Peršan Pogo

Pogo, to je živoucí ukázka „sladkého svobodného života“ venkovní kočky.

Byla jsem zrovna na cestě za nemocnými koťaty, když mi volal veterinář ze Řevnic, že pro nás má kocoura. V ordinaci mu stojí majitelé, kteří přinesli svou kočku utratit, protože zvrací. Kocour se mu ale nejeví jako umírající a lidé zas nejsou ochotni zabývat se jím dál. Prý má ledviny trochu zvětšené a je velmi zanedbaný, ale žít rozhodně chce.

A tak jsem si o dvě hodiny vyzvedávala to „neštěstí“ v Řevnicích. Koukám na rezavého dlouhosrstého frajera, hubeného, zacuchaného, bez zubů a okupovaného klíšťaty a říkám „to je zas jeden peršan, co ho majitel pouští ven“ a doktor mě opravuje, že je to spíš tak, že ho nepouští domů.

Pogo po ošetření

Jediné, co víme jistě, je věk – šest let. Všechny přenosky v autě jsou obsazeny mňoukaly, a tak si kocoura odnáším v tašce, kterou tam pro ten účel nechali původní majitelé. Ani se nemusím dívat, už po čuchu je jasné, že tenhle „krasavec“opravdu není kastrát.

Cesta je dobrodružná, kocour opouští tašku minutu poté, co jsme vyjeli a já celou cestu „přes kopce“ (Mořina, Bubovice, Loděnice – krásné to končiny) trnu, že při svém průzkumu auta skončí pod brzdovým pedálem. Kocour se ale nakonec uklidí pod sedadlo spolujezdce, ač je mi záhadou, jak se tam vejde, a jen pomňoukává

U mne zrovna probíhá dezinfekce a malování, a tak se po průletu veterinou zrzoun stěhuje do depozita, které má na starost Eva Tobolková. Z mých soukromých pohnutek dostává jméno Pogo a prochází prvním úskalím - test na leukozu má negativní. Poslední takto zbídačelý dlouhosrsťák byl bohužel pozitivní.

Pogo fasuje antibiotika na zánět ledvin. Za pomoci kolegů mu skoro hodinu vyndávám klíšťata. Eva s ním absolvuje další hodinu hygieny a Pogo je fakt „frajer“, dovolí jí, aby ho v jedné osobě vykoupala. Poslední si ho podá Denisa s hřebenem a za vydatné pomoci nůžek přichází kocour o své dlouho pěstované „plsťáky“.

Pogova lázeň

Žere ochotně vše, granule hltá i bez zubů a vydatně se chce mazlit. Šel by ale rád za holkama, a když se mu jednou podaří otevřít klec, odnese to zářivka a označkováno je vše v jeho dosahu. U nás nezvrací.

Jakmile se sejde trochu peněz, absolvuje další „zájezd“ na veterinu a vyšetření krve ukazuje to, co jsme předpokládali. Pogovi už začaly selhávat ledviny (CRI). To je stav, který nejde vyléčit, to, co je zničeno (na rozdíl od jater), nelze obnovit, i tak lze ale za dodržení určitých pravidel dopřát zvířeti ještě nějaký ten pátek slušného, plnohodnotného života. Podmínkou je klidný život bez stresu a zátěže a hlavně dieta, potrava se sníženým obsahem bílkovin, resp. fosforu.

Takové krmení se velmi těžko míchá doma, a tak Pogo potřebuje komerčně vyráběné diety. Náš obvykle pesimistický doktor mu dává týdny až měsíce.

Aby nemusel dožívat zavřený v kleci, zvládl kastraci nestandardním způsobem, nemohl totiž do celkové narkozy. Přestal být smraďochem a s nadějí čeká na stěhování někam, kde bude mít dost místa. Situaci mu ale komplikuje dieta, nesmí ujídat ostatním kočkám jejich krmení, a tak musí být a) sám, b) s kočkou se stejnými problémy, tedy stejnou dietou, c) tam, kde kočky nemají krmení stále k dispozici. Nesmí chodit ven.

Jeho pečovatel musí být srozuměn s jeho zdravotním stavem, počítat s tím, že to může trvat dlouho, ale určitě jednou přijde... hubnutí, zvracení... a tehdy je potřeba kocoura dál netrápit.

Na podporu funkce ledvin má Pogo ještě tabletky (Zoren), které předpisově polyká. Navzdory chmurným předpovědím stále přibírá a je čilý a šťastný. Další kontrola krve nás čeká za pár týdnů.

Pogo vyhlížející nový domov

Pogo momentálně baští granule od Roayal caninu (renal), kterých díky jejich sponzorství máme ještě trochu „na skladě“, moc rád by ale i „masíčko“, tedy konzervy.

Přilepšujeme mu tedy trochu konzervami po naší bultrierce Iře, které jsou sice pro stejný typ onemocnění, ale pro psy a on si na nich velice pochutnává.

Selhání ledvin je jedno z nejčastějších příčin úmrtí koček a tak, byť to asi vypadá morbidně, prosím ty, kdo takto o kočičku přišli, aby byli tak hodní a Pogovi přenechali eventuální zbytek diety. Jsou to granule a konzervy (kapsičky) od firem (krmiv) - označení:

• Royal Canin – renal
• Hill´s – k/d
• Trovet – RID
• Specific – FKD-renil

Niena

Jak už asi většina čtenářů ví, já nejsem přítelem ponechávání každého druhého zvířete v útulku „na dožití“ jen proto, že má nějaký handicap - nehodlám ta zvířata odsuzovat k životu v „trvalém provizoriu“.

Přesto teď máme už jednu kočičku „na dožití“ pro nemoc. Je to černá Niena, která má, zřejmě následkem navenek banální prodělané virosy, těžký šelest na srdci.

Od veterinářů „dostala“ šanci přežít jen několik týdnů a svůj „limit“ zatím už skoro zdvojnásobila.

Srdeční vadu tohoto typu je totiž tělo dost dlouho schopno kompenzovat. A tak se nejčilejší kočka v domácnosti prohání bytem, řádí jak černá ruka, krade z talíře a v zápětí je až nahoře na škrabadle…

Niena

Je štíhlá a drobná, s dokonalou, lesklou, uhlově černou srstí. Jednou to přijde, tělo přestane zvládat, začne pokašlávání, voda na plicích... zatím by ale nikdo neřekl, že tohle má být nemocná kočka, až na každodenní podání prášku navenek není nic poznat.

Niena má k dispozici naše „nejluxusnější“ depozitum (u Jany) včetně osazenstva, a protože sem přišla jako malé kotě, je perfektně sehraná s celou „domácí“ kočičí smečkou.

Černé pometlo i velký mazel, kotě, které kdosi spolu se třemi sourozenci hodil do velkého stavebního kontejneru, když mu byl pouhý měsíc, bude jednou svým opatrovnicím velmi chybět. Zatím žije šťastný život měsíc po měsíci a nikdo nedává najevo, že ví, že to může být i měsíc poslední. Můj obdiv za tuto péči patří Janě i její dceři Andulce, za pravidelné podávání prášků, chvíle mazlení, spaní v posteli, obětování svetru, který Niena považuje za „maminku“(i po vyprání jen tenhle svetřík má pro ni velké kouzlo, cumlá ho a předvádí „mléčný krok“), za shozené nádobí, rozházené papíry…. za Nieniny chvíle štěstí.

Raději život krátký a šťastný, než dlouhý a nešťastný, to je můj pohled na věc, ale i tak bude její odchod bolet. A tak zatím všichni doufáme, že bude moci co nejdéle řádit, lítat a provokovat ostatní, že jí bude stále všude plno, jako teď.

Našel–li by se někdo se stejnou odvahou a nesobeckostí, ale s jinými domácími podmínkami, kdo by u sebe byl ochoten nechat dožít rezavého sympaťáka Poga, bude vítán. Ale jen připomínám, že jeho čas už nejspíš není vyměřen na roky. Pogův život dosud byl nejspíš všechno jen ne snadný a myslím, že si kocour teď rád užije „hezké prázdniny“, (jak jsme tomuto času „na dožití“ začali kdysi říkat, i když šlo třeba o listopad). Po zimě, kterou asi mockrát zkusil, si zaslouží teplo a pohodlí i trochu toho mazlení a vlídnosti.

Pogo by potřeboval místnost (či byt), krmení pouze dietou, denní podání prášku, vždy po několika týdnech kontrolu krve na veterině, pravidelné česání (které má rád) a trochu lidské, možno i kočičí společnosti, tedy péče o něj není úplně nenáročná. Pokud byste mu i tak chtěli poskytnout azyl, určitě se prosím ozvěte.

Související odkazy:

• Fotografie peršana Poga
• Další fotky černé Nienky