trávicí obtíže se zhoršily a z rodiny s dětmi, kde nebylo možné uhlídat, co papá, se nám vrátil. Zkrátím to, je skoro bez potíží, pokud papá své granulky. Jenže on dělá vše pro to, aby zbaštil i cokoliv jiného, co se mu jen podaří najít a ukořistit. Zatím pobývá v depozitu spolu s podobně problematickým kotětem a my zjišťujeme, co zvládá a co ne. Začal pochopitelně na i/d dietě. Zatím to vypadá, že se obejde i bez diety, jen s kvalitními granulkami, nesmí ale užírat jiné krmení a především nesmí krást z talířů.
Související články:
