Zranění a handicapovaní neboli „drahé kočky“. Mají nárok na život?
Především bych chtěla vyjádřit názor, že na život není nárok. Nikdo z nás ho nemá. Buď si svůj život udržíme, nebo ne. Buď nám někdo pomůže, nebo ne. Buď nám někdo pomoci může, nebo nemůže.
Navzdory obecnému přesvědčení o tom, že útulkář se rozhoduje, zda je efektivní zachraňovat zvíře drahou operací, či raději věnovat peníze na péči o zvířata zdravá, většina z nás toto dilema neřeší. Protože ten, kdo má trpící zvíře v ruce a ví, že mu může pomoci žít zase šťastný život (i když třeba s handicapem), neuvažuje nad tím, zda se to vyplatí, zda je to z obecného hlediska výhodné. Útulkář uvažuje jen, zda na to má… peníze, čas, místo, dostatek fyzické i psychické síly.
Mazlící se Katrinka
Peníze jsou zásadní a limitující – veterina je drahá. Ovšem srovnání jedné zachráněné „drahé“ kočky a deseti zdravých je zavádějící. Tam, kde se vejde jedna, se deset nevejde a útulkáře brzdí především kapacita jejich zařízení, tedy nedostatek místa. Čas a fyzická síla je další věčně chybějící, tam je ale otázkou, jakou péči zraněné zvíře potřebuje, mnohdy srovnatelnou s těmi deseti zdravými, mnohdy ne.
O síle psychické v souvislosti se zraněnými, trápícími se zvířaty snad ani hovořit nemusím. Naproti tomu zvíře si svůj fyzický handicap připouští obvykle mnohem méně než lidé a i s ním dokáže být velice šťastné a spokojené, proto považuji například pláč nad třínohou, zaléčenou a bolestí netrpící kočkou za neznalost, neinformovanost či za falešnou, okázalou lítost.
Léčit, operovat, zachraňovat? Zvažte sami.
Katrinka je drobná pětiletá kočička. Je černobíle skvrnitá, má malou hlavičku a na první pohled trošku nasupený výraz. Je velice jemná a něžná, za pomazlení by dala duši. Je ale nevtíravá, přijde, až když dáte najevo, že na ni chcete být vlídní, že o její něžnosti stojíte. Je spokojená v bytě, čistotná, mírná a poddajná, ostatních koček se bojí.
Její bývalá panička ji nechala pět let rodit koťata. Když pak přišla komplikace, vyčkala tak dlouho, až byl zákrok už dosti riskantní (a to, že kočka bez pomoci uhyne, úplně jasné). Poté kočku odnesla na veterinu a rozhodla se nechat ji utratit. Je to levnější a jednodušší, ne?
Schovávající se, uražená Katrinka
Katrinka teď nosí jméno paní doktorky, která jí zachránila život. Večer po své práci jsme se sešli k operaci… ovšem Katrinka už necestovala zpět ke své paničce, ale k nám do útulku. Její nedovyvinuté koťátko nemělo šanci přežít a i u Katrinky několik dnů nebylo jisté, jestli dost těžký zákrok přežije, před operací byla v opravdu špatném stavu.
Naštěstí je to silná a statečná kočička a držela se života všemi drápky. Silná antibiotika, výplachy, „protekční“ krmení… Trvalo dlouho, než jsem se odvážila nechat ji očkovat. Teď už je úplně zdravá. Mohli jste ji vidět na podzimní VÝSTAVĚ PRO KOČKU, kde neúspěšně hledala nové páníčky.
Malé stočené černobílé klubíčko, kočička otírající se o ruku starého pána, kterou jen viděla za sklem své klece. Po výstavě si alespoň polepšila a přestěhovala se z „marodky“ na hájence do depozita u Jany, kde se postupně osměluje. Potřebovala by dobrý domov u hodných lidí, bez ostatních koček.
Máte zájem dát Katrince bezpečný a klidný domov? Kontaktujte Janu, u které se nyní Katrinka nachází.
Související články:
