Divoká rajčata: Jak je pěstovat a sklízet bohatou úrodu

Výběr vhodných odrůd divokých rajčat pro zahradu

Při výběru vhodných odrůd divokých rajčat pro zahradu je třeba vzít v úvahu několik klíčových faktorů, které ovlivní úspěšnost pěstování a následnou sklizeň. Divoká rajčata se vyznačují menšími plody než jejich kulturní příbuzní, ale nabízejí intenzivnější chuť a větší odolnost vůči chorobám, což z nich činí ideální volbu pro zahrádkáře, kteří preferují přírodní způsob pěstování bez nadměrného používání chemických přípravků.

Mezi nejoblíbenější odrůdy divokých rajčat patří Solanum pimpinellifolium, známé také jako currant rajče, které vytváří drobné plody velikosti rybízu s výjimečně sladkou chutí. Tato odrůda je mimořádně produktivní a vyznačuje se dlouhým obdobím sklizně, které může trvat až do prvních mrazů. Rostliny dosahují značné výšky a vyžadují pevnou oporu, proto je vhodné počítat s instalací robustních tyčí nebo konstrukcí pro popínavé rostliny.

Další zajímavou volbou je odrůda Matt's Wild Cherry, která pochází z Mexika a nabízí skvělou kombinaci sladkosti a kyselosti. Plody této odrůdy jsou o něco větší než u currant rajčat, dosahují průměru přibližně dva centimetry a vyznačují se jasně červenou barvou. Rostliny jsou velmi bujné a mohou se rozrůstat do značných rozměrů, proto je důležité zajistit jim dostatek prostoru v zahradě.

Pro zahrádkáře, kteří hledají odrůdu s výraznou citrusovou příchutí, je ideální volbou Wild Sweetie. Tato odrůda produkuje malé červené plody s charakteristickou sladko-kyselou chutí, která připomíná kombinaci rajčat a citrusových plodů. Rostliny jsou relativně kompaktní ve srovnání s jinými divokými odrůdami, což je činí vhodné i pro menší zahrady nebo pěstování v nádobách na terasách a balkonech.

Odrůda Red Currant je další klasickou volbou mezi divokými rajčaty. Vytváří dlouhé hrozny drobných červených plodů, které jsou nejen chutné, ale také dekorativně působivé. Tato odrůda je známá svou odolností vůči suchu a schopností růst i v méně příznivých podmínkách, což z ní činí spolehlivou volbu pro začínající pěstitele.

Žlutá varianta divokých rajčat, známá jako Yellow Currant, nabízí zajímavou alternativu k červeným odrůdám. Plody jsou zlatožluté barvy a vyznačují se jemnější, sladší chutí s nižším obsahem kyselin. Tato odrůda je obzvláště vhodná pro děti, které často preferují sladší chuť před kyselejšími variantami.

Při výběru odrůdy je také důležité zvážit klimatické podmínky konkrétní lokality. Některé odrůdy divokých rajčat jsou lépe přizpůsobeny chladnějšímu podnebí, zatímco jiné vyžadují více tepla a slunečního svitu. Pro české podmínky jsou obecně vhodné všechny zmíněné odrůdy, avšak v chladnějších oblastech je doporučeno začít s předpěstováním sazenic v interiéru a vysadit je do zahrady až po odeznění posledních mrazů. Správný výběr odrůdy v kombinaci s vhodnými pěstitelskými technikami zajistí bohatou sklizeň chutných a zdravých plodů po celé léto až do podzimu.

Příprava půdy a výsadba sazenic na jaře

Divoká rajčata představují fascinující skupinu rostlin, které si v zahradě zaslouží zvláštní pozornost především na jaře, kdy přichází čas jejich výsadby. Příprava půdy pro tyto nenáročné, ale zároveň specifické rostliny začíná ideálně již několik týdnů před plánovaným termínem vysazení sazenic do venkovního prostředí. Půda by měla být dostatečně prohřátá, což v našich klimatických podmínkách obvykle nastává od poloviny května, kdy již nehrozí jarní mrazíky, které by mohly mladé rostliny poškodit.

Samotná příprava půdy vyžaduje pečlivé zkypření substrátu do hloubky minimálně třiceti centimetrů. Divoká rajčata sice nejsou tak náročná na živiny jako jejich kulturní příbuzní, přesto ocení dobře propustnou a vzdušnou půdu s neutrální až mírně kyselou reakcí. Do těžších jílovitých půd je vhodné zapracovat písek nebo zralý kompost, který zlepší strukturu a zajistí lepší odvodnění. Naopak do lehkých písčitých půd přidáme více organické hmoty, která pomůže zadržet vlhkost a živiny.

Při výběru stanoviště v zahradě je třeba myslet na to, že divoká rajčata pochází z oblastí s dostatkem slunečního světla. Ideální poloha je tedy plně osluněná, chráněná před silnými větry, které by mohly křehčí stonky polámat. Výhodou divokých rajčat je jejich menší vzrůst a přirozenější habitus, díky čemuž se lépe vyrovnají s méně ideálními podmínkami než velkoploché odrůdy.

Před samotnou výsadbou sazenic je důležité půdu důkladně proplít a odstranit všechny zbytky kořenů plevelů. Zapracování zralého kompostu nebo dobře přeleželého hnoje v množství asi tři až pět kilogramů na metr čtvereční poskytne rostlinám dostatečnou zásobu živin na celou sezónu. Čerstvý hnůj by se neměl používat, protože by mohl způsobit přehnojení dusíkem a nadměrný růst vegetativních částí na úkor plodů.

Sazenice divokých rajčat se vysazují do předem připravených jamek, které by měly být dostatečně hluboké na to, aby bylo možné rostlinu zapíchnout až po první pravé listy. Toto hlubší sázení podporuje tvorbu přídatných kořenů na stonku, čímž se posílí celý kořenový systém a rostlina získá lepší přístup k vodě i živinám. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být alespoň padesát centimetrů, u bujněji rostoucích odrůd i více.

Po vysazení je nezbytné sazenice důkladně zalít a půdu kolem nich zamulčovat vrstvou slámy, sena nebo jiného organického materiálu. Mulčování má hned několik výhod – udržuje vlhkost v půdě, omezuje růst plevelů a chrání kořeny před prudkými teplotními výkyvy. V prvních dnech po výsadbě je vhodné mladé rostliny chránit před přímým sluncem, například pomocí lehké textilie nebo stínění, dokud se plně neaklimatizují na venkovní podmínky.

Divoká rajčata rostou nejlépe tam, kde je necháme být samy sebou - na slunci, v půdě bohaté na živiny a s dostatkem prostoru pro jejich bujné kořeny. Jejich plody sice bývají menší než u pěstovaných odrůd, ale chuť je intenzivnější a pravdivější, jako by v sobě nesly celou sílu přírody.

Vratislav Horník

Optimální stanoviště a světelné podmínky pro pěstování

Divoká rajčata představují nesmírně odolnou a nenáročnou skupinu rostlin, která si dokáže poradit i v méně příznivých podmínkách, přesto však pro dosažení optimálního růstu a bohaté úrody je třeba věnovat pozornost výběru správného stanoviště. Tato prastará forma rajčat, která se vyskytovala v původních oblastech Jižní Ameriky, si zachovala schopnost přizpůsobit se různým podmínkám, nicméně v zahradě dosáhnou nejlepších výsledků na slunných a chráněných místech.

Při volbě stanoviště pro pěstování divokých rajčat je klíčové zohlednit především jejich potřebu dostatečného množství přímého slunečního světla. Ideální je umístění, kde rostliny získají minimálně šest až osm hodin plného slunce denně. V našich klimatických podmínkách se osvědčuje orientace záhonu nebo pěstebního místa směrem k jihu nebo jihozápadu, což zajišťuje maximální využití slunečního záření během celého dne. Divoká rajčata sice dokážou růst i v částečném stínu, avšak jejich plodnost bude výrazně nižší a plody nemusí dosáhnout optimální chuti a sladkosti.

Tepelné podmínky hrají v životě divokých rajčat stejně významnou roli jako světlo. Tyto rostliny pocházejí z oblastí s teplým klimatem, proto preferují stanoviště, která jsou dobře prohřívána sluncem a zároveň chráněna před studenými větry. Výborně se jim daří u jižních stěn budov, plotů nebo jiných konstrukcí, které během dne akumulují teplo a v noci ho postupně vyzařují zpět. Tato tepelná akumulace vytváří pro rostliny příznivější mikroklima a prodlužuje vegetační období, což je zvláště důležité v chladnějších oblastech nebo při pěstování pozdních odrůd.

Zahradníci by měli při výběru stanoviště zvážit také cirkulaci vzduchu. Zatímco divoká rajčata potřebují ochranu před silnými větry, které mohou lámat křehké stonky a poškozovat květy, přiměřený pohyb vzduchu je naopak velmi prospěšný. Mírné proudění vzduchu kolem rostlin pomáhá snižovat vlhkost na listech, čímž se minimalizuje riziko vzniku houbových onemocnění, která jsou u rajčat poměrně častá. Proto není vhodné vysazovat divoká rajčata do zcela uzavřených a stísněných prostor bez možnosti ventilace.

Kvalita půdy na vybraném stanovišti má rovněž nezanedbatelný vliv na úspěšnost pěstování. Divoká rajčata preferují propustné, humózní půdy s neutrální až mírně kyselou reakcí. Stanoviště by mělo být dobře odvodněné, protože stagnující voda kolem kořenů může vést k jejich hnilobě a následně k úhynu celé rostliny. V případě těžších jílovitých půd je vhodné před výsadbou zapracovat do půdy kompost, rašelinu nebo písek pro zlepšení její struktury a propustnosti.

Zalévání a hnojení během vegetačního období

Divoká rajčata patří mezi nenáročné rostliny, ale během vegetačního období vyžadují pravidelnou péči v podobě zalévání a hnojení, aby mohla plně rozvinout svůj potenciál. Správné načasování a množství vody i živin má zásadní vliv na kvalitu úrody a celkovou vitalitu rostlin v zahradě.

Zalévání divokých rajčat by mělo být pravidelné, ale zároveň přiměřené. Nejlepší je zavlažovat rostliny ráno nebo večer, kdy je menší vypařování a voda má čas proniknout hluboko do půdy. Během horkých letních dnů může být nutné zalévat každý den, zatímco v chladnějších obdobích postačí zalévání obden. Důležité je vyhnout se přelévání, protože nadměrná vlhkost může vést k rozvoji houbových onemocnění a hnití kořenů. Půda by měla být vlhká, nikoli však mokrá.

Při zalévání je třeba dbát na to, aby voda nespadla na listy a plody, ale směřovala přímo k základně rostliny. Tento způsob zavlažování minimalizuje riziko vzniku plísňových chorob a zajišťuje, že voda se dostane tam, kde je nejvíce potřeba. Mulčování půdy kolem rostlin organickým materiálem pomáhá udržet vlhkost a snižuje frekvenci zalévání.

Hnojení divokých rajčat začíná již při výsadbě, kdy je vhodné do jamky přidat zralý kompost nebo dobře vyzrálý hnůj. Tato počáteční dávka živin poskytne rostlinám dobrý start. Během vegetačního období je pak nutné přihnojovat pravidelně, přibližně každé dva až tři týdny. Divoká rajčata mají vysoké nároky na dusík v počáteční fázi růstu, kdy budují listovou hmotu a stonky.

S nástupem květu a tvorby plodů se potřeba živin mění. V této fázi rostliny potřebují více fosforu a draslíku, které podporují tvorbu květů a zrání plodů. Vhodné je použít organická hnojiva, jako jsou tekuté výluhy z kopřiv nebo plevele, které obsahují vyváženou směs živin. Tyto přírodní preparáty nejen živí rostliny, ale také zlepšují strukturu půdy a podporují půdní mikroorganismy.

Při hnojení je důležité nepřehánět to s dusíkatými hnojivy v pozdější fázi růstu, protože to může vést k nadměrnému růstu listové hmoty na úkor tvorby plodů. Optimální je kombinovat organická a minerální hnojiva a sledovat celkový stav rostlin. Žlutnoucí spodní listy mohou signalizovat nedostatek dusíku, zatímco špatné vybarvení plodů může naznačovat nedostatek draslíku.

Pravidelná kontrola pH půdy je také součástí péče během vegetačního období. Divoká rajčata preferují mírně kyselou až neutrální půdu s hodnotou pH mezi šesti a sedmi. Vápnění půdy může být nutné, pokud je půda příliš kyselá, což ovlivňuje dostupnost živin pro rostliny v zahradě.

Podpora růstu pomocí tyčí a opěrných konstrukcí

# Podpora růstu pomocí tyčí a opěrných konstrukcí

Divoká rajčata představují fascinující skupinu rostlin, které si v zahradě dokážou najít své místo i bez přílišné péče, nicméně správná podpora jejich růstu může výrazně zvýšit úrodu a zlepšit celkový zdravotní stav rostlin. Zatímco jejich kultivované příbuzné často vyžadují pečlivé vázání a pravidelnou údržbu, divoká rajčata mají tendenci růst více rozložitě a přirozeně. To však neznamená, že by neměla být vůbec podporována.

Základním principem při pěstování divokých rajčat je respektování jejich přirozené růstové formy, která se může lišit od klasických odrůd. Tyto rostliny často vytváří hustší keře s množstvím postranních výhonů a mají tendenci se rozrůstat do šířky. Přesto je vhodné jim poskytnout určitou oporu, která zabrání tomu, aby plody ležely přímo na zemi, kde by mohly snadno podlehnout plísním a hnilobě.

Tyče představují nejjednodušší a nejdostupnější formu podpory pro divoká rajčata. Optimální výška tyčí by měla být mezi 120 až 150 centimetry, což odpovídá přirozenému růstu většiny divokých odrůd. Tyče je nutné zapíchnout do země v dostatečné hloubce, ideálně 20 až 30 centimetrů, aby poskytovaly stabilní oporu i při silnějším větru nebo když jsou rostliny plně naložené plody. Materiál tyčí může být různý – dřevěné kolíky jsou ekologickou volbou, bambusové tyče nabízejí vynikající pevnost při nízké hmotnosti a kovové tyče poskytují dlouhodobé řešení na mnoho sezón.

Při instalaci opěrných konstrukcí pro divoká rajčata je důležité ponechat rostlinám dostatek prostoru pro jejich přirozený růst. Na rozdíl od klasických rajčat, kde se často používá metoda vedení na jeden hlavní stonek, divoká rajčata prospívají lépe, když mohou vytvářet více výhonů. Opěrná konstrukce by tedy měla být spíše podpůrným prvkem než striktním vedením růstu.

Velmi efektivní metodou je vytvoření jednoduchého rámu z tyčí spojených v horní části provázkem nebo drátem. Tato konstrukce připomíná indiánský týpí a poskytuje rostlinám oporu ze všech stran. Divoká rajčata pak mohou prorůstat konstrukcí a přirozeně se o ni opírat. Vzdálenost mezi jednotlivými tyčemi by měla být přibližně 40 až 50 centimetrů, což umožňuje rostlině dostatečný prostor pro rozvětvení.

Alternativním přístupem je použití drátěných klecí nebo síťových konstrukcí, které obklopují celou rostlinu. Tyto konstrukce jsou obzvláště vhodné pro divoká rajčata, protože respektují jejich tendenci růst do všech směrů. Síťové opory lze snadno vyrobit z pletiva nebo speciálních zahradnických sítí, které se upevní na dřevěný nebo kovový rám. Velikost ok v síti by měla být dostatečně velká, aby umožňovala snadný průchod ruky při sklizni plodů.

Při vázání divokých rajčat k oporám je třeba postupovat opatrně a s citem pro přirozenou růstovou formu rostliny. Místo pevného přivazování hlavního stonku je lepší vytvářet volné smyčky, které rostlině umožňují určitý pohyb a růst v tloušťce. Materiál pro vázání by měl být měkký a pružný – ideální jsou textilní pásky, konopné provázky nebo speciální zahradnické klipy. Je třeba se vyvarovat použití tenkých drátů nebo tvrdých šňůr, které by mohly poškodit citlivé stonky.

Pravidelná kontrola a údržba opěrných konstrukcí během růstové sezóny je nezbytná pro zajištění jejich funkčnosti. S postupujícím růstem rostlin a narůstající hmotností plodů může být nutné přidat další podpůrné prvky nebo posílit stávající konstrukci. Zvláštní pozornost je třeba věnovat období, kdy rostliny nesou plnou úrodu, protože i když jsou jednotlivé plody divokých rajčat menší než u kultivovaných odrůd, jejich velké množství může představovat značnou zátěž.

Ochrana před škůdci a chorobami rajčat přirozeně

Pěstování divokých rajčat v zahradě představuje jedinečnou příležitost, jak získat odolnější a zdravější plodiny, které jsou přirozeně lépe vybaveny k obraně proti škůdcům a chorobám. Divoká rajčata mají v sobě zakódované genetické vlastnosti, které jim umožňují přežít v náročnějších podmínkách bez chemických postřiků. Klíčem k úspěšné ochraně těchto rostlin je pochopení jejich přirozených obranných mechanismů a podpora zdravého zahradního ekosystému.

Základem prevence před škůdci je vytvoření rozmanitého zahradního prostředí, kde se přirozeně vyskytují užiteční hmyz a další organizmy. Divoká rajčata mají tendenci být robustnější než jejich kulturní příbuzní, ale i tak potřebují správnou podporu. Společenská výsadba s aromatickými bylinami jako je bazalka, měsíček lékařský nebo kopřiva vytváří přirozené bariéry proti škůdcům. Tyto rostliny nejen odpuzují mšice a bělokřídlé mouchy, ale také přitahují dravý hmyz, který se živí škůdci rajčat.

Půdní zdraví hraje zásadní roli v odolnosti divokých rajčat vůči chorobám. Kompostování a pravidelné přidávání organické hmoty do půdy podporuje mikrobiální aktivitu, která vytváří přirozený ochranný štít kolem kořenů. Zdravá půda plná prospěšných mikroorganismů dokáže potlačit patogenní houby a bakterie, které by jinak mohly napadnout rostliny. Mulčování organickým materiálem kolem rostlin navíc zabraňuje rozstřikování půdních patogenů na spodní listy během deště.

Správné rozmístění rostlin v zahradě je další důležitou strategií přirozené ochrany. Divoká rajčata potřebují dostatečný prostor pro cirkulaci vzduchu, což výrazně snižuje riziko plísňových onemocnění. Přeplněné záhony s nedostatečným prouděním vzduchu vytvářejí ideální podmínky pro rozvoj plísně bramborové a dalších houbových chorob. Odstranění spodních listů, které se dotýkají země, pomáhá minimalizovat kontakt s půdními patogeny a zlepšuje proudění vzduchu kolem rostlin.

Zavlažování je kritickým faktorem v prevenci chorob. Zalévání přímo ke kořenům časně ráno umožňuje listům rychle uschnout a snižuje vlhkost, která podporuje růst hub. Kapková závlaha nebo zavlažovací hadice položené u základny rostlin jsou ideální metody pro divoká rajčata. Vyhněte se postřikování listů vodou, zejména v odpoledních hodinách, kdy vlhkost přetrvává přes noc.

Přirozené postřiky vyrobené z domácích ingrediencí mohou poskytnout dodatečnou ochranu bez použití syntetických chemikálií. Roztok z česneku, cibule nebo pálivých papriček působí jako repelent proti mnoha škůdcům. Mléčný roztok ředěný vodou může pomoci v prevenci padlí. Pravidelná kontrola rostlin a okamžité odstranění napadených částí zabraňuje šíření problémů na celou rostlinu nebo sousední rostliny. Prevence a včasná intervence jsou vždy účinnější než léčba rozvinutých infekcí.

Sklizeň zralých plodů a správné skladování

Divoká rajčata představují zvláštní kategorii plodů, které vyžadují specifický přístup při sklizni a následném skladování. Na rozdíl od běžných velkoplodých odrůd jsou plody divokých rajčat mnohem menší, ale zato intenzivnější chutí a vyšším obsahem cenných látek. Správné načasování sklizně je klíčovým faktorem, který ovlivňuje nejen chuť, ale i trvanlivost sklizených plodů.

Zralost divokých rajčat poznáme podle jejich výrazné barvy, která může být jasně červená, žlutá, oranžová nebo dokonce tmavě fialová v závislosti na konkrétní odrůdě. Plody by měly být pevné na dotek, ale zároveň lehce poddajné při jemném stlačení. Pokud jsou rajčata příliš tvrdá, nejsou ještě plně zralá a jejich chuť bude kyselejší. Naopak přezrálé plody začínají měknout a mohou se na rostlině praskat, což výrazně zkracuje jejich skladovatelnost.

Při sklizni divokých rajčat je důležité postupovat opatrně a šetrně. Plody se nejlépe sklízejí ručním odtržením nebo odstřižením nůžkami společně s částí stopky. Zachování stopky u plodu výrazně prodlužuje jeho trvanlivost a snižuje riziko proniknutí bakterií a plísní do dužiny. Sklizeň je vhodné provádět v ranních hodinách, kdy jsou plody ještě ochlazené rosou a nejsou vystavené přímému slunečnímu záření. V tomto stavu lépe snášejí manipulaci a méně se poškozují.

Divoká rajčata dozrávají postupně po celé vegetační období, což znamená že sklizeň není jednorázová, ale probíhá průběžně každé dva až tři dny. Tato pravidelnost je nezbytná, protože přezrálé plody na rostlině mohou lákat škůdce a podporovat rozvoj plísňových onemocnění. Navíc pravidelnou sklizní podporujeme rostlinu k tvorbě dalších květů a plodů.

Po sklizni je třeba plody co nejdříve přemístit do vhodných skladovacích podmínek. Divoká rajčata by nikdy neměla být skladována v lednici, protože chlad pod deset stupňů Celsia ničí jejich chuťové látky a aroma. Ideální skladovací teplota se pohybuje mezi patnácti až dvaceti stupni Celsia v dobře větraném prostoru. Plody by měly být uloženy v jedné vrstvě, nejlépe na papírové podložce nebo v prodyšném košíku.

Při skladování je nutné plody pravidelně kontrolovat a odstraňovat ty, které vykazují známky kažení. Jedno zkažené rajče může velmi rychle nakazit celou zásobu díky uvolňování ethylenu a šíření mikroorganismů. Správně uskladněná divoká rajčata vydrží v dobré kvalitě až dva týdny, přičemž jejich chuť se může dokonce ještě zlepšit během prvních dnů po sklizni.

Pokud máme sklizeň příliš velkou na okamžitou spotřebu, můžeme divoká rajčata konzervovat různými způsoby. Velmi dobře se hodí na sušení, kdy si zachovávají intenzivní chuť a mohou být použita po celý rok. Další možností je zmrazení celých plodů nebo jejich zpracování na omáčky a protlaky, které lze také dlouhodobě skladovat.

Sběr semen pro příští sezónu pěstování

Sběr semen z divokých rajčat představuje jednu z nejdůležitějších činností pro každého zahradníka, který chce zachovat autenticitu a genetickou čistotu svých rostlin pro následující pěstitelskou sezónu. Divoká rajčata mají tu výhodu, že jejich semena si uchovávají původní vlastnosti a charakteristiky, což z nich činí ideální kandidáty pro domácí sběr a následné pěstování. Celý proces vyžaduje pečlivost a dodržování správných postupů, aby byla zaručena vysoká klíčivost a zdraví budoucích rostlin.

Nejprve je nutné vybrat ta nejzdravější a nejkvalitnější plody z vašich rostlin divokých rajčat. Měly by to být plně vyzrálé plody, které vykazují typické znaky dané odrůdy a pocházejí z rostlin, které během celé sezóny prokazovaly dobrou odolnost vůči chorobám a škůdcům. Nikdy nesbírejte semena z plodů, které vykazují známky nemoci, plísní nebo jiného poškození, protože by mohly přenést tyto problémy do další generace rostlin. Ideální je nechat vybrané plody ještě několik dní dozrát na slunci, což zajistí, že semena uvnitř dosáhnou plné zralosti.

Samotný proces extrakce semen z divokých rajčat je poměrně jednoduchý, ale vyžaduje trpělivost. Plody je třeba rozřezat a opatrně vyjmout semena společně s gelem, který je obklopuje. Tento gel obsahuje látky, které v přírodě brání předčasnému klíčení semen, a proto je důležité jej odstranit prostřednictvím fermentace. Semena se gelem vložte do čisté skleněné nádoby a přidejte malé množství vody. Směs nechte stát při pokojové teplotě po dobu dvou až tří dnů, přičemž ji jednou denně promíchejte.

Během fermentačního procesu se na povrchu může objevit tenká vrstva plísně, což je zcela normální a dokonce žádoucí. Tato fermentace pomáhá rozložit ochranný gel a současně ničí některé patogeny, které by mohly být přítomny na povrchu semen. Po dokončení fermentace je nutné semena důkladně propláchnout čistou vodou. Kvalitní semena klesnou ke dnu nádoby, zatímco prázdná nebo nekvalitní semena spolu s nečistotami zůstanou plavat na hladině.

Vypláchnutá semena rozložte na papírový talíř nebo jiný savý materiál a nechte je důkladně uschnout na vzduchu. Je důležité, aby semena schnula pomalu a přirozeně při pokojové teplotě, nikoli na přímém slunci nebo v blízkosti tepelných zdrojů. Správně vysušená semena by měla být zcela suchá na dotek a snadno se oddělovat od sebe. Tento proces může trvat několik dní až týden v závislosti na vlhkosti vzduchu.

Po úplném vyschnutí je třeba semena správně skladovat, aby si zachovala svou klíčivost. Nejlepší je uložit je do papírových obálek nebo sáčků, které jsou opatřeny popiskem s názvem odrůdy a datem sběru. Tyto obálky pak uchovávejte na chladném, tmavém a suchém místě. Semena divokých rajčat si při správném skladování mohou zachovat klíčivost až pět až šest let, přičemž nejvyšší klíčivost vykazují v prvních dvou až třech letech po sběru. Důležité je chránit semena před vlhkostí, vysokými teplotami a přímým slunečním světlem, které by mohly výrazně snížit jejich životaschopnost a klíčivost pro příští zahradnickou sezónu.