Text pochází z roku 2002 (pozn. red.).
Kočičky pana Čapka žily na zahradě a v domku v Praze 4. Stáhly se tam z celého okolí.
Svého páníčka doprovázely i na procházky se psem a při jedné takové procházce potkali paní Jegrovou, naší spolupracovnici, která se tak dozvěděla o jejich existenci. Překvapila ji „smečka“ koček a zjistila také, že pan Čapek je ochotný kočičky předat do dobrých rukou, ačkoliv je má velice rád, bylo jich totiž „moc“. A nebyly kastrované. Obrátila se tedy na nás, abychom jí nějak pomohli.
Z osmnáctičlenné „kočičí tlupy“ se podařilo šestnáct vcelku hodných a ochočených a také moc krásných kočiček polapit a odvézt na kastraci. Byly také naočkovány na vzteklinu, ošetřeny proti parazitům a označeny vroubkem na uchu. Náklady (cca 12.000 Kč) hradili manželé Jegrovi.
Jedna z kočiček umístěných přímo ze zahrady
Pan Čapek své kočičky výborně krmil a mohly trávit čas v domku i venku, nic jim vlastně nechybělo. Dvě čičiny se podařilo přímo ze zahrádky umístit. Ostatní čekaly na umísťovací výstavu, dva týdny před výstavou se měly přestěhovat do domácího depozita a doočkovat proti kočičím onemocněním. Člověk míní…
Během několika dnů se komusi podařilo většinu kočiček surovým způsobem zprovodit ze světa.
Komu? Kdo ví. Našla se jen jejich otrávená a zohavená tělíčka.
Zbývající - Mramorka, Bramborka, Mour a Karajanka - byly okamžitě přesunuty do jednoho z našich domácích depozit, která provozují naši členové a přátelé ve svých domácnostech. Kočičky našly domov na jarní umísťovací výstavě v Lucerně.
