Napadl nás skvostný nápad: šplhadlo (mezi námi, jak originální, že? :o)

První fáze spočívá v rozhodování, zda šplhadlo koupit či vyrobit. Já bych byla pro koupi, ale v mužích se občas vzedmou atavistické pudy, v tomto případě kutilská snaha. Rozhodli jsme se tedy pro druhou variantu.

Druhá fáze tedy znamená najít vhodné dřevo (míněna větev, ne budoucí manžel). Nejlépe obyčejný, rozměry vyhovující kmínek.

Začátek akce

Konec akce

Bratr mi slíbil pokácet jabloň, kterou měl v sadu, a to za výpomoc. Kdo by to nebral. Ale opomněl říci, že onen stromek je prožraný červotočem - a to dosud živým (přece sis nemyslela, že budu kácet zdravý strom?). Moje slabost pro malé tvorečky má ale své meze, červotoče mezi ně nepočítám.

Pohasínající vášeň kutila se opět probudila po dědečkově prohlášení, že má na dvoře již třetím rokem kmínek černého bezu, sluncem a deštěm řádně vybělený, toho času již bez kůry. Bezinkové dřevo je uvnitř naplněné podobně jako kost morkem, tedy je lehké, pevné, s absencí třísek a jakýchkoli parazitů, kterýmžto prý nechutná.

Co poradit? Zkuste objet příbuzné a známé na venkově, koukat kolem sebe na výletech, v lese, případně odměnit nějakou tou stovkou či rumem pracovníka místní Městské zeleně za dřevinu určenou původně ke spálení. Kácejí kolem cest, v parcích a všemožně udržují naši dříve socialistickou krajinu - tam určitě nebude o nějakou tu větší větev nouze.

Třetí fáze začala drhnutím tříleté špíny z oné větve (doprovázená kočičím duetem a máčením fousků v jarové vodě). Raději jsem potom vše přetřela houbičkou na nádobí namočenou v čisté vodě s trochou kozlíkových kapek, abych přerazila odér saponátu.

Jelikož vám ale žádná domácí kočička za podobný kus dřeva nepoděkuje, bylo nutno jej přizpůsobit kočičí představě užitečné věci. Pro tento účel se nejlépe hodí sisalový provaz. Jednak je vhodný pro broušení kočičích drápků (což ocení každý, kdo někdy kočku koupal) a také umožňuje kočkám po tomto kusu dřeviny šplhat, což je cílem celé akce. Po tomto zákroku je zde šance, že kočka tento nový objekt ve svém dosahu začne považovat za dost užitečný a způsobilý k užívání bez předcházejícího úplatku.

Na toto šplhadlo, zmíněné v tomto článku bylo spotřebováno plných 36 m provazu, a jak je vidět, zdaleka to není dost. Takto vypadá 25 m provazu, jedna kočička a budoucí polička.

Čtvrtá fáze, tedy přidělat provaz tak, aby nesklouznul dolů, a to ani když po něm kočičky šplhají a zkoušejí na něm ostrost svých drápků a vynalézavost svých kebulek, se zdála být opravdu těžkým úkolem. Ale nakonec se i toto dalo vyřešit celkem elegantně a velmi účinně. Stačí samotným uchycením provaz utáhnout na uzel a konec vložit pod namotaný úsek šplhadla. Provaz je pak nutno uchytit vrutem s podložkou, který je prošroubován samotným provazem. V tom je tajemství celého úspěchu. Kočičí drápky tímto nijak netrpí a provaz přes jejich snahu drží na svém místě.

Detail uchycení

Během omotávání bylo třeba provaz uchytit svorkou. Omotávání je celkem náročné, protože provaz je třeba silně utáhnout, aby nesklouznul. Během pauzy je potom nutné zajistit, aby utažené závity nepovolily.

Utahování provazu

Kontrola ukotvení

Po omotávání bylo třeba dodělat pátou fázi - police, aby měly kočky kde odpočívat. Na police se dá použít prakticky cokoliv, například dřevotříska o síle 22 mm.

Vyřezávání poličky

Šestá fáze - na dřevěné poličky sice kočky brejlily, ale trávit volný čas se jim na nich nechtělo… Jakožto alergici jsme zavrhli koberec přišpendlený sponami, který není možné sundat, odchlupit a vyprat. Nakonec mě napadlo beránkové leskymo, kterým máme potáhnuté taburetky a čičiny na nich rády sedají. (Něco podobného je i na hotových šplhadlech, přibité či nalepené). Metr stál 239,- Kč, na naše tři police mi stačilo 0,8 m tedy cirka za 190,- Kč. Zvolila jsem nasouvací taktiku se zadním zavazováním na prádlovou gumičku, s tím, že police není vždy těsně u zdi a tudíž jde gumku u zdi provléknout, nebo před praním lze podpěrku police mírně odšroubovat a tím sundat potah.

Plyšový povlak

Okamžitě po aplikaci chlupatého návleku kočky zabraly nové území, gumičky byly též vítány. Když si nemají s čím hrát, tak zkusmo trénují akci „užjetopotřebavyprat“ - tedy zkoušejí gumičky taháním za trčící konce rozvázat. Pak už jen zbývalo zavěsit na provázek cokoli s tím si mňoukalky hrají, plyšovou myš, chlupatou bambuli atd.

Cibule - výstupní kontrola

Topinka - výstupní kontrola

Celá akce vyšla cca na 900,- peněz, tedy vyšla levněji než šplhadlo kupované. A té radosti z vlastního výtvoru!! Teď už jen čekáme, kdy nám po příchodu domů spadne něco ze šplhadla za krk – kus jídla, kus hračky, případně celá kočka :o)))

Související články:

• Urob si sám - kočičí strom