Milí kočičí přátelé,
chtěla bych se s vámi podělit o svoji velkou radost z jedné malé dvouleté kočičí tulačky. Jmenuje se [zvire=339 test=Babulka] a přišla k nám domů letos v únoru z útulku OS podbrdsko, kde také dostala jméno a to jí zůstalo. Má za sebou asi hodně trápení, ale na její povaze se to naštěstí nijak neprojevilo, je velice milá, hravá, společenská a vděčná za pohlazení.
Před ní jsem měla doma ještě dvouletého kocourka Matěje, kterého jsem se ujala přes inzerát, a rozhodla jsem se přivést mu kamaráda, aby nebyl doma tak sám. Vybrala jsem si přes internet v útulku kočičku, ale když jsem si pro ni přijela, hned na první pohled jsem se zamilovala do jiné. Babulka seděla na pianu a byla mi souzená, protože jen jsem na ni položila ruku, začala příst o závod. Vůbec se nebála, naopak, kdyby mohla mluvit, určitě by řekla, že chce jít se mnou a o své touze mě přesvědčila.
Měla jsem samozřejmě obavy, jak se ti dva doma spolu budou kamarádit, ale ukázalo se, že zbytečné. Matýsek ji přijal velice dobře, ve sbližovací fázi bylo vidět sice párkrát jejich naježená tělíčka, ale to rychle pominulo a jsou z nich opravdoví kamarádi, což si dokazují vzájemnou umývací péčí svých hlaviček.
Při jejich hrách se bytem nese sloní dusot, semtam Babulčino zaječení, semtam něco spadne, koberečky mění stanoviště při jejich úprku. Ale pak přijde únava a jsou to zase ty nejklidnější kočičky.
Jedna neřest Babulce zůstala. Zřejmě strach z minula, že nebude co jíst, ji vedl k tomu, že tryskem vymetla svoji misku a nemilosrdně se vrhala na Matějovu. Ten - coby velký bojísek - se raději vzdálil a Babulka triumfovala u druhé porce.
Ale ona je učenlivá a za mojí pomoci už pochopila, že musí krotit svůj temperament. Takže už se nevrhá po cizí misce, ale čeká v pozadí a znervózňuje. A to nemusí dlouho, protože jakmile to Matěj zjistí, odchází a miska je opět její.
Dovolenou na chatě prožili oba při lovech a pozorování, drželi se při domě, takže jsem se přestala strachovat, že se zatoulají nebo ztratí.
Domů do paneláku se jim asi nechtělo, ale už se zase přizpůsobili a náš společný život ve městě se ubírá dál.
Mám oba tyhle tvorečky moc ráda a každému, kdo má lásku ke zvířatům, přeji ten hřejivý pocit z vědomí, že jsem mohla pomoci těm, kteří to potřebovali, a že jim mohu dopřát spokojený život.
Související odkazy:
Související články:
