Diabetes mellitus, cukrovka, je jedním z nejčastějších endokrinologických onemocnění
psů i koček, které je způsobeno absolutním nebo relativním nedostatkem inzulínu. Hlavním
následkem tohoto nedostatku je vysoká hladina krevního cukru, hyperglykémie. Tak jako u
lidí, i u psů a koček má toto onemocnění vzrůstající tendenci. Celosvětově odhadovaný výskyt
diabetu u koček je 1:100 a jako geneticky predisponované jsou popisovány barmské kočky.
Častěji diagnostikujeme cukrovku u samců, kastrovaných i nekastrovaných, než u samic.
Hlavně pak u starších zvířat, obvykle okolo 10 let. Řada světových odborníků stále hledá
nové možnosti včasné diagnostiky, terapie a prevence tohoto onemocnění.
Klasifikace je podobná jako v humánní medicíně. Rozlišujeme diabetes typ 1, který je
charakterizován úplnou destrukcí β ostrůvků slinivky břišní a úplnou absencí sekrece
inzulínu, který se v těchto buňkách vytváří. Je nejčastějším typem u psů a vyskytuje se asi u
poloviny diabetických koček. Zvířata jsou tak odkázána na doživotní podávání vnějšího,
exogenního inzulínu. Nejčastější faktory ovlivňující vznik diabetu typu 1 jsou genetická
predispozice, absolutní vrozená deficience β buněk, bakteriální a virové infekce, intoxikace,
neustálé stresové situace, dlouhodobá expozice inzulinovými antagonisty. Diabetes mellitus
typ 2 může být způsoben rezistencí na inzulín, který je produkován dostatečně, nebo poruchou
funkce β buněk, nebo kombinací obojího. Výsledkem je relativní nedostatek inzulínu anebo
nedostatečná reakce na inzulín. Je méně častý u psů a mnohem rozšířenější u koček, hlavně u
obézních jedinců. Dalším typem je sekundární diabetes mellitus, vyvolaný jinými příčinami,
jako je fáze pohlavního cyklu anebo tzv. hyperadrenokorticismus (Cushingův syndrom), které
způsobují rezistenci na inzulín. Když je odstraněna primární příčina, diabetes nemusí být
trvalý. Tento typ se vyskytuje hlavně u psů. Transientní diabetes mellitus, vyskytující se u
koček, je typický tím, že kočky mohou mít tzv. subklinický diabetes, který se rozvine jen při
určité medikaci, nebo při přidruženém konkurenčním onemocnění. Přibližně u 20 % koček,
které jsou transientně diabetické, může hyperglykémie vymizet během 4-6 týdnů po zahájení
terapie a léčba inzulínem se může přerušit.
Mechanismus vzniku diabetu je u koček zatím relativně málo prozkoumán. Obezita je
u koček považována za predispoziční faktor, který sehrává velkou roli v rozvoji onemocnění.
V důsledku nadváhy dochází ke zvyšující se rezistenci vůči inzulínu, kdy je snížena jeho
vazba na receptory. Při hyperglykémii, z nedostatku nebo rezistence na inzulín je narušena
glykoregulační funkce jater a výrazně se snižuje periferní využití glukózy. Narůstá
hyperglykémie, intracelulárně dochází k energetickému deficitu v důsledku nedostatku
glukózy v buňkách. Zvýšená koncentrace glukózy v krevní plazmě vyvolává glykosurii,
vylučování glykózy močí. Osmotická diuréza vyvolává polyurii, časté močení, které je
kompenzováno zvýšeným příjmem tekutin. Všechny tyto změny vedou ke ztrátě hmotnosti,
celkové slabosti, zhoršenému hojení ran a snížené funkci imunitního systému.
Klinické příznaky se objevují většinou ze dne na den a hlavními příznaky je zvýšené
pití a močení, po několik dní pozorujeme hubnutí při zachování chuti k jídlu. Na rozdíl od psů
je zákal čočky vzácný. Objevuje se letargie, apatie, dehydratace, snížená péče o srst, srst je
suchá, bez lesku, matná, u některých zvířat se vyskytuje silný zápach dechu po acetonu. U
koček se vyskytují i neurologické příznaky diabetu, jako je přešlapování pánevních končetin
až na tarzální klouby (plantigrádní postoj), oslabené spinální reflexy a svalová atrofie, to vše
majitelé většinou vnímají jako problémy při skákání. Většina diabetických koček je obézních,
jsou ale i kočky v dobré fyzické kondici. Zvířata s dlouhodobě neléčeným onemocněním
mohou být hubená, zřídka až kachektická. U některých koček se onemocnění klinicky
manifestuje po týdnu, u jiných po měsíci. Vždy je nutné vyloučit jiná onemocnění, která se
mohou projevovat podobně. Nejčastější současně probíhající onemocnění u koček je
chronické selhání ledvin, bakteriální a virové infekce, akutní zánět slinivky břišní, neoplazie,
lipidóza jater.
U koček se vyskytuje i tzv. stresová hyperglykémie, kdy v důsledku manipulace, změn
prostředí a jiných stresových faktorů mohou být hodnoty krevního cukru až několikanásobně
zvýšené a během několika hodin dochází k upravení do normálu. Proto ne každá kočka
s hyperglykémií musí být diabetik. Stanovením tzv. fruktosaminu můžeme odlišit přechodnou
hyperglykémii od trvale zvýšených hodnot.
Hlavním cílem terapie je eliminace hyperglykémie. Základem terapie je podávání
inzulínových preparátů spolu s dodržováním dietetických opatření. Komerčně se inzulín dělí
podle několika kritérií, dle nástupu účinku, délky trvání účinku, podle složení a způsobu
aplikace. Při výběru inzulínu se orientujeme právě podle těchto kritérií. Při terapii
nekomplikovaného diabetu koček se využívají středně dlouhodobě anebo dlouhodobě
působící preparáty. Inzulín je podáván injekčně většinou dvakrát denně. Majitel doma hodnotí
celkový stav zvířete, příjem krmiva, množství vypité vody, a když je to možné, tak i
vylučování glukózy v moči.
Velice důležitá jsou i dietní opatření; pokud se nám podaří snížit hmotnost obézních
koček, můžeme se v některých případech vyhnout podávání inzulínu, nebo alespoň snížit jeho
množství. Diabetici typu 2 s nadváhou musí ale hubnout pomalu (1% živé hmotnosti / týden).
V krmivu je třeba vyhnout se cukrům a fruktóze. Škroby jsou u koček tráveny velmi pomalu,
a proto nejsou tak problematické jako u psů a u lidí. Vláknina redukuje energetickou hustotu
krmné dávky a ovlivňuje její stravitelnost, proto se o jejím zařazení a množství musíme
rozhodnout podle toho, zda potřebujeme u pacienta hmotnost snížit, nebo hubnutí zastavit.
Nedoporučuje se krmení jen masem. Nejjednodušší je krmení dietních krmiv s vysokým
obsahem vlákniny (10-15 %), k tomu se může přidat 10-20 % čistého masa.
Po stanovení diagnózy psi a kočky žijí průměrně další 3 roky. Když se diabetes
diagnostikuje až po 7 roku života a pacient přežije prvních 6 měsíců po zahájení terapie, je
prognóza velmi dobrá. Při správné péči, pravidelných kontrolách u veterinárního lékaře a
dobré kvalitě života může pacient žít i více než 5 let.
