|
|
|
Anabella Bella
Cesty nejvyšší Kočky jsou nevyzpytatelné. Občas zařídí, že se člověk na první pohled zamiluje do kočky, i když si říká, že prostě žádnou kočku nechce...
Když se v červenci odebrala moje Čikinka, moje kočičí srdíčko a zlatíčko ze všech nejzlatější, do kočičího nebe, byla jsem rozhodnutá, že si už další kočičku nepořídím. Jednak proto, že mi bylo jasné, že jako ona nebude už žádná, prostě odešel s ní kus mého srdce, a hlavě jsem se bála, že případnou bolest z další ztráty bych znova neunesla. Navíc jsem měla tři pejsky.
Z plánovaného ujmutí se jedné opuštěné fenečky se vyklubala fenečka "nadívaná", prostě porodila dvě malé děti, které už jsou dnes větší než ona a které jsme si zamilovali natolik, že jsme neměli to srdce je dát někomu nezodpovědnému – a ti zodpovědní už mají přepesováno a překočkováno. A tak jsem si tedy řekla že tři pejsci jsou prostě dost na starosti, výdaje a radosti a že prostě žádná další kočenka nebude.
Dny, kdy jsem se vracela domů z práce a žádné klubko chlupatého štěstí mě nevítalo a občas netrápilo, byly ale tak prázdné. A místo toho aby s postupem času tato bolest ze ztráty pomíjela, byla čím dál silnější, až jsem nedokázala ani jednou doma nebrečet.
Jakoby proti mojí vůli, protože dodnes nevím, jak jsem se tam dostala, jsem zabrousila na internetové stránky kocky-online.cz. Jen tak se asi podívat na nějaké kočičí čumáčky. A jen tak mimochodem tam narazila na kočindu, která mne na první pohled chytla svým drápkem za srdce. Ale pořád jsem byla víc než většinou svého já rozhodnutá, že si žádnou vzít nechci. Že moje srdce ale bylo většinou svého já rozhodnuto, že bude číča moje, jsem pochopila za pár dní.
Dva dny na to jsem se přihlašovala na stránky znovu s tím, že se jenom podívám, jestli tam ještě je, přeci si jí někdo vezme, ne?? Je tak smutná a nádherná…
Vnitřně jsem se usnesla na tom, že jestli tam bude ještě za týden, tak se na ni zeptám. Horečně jsem se přihlašovala každé ráno s tím, že jsem si přála, ať tam ještě je, nebo ať si ji vezme někdo moc moc hodný.
A byla tam a čekala na mě. A to už bylo rozhodnuto. Do útulku jsme zavolali, pro kočičku dojeli, a i přesto že se na nás za začátku moc netvářila, dnes už víme že je naše, naše, naše…
A ona?? Ví to taky, a víte co… je šťastná a my s ní. Vnesla do našeho života zase slunce, radost a štěstí. A víte ještě co… možná jí přineseme ještě kamarádku… sice moje vnitřní já říká že tři psy a kočka stačí… ale srdce… :-)
Na závěr musím ještě dvě poděkování:
Naši novou kočičku – Anabellu Bellu - máme z útulku Lucky paní Zárubové. Je to pravá kočičí máma a kočičky se u ní mají jako v ráji. Děkujeme za její lásku a péči, co dává těm opuštěným chlupatým dětem. Byli jsme naprosto unešení harmonií, jaká tam panuje. Kočičky jsou volně na zahradě a je tam naprostá idylka. Díky.
A pak děkuji Tobě můj miláčku tam v kočičím nebi. Děkuji za ty nádherné roky, za Tvou lásku, za všechno to krásné, čím jsi nám obohatila a prosvětlila náš život. Nikdo Tě nenahradí a ty to víš, protože si byla ta nejbáječnější a nejvýjimečnější kočička na světě. Naše další kočička není místo Tebe, ale přišla po Tobě. Mám v srdci tolik lásky, že ji musím dát dalšímu opuštěnému tvorečkovi, který ji potřebuje. A děkuji Ti za to, že jsem to díky Tvé lásce a tomu, cos mě naučila, pochopila. Doufám, že se ze svého kočičího nebe raduješ s námi, s námi budeš navždy v našich srdcích a vzpomínkách. Miluji Tě a Ty budeš moje zlatíčko navždy.
Díky Tvoje panička.
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
(bez názvu) (2005-10-12 08:06:11, AndreaO) Odpovědět
Tak toto bol pribeh o laske na prvy pohlad. Som rada, ze ma dalsia macicka stastny domov a ze ma spravny macaci clovek tu spravnu macicku. A urcite sa tesi aj Vasa povodna macicka, lebo ta urcite nechce, aby jej clovek bol smutny a trapil sa v svete bez maciciek :)
Souhlas (2005-10-12 08:40:13, Zuzana F.) Odpovědět
Ja si myslim, ze si vsechny kocicky, ktere jiz presly pres duhovy most, preji, aby si jejich clovek poridil nove zviratko - protoze na svete je tolik opustenych kocek a pejsku a tak malo dobrych domovu pro ne...
(bez názvu) (2005-10-12 08:54:04, AndreaO) Odpovědět
Ja som to vzdy tak robila... Ked som nejaku macicku nedokazala zachranit, tak som isla do utulku pre inu. Lebo ak som dokazala mat doma miesto planovanych 2 kocurikov - 3 a to ten najmensi bol odkazany na krmenie kazde dve hodiny, nebol problem poskytnut domov dalsiemu. No nie?
SOUHLASIM (2005-10-12 10:29:37, Míla) Odpovědět
Nemůžu než souhlasit, však moje rozhodnutí mluví za vše ne ?? A je fakt že kočičí zlato je nejlepší lék na bolest ze ztráty. Moje původní kočička byla taky opuštěná, a tak jsem si řekla že když už, tak zase z útulku, opuštěnou,, a je mi jasné že to tak budu dělat pořád. Jednak máte mazlíka a ještě pomůžete tam kde je to potřeba,..... budu teprve psát další vyprávění ale rovnou prozradím že dnes už mám dvě. Přibyla Pusinka :-).
(bez názvu) (2005-10-12 10:38:13, AndreaO) Odpovědět
Ahaa, tak uz mi je to jasne ;)(Citala som, ako ste hned po vyzve zareagovali, ze Pusinka pojde k Vam) Ja som takto skoncila so 6. Vzdy som vedela, ze mi nezmiernia smutok, ani bolest, ale vedela som, ze aj to maciatko, ktore som nezachranila by sa urcite potesilo, keby vedelo, ze jeho zivot pomohol zivotu ineho maciatka...
osud (2005-10-12 11:29:19, Míla) Odpovědět
... zkrátka je to tak, že si člověk říká, že to tak má být aby pomohl dalšímu, ... a dalšímu..... a dalšímu.... jako osud.
Tedy 6 kočiček :-)), tak to smekám, určitě jste velká šťastná kočičí rodina. No my 3pejsky a 2kočičky moc pozadu nejsme.. :-)
(bez názvu) (2005-10-12 12:10:17, AndreaO) Odpovědět
To urcite nie ste. A starostlivost o psika povazujem za tazsiu ako starostlivost o macicky (starala som sa kedysi brigadne aj o psika)... A navyse aj Bellinka aj Pusinka su dlhosrste macicky a tam mate este kopu starosti s cesanim... (Ak maju radi hreben tak, ako Lina - len ho kusat a kusat ;))
(bez názvu) (2005-10-12 12:24:04, Hanča) Odpovědět
Jéééžiš lidi, to mě nedělejte!!To je tak krásně napsaný, že zase bulím v práci.Já mám místo jednoho kocourka, který nám umřel,momentálně kocoury dva a k tomu pejska.Pejsek je už stařeček s nemocným srdíčkem a tak můžu jeho odchod do psího nebíčka čekat každým dnem.Vždycky jdu domů se strachem jestli mě ještě přijde přivítat.Věřím tomu,že snad nebude ta ztráta tak moc blestná,když mi zůstanou doma kočičáci.Taky jsem po našem prvním kocourkovi už žádnou kočičí šelmu doma nechtěla, ale člověk míní a kočka mění.:-)Endy se k nám vyložně vecpal do domu a Chuckinka jsme si vzali od paní ,které ho někdo hodil do zahrady, jako malinkaté koťátečko.
Držím palec, (2005-10-12 12:52:53, Míla) Odpovědět
aby Váš pejsek na Vás ještě dlouho čekával a běhal Vám naproti při návratu z práce. Až jednou ale přijde jeho čas, přejte mu klidný odchod.
Ty návratu plné strachu moc dobře znám. Moje bývalá kočička - Čikinka umřela na rakovinu, a já se děsila při příchodech stejně jako vy. Naštěstí ale (dáli se to tak nazvat v té situaci) "usnula" v mém náručí. I teď když to píšu tak zase brečím.
Kočičáci Vám určitě hodně pomůžou, budou Vás opatrovat. Ale pejsek je něco trošku jiného takže myslím že časem si nějakého hafajícího čumáčka stejně pořídíte. Tak se držte ať to všechno zvládnete.
PS-zrovna včera mi přišel info mail od jedné rodiny, co hledá domov pro bišonka (s papírama,) je úžasnej dají ho zdarma do dobré rodiny, prý rodinné důvody.......
Díky vám všem.... (2005-10-14 11:25:17, Hanča) Odpovědět
Díky vám všem za podporu.Je to fakt hrozný,mám Bertíka 12 let a nikdy jsme nebyli jeden bez druhého.Má vrozenou těžkou srdeční vadu a veterinář žasne,že se dožil takového věku.Mám Bertíka jako druhé dítě.Větší problémy začal mít až tak před dvěma lety.Bere léky na srdíčko a je pořád veselý a vypadá jako štěňátko.Kocourci jsou oba zdraví :-)Klepu na dřevo!!Jsou to moje pusinky.
(bez názvu) (2005-10-12 13:13:27, AndreaO) Odpovědět
Aj aj drzim palce, aby Vas psicek este dlho cakal a ked pride koniec, aby bol pokojny. A urcite Vam macicky pomozu zmiernit zial a casom si zase zaobstarate nove zvieratko, ktore Vas bude potrebovat
naše zvířátka (2005-10-12 13:50:38, Magdat) Odpovědět
Když nám umřel pejsek Průša, bylo mu dvanáct a umřel ve spánku. Tehdy jsme slavnostně provolali: Už nikdy psa. No a neuplynul rok a začali jsme se poohlížet po útulcích. Takže dneska se nám "narodil" kokřík Sam z útulku v Maršovicích. Snad to s námi bude mít jednoduché.
jejda, tohle mi nemůžete dělat :-) (2005-10-12 17:35:11, Eva B.) Odpovědět
ještě že už kolegyně odešly :-)krásný a dojemný povídání ...naše smečka teď čítá celkem osm čičí, tak moc dobře vím, jak Nejvyšší kočka tlapkou čaruje, aby byl každý tam, kam nejlépe náleží :-) tak vy máte doma Pusinku od paní Zárubové, to je skvělé!!! určitě bude u vás šťastná a vy budete šťastní , že ji máte - když člověk jednou propadne podmanivému perskému pohledu a kožíšku, nemá úniku :-)posílám oběma čičinkám i všem třem psíčkům pěkné pohlazení a pozdrav od naší smečky.
Super (2005-10-13 15:12:16, Míla) Odpovědět
tak to je nádhera, přijde mi to jak u nás doma. Holky jsou tedy zatím doma, předpokládám že kšírky budem zkoušet asi až příští léto. Ale jinak je to to samý, i s tím dupáním a šlapáním v noci. Je fakt že já miluju všechny zvířátka a kočky obzvlášť. Ale peršulky mají něco extra - není to ale jenom vzhledem ale mají i takový jiný druh chování, a jelikož jich nemáte pomálu určitě hned víte co tím myslím
Taky to známe (2005-10-13 07:28:45, 2.RomanaK.) Odpovědět
Krásně napsané , taky jsem si pobrečela.... Přeji mnoho radosti se zvířátky. My nyní máme 10 kočičích pusinek - před dvěma měsíci k nám přišly další 2 sociální případky tak jsme počet zaokrouhlili:-)
páni (2005-10-13 08:04:09, Míla) Odpovědět
8 čičí, a 10 čičí, to je teda snad kočičí rekord. A já si říkám že s tou svojí kočkopsí smečkou jsem skoro šílená. (nebo na mě tak občas lidi co nemají zvířátka koukají). Máte je doma, nebo chodí ven ??
Kočičáky i hafíky pohladím a podrbu díky.
Rekord to není.. (2005-10-13 08:32:19, 2RomanaK.) Odpovědět
Ne , rekord to není, znám i větší směčky:-) To my jsme ještě pořád "v normě".
Ven nechodí , žijeme v bytě , v činžáku , takže by ani ven neměli kam chodit. Navíc bych se bála je pouštět, žijeme u jedné frekventované pražské ulice.
nádhera (2005-10-13 08:50:36, Míla) Odpovědět
Tak to je úžasný, to Vás moc obdivuju a fandím Vám, je vidět že musíte mít zlaté kočičí srdce. Bodejť by ne když máte doma tolik zlata kočičího :-)
Páni, (2005-10-13 10:55:53, Hela) Odpovědět
10 čičin :-))))
Jak to děláte, když je potřebujete všechny najít. Co vím od lidí, kteří mají 2-3, tak občas nevědí, kde se která kočka nachází (umí se dobře schovávat ;-) )
A jak to děláte, když se chtějí všechny najednou mazlit? :-)))
To se asi nestává, že? :-)
Stejně to musí být úžasný pohled na byt s 10 kočkami, kam se člověk podívá, tam je čičina :-))))
Úžasný to je... (2005-10-13 11:52:34, 2RomanaK.) Odpovědět
Problémy s mazlením jsou - ty vyčítavé pohledy - proč se mazlíš s ním a ne se mnou??
Než jdu ráno do práce - nastává počítání a hledání , ale těch skrýší zase není tolik , i když občas mě nějakou novou překvapí:-) Nejlepší by bylo , kdyby ráno nastoupili do řady odpočítali se prvý , druhý , prvý, druhý..... Ale kašlou na mne a myslím , že se baví tím , jak je hledám , zarytě mlčí a ani se neozvou!
Helo na hledání (2005-10-13 14:15:56, Eva B.) Odpovědět
je jediné spolehlivé " dětičky , papání! " a zachrastit plnou miskou nebo plechovkou s granulemi nebo " děti, kdo si dá kapsičku/tuňáka/ masíčko? ":-) nejsou - li po spočítání všichni,radno pozotvírat všechny skříně včetně špajzu a opakovat zadání :-)))
re Míla (2005-10-13 14:11:55, Eva B.) Odpovědět
jsou všichni gaučovo-domácí, i když se občas chtějí projít venku na postroji :-) Max kočka by i statečně lovil myši. Max a Sigi jsou kraťasové, ostatní peršánci, různě posbíraní. kromě Bulíčka, to je budoucí šampion,dárek od kamarádky :-)dá se to zvládnout, jen kmitáte za chlupatými ocásky pořád pryč a hladíte, koho potkáte. a občas se probudíte v noci tím, že po vás někdo ťape a piští " chci kočkuuuu", přestože už kouličky odevzdal dávno tomu nazad :-)) a taky si s nimi povídáte o všem, co bylo dneska novýho a je vám jedno, co si kdo myslí o vaší úletnosti. tak takhle to je v Pětikočičíně s osmi kočkami :-) ale kraťáskové se teď přestěhovali za páníčkem do Brna, kde pracuje, aby mu nebylo v pronájmu smutno bez kočičích chlupů v kafi :-) tak je Pětikočičín poklidně perský :-)
Peknej clanek.... (2005-10-13 21:08:37, Eveenka) Odpovědět
....jeste, ze takovi lide existuji..
Nam umrel kocicak v cervenci, ted jsme nasli male zrzave kote - a protoze tusim, ze vsichni tady jste odbornici pres kocky, prosim o radu: kote je uu celkem domestikovane, hraje si, zere....ale neustale (ale opravdu neustale) mnouka. Ne nijak smutne...spis to zni nastvane...:-) Co s tim mame delat? Neda se moc spat......
(bez názvu) (2005-10-13 21:13:56, AndreaO) Odpovědět
Ono sa s Vami rozprava. Su macicky, ktore su zhovorcivejsie... (sama taku mam). Ale moze mu chybat aj iny macaci spolocnik.
kočičí povídání (2005-10-13 21:20:48, reina) Odpovědět
jo, to znám, i když je to asi v menší míře...
Dialog se Zuzankou (černá kočička z Podbrdska, která u EvyT strávila dva roky):
"mňau!"
"co je Zuzanko?"
"mňááu!"
"copak je Zuzlišku?"
"mňau!!!!"
:o)))
re kote (2005-10-17 11:21:54, Eva B.) Odpovědět
jednak si chce povídat, druhak by třeba ocenilo dalšího kamaráda, jestli nemáte jinou čičinku než jeho :-) a to pak uvidíte, kolik fantastických kočičinek dokážou dvě koťata vymyslet spolu! a vůbec, pak nemáte výčitky, že jdete dlouho z práce nebo večer do kina, ona se zabaví a počkají, až dorazíte, aby se potom nastěhovala do náruče/křesla/postele obě a zaměstnala obě ruce na hlazení :-)) jojo, takhle to začalo " musíme Sheilince najít kamarádku, aby si měla s kým popovídat po kočičím, dva psi jí nestačí"
No teda ! (2005-10-14 13:41:15, Světlana) Odpovědět
To jsem si myslela, jaká nejsme rarita se 6 kočičáky! Aspoň okolí se na mě tváří, že asi nejsem tak docela normální. No ale řekněte sami, co jsme měli dělat, když vždycky přišlo kotě, adoptovalo nás a "říkalo", že nemá kde bydlet (jen poslední přírůstek přišel jako dospělák - zatím ho ještě zbytek smečky tak docela nepřijal, ale na život doma si rychle zvykl).
Přesně tak! (2005-10-14 14:07:21, 2.RomanaK.) Odpovědět
Co dělat, když přijde kotě , ještě pokud možno už tak nemocné , že se dá na ulici chytit do ruky .Potom ho několik týdnů i měsíců léčíte a dejte ho někomu - to prostě nejde!
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|