Především bych chtěla moc poděkovat všem, komu nebyl osud Zirga, Matesa a jiných lhostejný. Díky za bleskovou reakci panu Kopeckému, díky kterému seděl Zirgo hned druhý den "v suchu", díky moc všem, kdo prostřednictvím eShopu Happy-Animals objednali tolik potřebnou a ne levnou "drobnost". Díky vám se tu sešla krabice plná silikonových steliv, kterou sotva uzvednu. Bude vyhrazeno jen pro ty nejpotřebnější, pro zvířata s otevřenými ránami. Zirgo už z ní ubral svůj díl a jeho poranění se během pár dnů vylepšilo opravdu výrazně.

Nadílka steliva

Díky také všem těm, kdo poslali peníze na náš účet (152335352/0600) s variabilním symbolem 94746. Byli to:

Co se podařilo...

Tyhle peníze nám umožnily doplnit zásoby léků. Takový menší útulek má totiž neuvěřitelnou spotřebu různých kapek a mastí do očí, kapek do uší, antibiotik (o preventivní veterině – odčervení, odblešení, přípravkům proti svrabu atd. ani nemluvím), vitamínů v injekční podobě, iontových roztoků... Někdy mám pocit, že pro naše obvyklé potřeby jsou ta vyráběná balení prostě moc malá. Enzymatická mast, která tak rychle pomohla Zirgovi, stojí už přes 600,- Kč. A tak jsme pořídili mast, kapky do uší (pro kocoura Matese), kapky a masti do očí, antibiotika, vitamín B, Calopet, Probican… prostě to, co už zoufale chybělo.

Zařídili jsme kastraci a současný odběr krve a vzorku kůže Týnce, černobílé zpola olysalé kočičce. Týna je sestra Táni, maminy pěti koťat pobývající teď v depozitu u Jany.

Týna, v kleci smutná, žárlivá a nervózní, po zákroku dostala luxusní "hlídání bez konkurence", tedy možnost žít sama v bytě jen s lidičkami - měli jsme totiž podezření, že jde o potravní alergii. Teď už je Týna skoro chlupatá, má za sebou kontrolu krve, zakulatila se tam, kde předtím trčely kostičky, zvládla druhé očkování a... Že jí nevidíte v inzerci? Své hlídače si za dočasný pobyt ochočila tak, že jí nabídli trvalý domov.

Táňa a koťata

Za velkých finančních i "lidských" nákladů se podařilo zachránit tři ze čtyř calicivirosou nemocných koťat z Chuchle (Salza, Satine a Santiago) a dokonce už je zažehnána i hrozba toho, že jednomu z nich bude muset být vyjmuto nemocné očíčko.

Pudl Lukášek, největší "černá díra" mastí do očí za poslední rok, už našel nový domov, a my jen doufáme, že mu vše vyjde. Přišel k nám s velmi zanedbaným onemocněním očí a za poslední půlrok žil u několika různých lidí, už by si trochu klidu zasloužil.

Zaplatili jsme také rozbor krve zoufale zanedbanému kocourkovi Pogovi. Rezavý peršan k nám přišel ve stavu doslova "k pláči" a máme podezření, že mu selhávají ledviny.

Co se nezdařilo...

Nicméně není vše zlaté a není vše tak, jak by si člověk přál. Stále ještě dlužíme 4000,- za pitvy a rozbory u zvířat "od baráku" (problémy s koťaty Ziry a spol., ochrnutý Clarence, ...)

Ani vyšetření krve a následné léčení nepomohlo kočičce Braenn, které selhala játra.

Přes nemalé investice do dobrého kočičího mléka a spoustu péče, času a úsilí, cest Beroun-Praha několikrát denně (když bylo moc horko a nemohli jet se mnou)... dnes v noci zemřel Černý Skřítek, moje poslední „flaškové“ kotě, bylo mu už téměř sedm týdnů. Ti ostatní (Odpírač, Kulatá kočička, Drzý kluk, a Černý hřbet) odešli před týdnem, po měsíci péče. A já mám chuť řvát "To není fér" a na všechno se vykašlat. Jenže nemůžu, na hlavu nám padají další, živí.

Černý Skřítek jako týdenní kotě

Zirgo a Mates...

A teď to "hlavní téma" článku, tedy Zirgo a Mates.

Mates si nakonec nechal dočistit a doléčit své nešťastné ucho, nicméně život doma pro tohoto velice mazlivého a vlídného kocoura prý není. Pořád jen povídal „Ven, ven“ (rozumějte: Mňááu Mňááu), už dvě hodiny po kastraci visel na pletivu v okně a vší mocí se snažil celé dny přesvědčit lidi v depozitu, že on chce jen to jediné. Kromě toho samozřejmě chce i jíst, pít, hladit a mazlit, ALE… O svém osudu tedy rozhodl sám, a tak se teď prohání na svém původním místě a snad i zašel do svého původního domova, který se nám nepodařilo vypátrat. Je ovšem vyléčený a kastrovaný a já tiše doufám, že už ho potkáme jen zdravého, při jeho večerních pochůzkách.

Zirgo od okamžiku, kdy dostal to "správné: stelivo a přestal mít ránu pravidelně pokrytou krustou, pod níž byl hnis, udělal v hojení obrovský pokrok. Po úplném zahojení se z karanténní klece přesunul do depozita u Evy, zvládl i kastraci a dělá teď druhý pokrok, stává se kocourem ochočeným, tedy domácím. Víc o něm ale píše jeho současná opatrovatelka:

Zirgo se nám z plašánka "neopovaž se na mě ani kouknout" vypracoval do ukázkového mazlíka "ulov si mě". Tedy ze situace, kdy stačil letmý člověčí pohled a Zirgo zajížděl pod křeslo, do situace, kdy uhýbá před rukou a "jako" se nechce nechat chytit, ale ve skutečnosti číhá, jak se přilísnout, čumáčkem se zarýt pod bradu nebo nejlépe do oka či nosu, rozvalit se v náručí a příst až vrkat. Je úžasně hravý, miluje provázky a tkaničky, ale ukradne klidně i srolované ponožky nebo si půjčí tričko. Nejoblíbenější hračkou pro něj ovšem zůstávají koťata . Rána na stehně se krásně zhojila (znovu dík všem dárcům silikonového steliva!) a pomalu zarůstá srstí. Momentálně Zirgo ještě zápolí s vleklým zánětem horních dýchacích cest, ale doufejme, že se už brzy doléčí a bude moci vyjít na internet hledat tu "svou" rodinu.

... a ti další

A protože útulek je jeden velký "nekonečný příběh" (já tomu říkám o dost prozaičtěji "průtokový ohřívač"), přišli samozřejmě další poranění nešťastníci.

Ze stejného místa jako loni Nathaniel, Gabrielle, Guillaume a Georgiana (Vráž u Berouna), přišel tentokrát kocourek Pierre, prý s nehybnou oteklou nohou.

To, co vypadalo jako zlomenina (jako obvykle), nebylo nic jiného než pořádné pokousání. Při chytání vyděšeného kocoura v kuchyni chaty (kam se ho paní podařilo nalákat) absces praskl a kocour nás podaroval sprškou smrdutého hnisu. Naprostá klasika ze rvačky mezi nekastrovanými kocoury…

Pierre už má nožičku zahojenou, z vyhublé nudle se stal kocour přiměřeně zaoblený a z plašánka bojácného mazel a společenský tvor, který své opatrovníky nadšeně vítá. Už je kastrovaný i pár dnů očkovaný a případný zájemce ho najde mezi našimi zvířaty k umístění.

Další poraněná číča je kupodivu kočka – holka. Mourinku od Sázavy si totiž zřejmě vzala do parády kuna. Zatím se hojí a čeká na přesun do depozita.

Kocour Pierre a jeho noha

Zatím posledním zraněným je voříšek Míša, který se mě teď snaží přesvědčit, že mám vstát a pustit ho ven. Má smůlu, venku jsou Cikán (Hnědáček), Bunny a naše Poly a převálcovali by ho.

Míša skáče o třech, levou zadní má po operaci zvednutou a nesmí na ni stoupat. Ležel totiž u dálnice s ošklivou zlomeninou stehenní kosti a vykloubenou kyčlí. Všimla si ho (čtenářům určitě známá) Sylvie a zachránila mu tím nejspíš život.

Když pominu, že nás při chytání všechny tři málem sežral, je Míša pohodový, společenský psík. To už by ale zasloužilo vlastní článek, snad se k němu dostanu. Teď už se omlouvám, Míša chce drbat :-)

Díky všem za pomoc a zájem o osudy Zirga a spol.

Zdraví Bára Kolmanová (O.S. Podbrdsko)

Pokud byste chtěli OS podbrdsku pomoci s "nekončícím kolotočem" nemocných a zraněných zvířat, můžete zaslat libovolný příspěvek na účet 152335352/0600. Příspěvky jsou odečitatelné z daňového základu...

Související odkazy:

• Fotogalerie koťat na lahvi
• Táňa a koťata
• Fotogalerie kocoura Zirga
• Fotky pudlíka Lukyho

Související články:

• Nadace na pomoc zvířatům děkuje za příspěvky na léčbu kocoura Dominika
• Dvě prosby o pomoc pro tři kocoury