Prvních čtrnáct dní bylo podobných právě tomuto sobotnímu večeru, po naší nové kočičce ani vidu ani slechu. Mnohokrát jsme ji hledaly po celém bytě a zaboha nemohly přijít na to, kam se nám zase schovala. Postupem času ale vyčerpala většinu možných úkrytů a tak jsme už chodily najisto – do poličky za plyšáka, na ledničku za kapradí, do koupelny za pračku nebo do komory za vysazené dveře a rozložené papírové krabice od televize a rádia.

S blížícími se vánocemi nás ale čekala cesta domů k rodičům, a protože jsme tam hodlali zůstat až do nového roku, Gábinka musela s námi. Před blížícím se dnem D jsme ji začali více zvykat na naše hlazení (bez ohledu na to, jestli se jí to líbilo nebo jestli protestovala syčením). Nikdy jsme ji ale nenutili násilím, pokaždé jenom na chvilku a hlavně jsme na ni hodně mluvili. Pořád ale nebyla skoro vůbec vidět a ven chodila i nadále jenom v noci, když už byl naprostý klid. Trochu zabralo kuřecí masíčko, které když dostala do mističky, tak přeci jenom vylezla ze své skrýše, vždy se ale držela v uctivé vzdálenosti.

Během naší "dovolené" u rodičů jsme se sblížili zase o něco víc a pomalu, ale jistě se z nás stávaly kamarádky, což je patrné z přiložených fotek. Chtělo to jen trochu trpělivosti a milého zacházení :-)

Teď už Gábinka přiběhne, lehne si na peřinu, nechá se donekonečna hladit. Vrní a dává najevo, jak moc se jí to líbí. Když přijdeme z práce domů, tak nás hlasitě zdraví a hlásí se o pozornost. Je z ní prvotřídní mazlíček. Už si to bez ní nedovedeme doma vůbec představit. Máme ji opravdu moc rádi :-) :-)

A tady je pár nových obrázků Gábinky v novém domově:

Související články:

• Neumístitelný kocour z Měcholup bydlí!
• Adélka v novom domove
• Goran z Měcholup našel bydlení!