V sobotu 18.října pořádala v Plzni Svoboda zvířat 1. umisťovací výstavu opuštěných koček. Zúčastnilo se jí několik organizací a soukromých nálezců, a také zástupci OS podbrdska s podbrdskými svěřenci. Celkem tu hledalo nový domov 41 zvířat, z toho nakonec odešlo 35.
Rádi bychom poděkovali organizátorům za možnost se zúčastnit a za milou a příjemnou atmosféru (kde jinde vám organizátoři s milým úsměvem servírují kávičku a domácí ovocné řezy?)
A jak to vlastně celé probíhalo z našeho pohledu?
Ráno jsme ještě za tmy se Sylvií a naší pomocnicí Deniskou vyrazily s první várkou koček z Prahy. V Berouně jsme se pak setkaly s Bárou (Bára Kolmanová je jednatelkou OS podbrdska - pozn. red.), která nám naložila další přepravky s kočkami a také nějaké propagační materiály. Nakonec jsme tedy v jedné malé Fabii vezly patnáct kočiček, byla to trochu divoká jízda a je opravdu štěstí, že vzadu sedící Denisa nedorazila do Plzně rozmačkaná přepravkami na kaši. :-)
Jen tak tak jsme stihly přejímku a sotva jsme rozmístily kočky do klecí, už se objevili první návštěvníci (i zde posloužila jako vstupné jedna konzerva kočičího krmení).
Přirozeně jako první vzbudila zájem koťátka, ale naším hlavním přáním (a dalo by se říct i závazkem) bylo sehnat domov pro tři dospěláky. Jedním z nich byla tmavě mourovatá Ája z Mělníka, která už byla na ZooExpu, ale nikdo si ji tam nevybral. A druzí dva byli kočička Cindy a kocourek Drobeček (mimochodem, Drobeček měl přinejmenším šest kilo), které k nám odložil jejich majitel s tím, že se bude stěhovat do nového podnájmu, kde mu nedovolí mít kočky. Jelikož Cindy a Drobeček byli bytoví mazlíci vázaní na svého páníčka, pobyt v útulku mezi dalšími kočkami by asi nezvládali snadno. Naštěstí tihle dva našli nové majitele už dopoledne, možná i díky tomu, že byli zlatí, hodní a ochotně předváděli, jak krásně se umí mazlit a chovat v náručí.
Zato Ájinka připadala mnoha lidem příliš obyčejná, každý se u ní zastavil, přečetl si popisku a šel bez zájmu dál. Nakonec jsme ale přesvědčili mladý sympatický pár, že Ája je přesně ten typ kočky, který hledají.
Půl hodiny před koncem výstavy jsme měli umístěno jedenáct kočiček, což jsme považovaly za konečné (a úspěšné) číslo. Jak už to ale tak bývá, na poslední chvíli se vždycky ještě někdo umístí. Takže nakonec si našel hodnou paničku i černobílý plašánek Lipánek - odešel ke zkušené kočkařce, které nevadilo, že nějakou chvíli neuvidí z nového přírůstku ani špičku ocásku. Mladá maminka, která na výstavu přišla se svým malým chlapečkem nakonec neodolala šarmu bílomourovaté šibalky Kukačky. A droboučká černá
Čiko, která celou výstavu strávila tím, že šmejdila po kleci, honila plyšové myšky a houpala se zavěšená za mříže klece jako artistka, nakonec skončila u jednoho z organizátorů výstavy, který si ji celou dobu i s přítelkyní chodil zálibně obhlížet.
Nakonec se tedy umístilo čtrnáct kočiček! Domů se s námi vrátil jenom černý kocourek Mareček, který zatím čeká na nový domov v depozitu u Jany.
Myslím, že za celý náš sobotní tým můžu prohlásit, že jsme byly opravdu nadšené z takového úspěchu a že všem umístěným kočičkám přejeme hodně štěstí a ať se mají u nových majitelů co nejlépe.
Související články:
