Do areálu kdysi světoznámé firmy jsem se dostala v říjnu úplně náhodou. Hledala jsem ukradeného kocourka a pátrala všude možně. Na vrátnici jsem se nesměle zeptala, zda tam nemají nějaké kočky. Odpovědí mi byl hurónský smích a po chvíli: "No jéje! Koček tu máme nejmíň čtyřicet, můžete si vybrat!" Jednomu pánovi zrovna končila služba a ochotně mne zavedl dovnitř.
Byla neděle, ještě docela teplo, všude klid a také všude kočky. Malé, velké, koťata, skoro všechny černé nebo mourované, některé z nich krotké – šly nám naproti, nechaly se pohladit. A také v nečekaně dobrém stavu. Ztratila jsem řeč a pán se vysloveně bavil: "To je jenom jedno ohnisko, víte? Tam vzadu jsou další a běžte se kouknout ke kantýně!"
První setkání v říjnu
První, co jsem udělala, když jsem našla hlas, bylo, že jsem volala městskou polici, abych domluvila kastrace. Jenže se prý musí zažádat na obecním úřadu, OÚ zažádá MP a ti si dají lokalitu do pořadníku... A kastrují až na jaře. Byl konec října, nejvhodnější doba na kastrace, a než zařehtá úřednický šiml, bude zde dalších třicet koťátek!
V následujících dnech jsem několikrát zašla za kočičkami, donesla jim krmení, ale hlavně jsem chtěla mluvit s lidmi. Dověděla jsem se, že kočky tam žijí snad víc než dvacet let, už několik generací, jsou v pohodě a spokojené. Ale nekontrolovatelně se množí! Zaměstnanci je vidí většinou rádi a mnozí jim nosí jídlo. Bohužel se najdou i takoví, kteří jsou schopní jim ublížit. Hodně lidí si už odneslo domů nějaké koťátko, jedno i více.. Ale kastrovat? "A proč?" "To je proti přírodě!" "K veterináři? No to je drahé!" Tak jsem se rozhodla, že do toho půjdu sama. Každá vykastrovaná kočka znamená, že se až patnáct koťátek za rok nenarodí. Protože koťata jsou nejvíc ohrožená a vystavená různým nebezpečím, případně útokům zlých lidí. Tak aspoň něco. Odvezla jsem první kočku na kastraci a pak mi pánové z hlídací služby zakázali vstup.
Vyděšená divoška
Nebudu vypisovat celou anabázi. Jen to, že začátkem prosince v televizi předvedli plán bourání a přestavby celého areálu, takže to vypadalo, že zvířata brzy přijdou o životní prostor. Domluvily jsme se tři kočkobáby (ani jedna z nás nemá útulek nebo nějakou neziskovku), že zkusíme kočičkám aspoň nějak pomoci. Oslovily jsme Ochránce zvířat, ti ale také nekastrují v zimě, aby prý nepouštěli kočky do mrazů. Zůstaly jsme na řešení samy, ale domluvily jsme se s vedením a akce vypukla.
Největší kocour
První přišla na řadu koťata. Jedna z nás si vzala domů hned dvě, druhá přivedla známé a podařilo se umístit rovnou tři, další krásný kocourek také našel domov velice rychle. Současně jsme začaly řešit i ty dospělé. Vykastrovat, odčervit, odblešit, natetovat a pro krotké hledat domovy, jen aby na místě zůstalo kočiček co nejméně. Zda je zvířátko vhodné k umístění, se ale pozná až podle toho, jak reaguje na zajetí a manipulaci. Toto je potřeba odhadnout individuálně a také po poradě s veterinářkou, některé kočky byly v kotci přímo nešťastné.
Na vlastní odchyty těch plašších jsme už zůstaly s Jitkou Bárkovou samy. Hodně lidí nám však přispělo krmením, penězi, nabídkou domovů pro kočenky, skoro všichni úžasní noví pánečci zaplatili kastrace svých adoptovaných "děcek" a my díky tomu mohly pokračovat. A také díky dvěma veterinářkám, které umí zacházet s divokými zvířaty a nechávají je u sebe do vyhojení.
Kotě narozené v září
Od poloviny prosince jezdíme za kočkami téměř denně. Teď, když je zima, stáhly se všechny do dílen a do sklepů, někdy se nám podaří chytit kočičku třeba až na pátý pokus. Za dva měsíce jsme ošetřily sedmnáct kožíšků, zpět jsme vypouštěly jen tři hodně divoká zvířata. Ostatní mají domovy, mazlivý asi dvouletý kocour Davídek a překrásné půlroční kotě Murielka ještě čekají na nové pánečky v dočaskách. Na místě teď zůstali ti nejplašší - jestli je to kluk nebo holka, se v těchto případech mnohdy pozná až při vyšetření v narkóze. Bohužel se nám určitě nepodaří vykastrovat všechny kočky. Už teď víme, že na Vánoce dvě mourinky přivedly na svět koťata někde ve sklepech, každou chvíli očekáváme, že se malincí objeví u misek s jídlem. V areálu se už bourá, jezdí zde bagry, nákladní auta a další technika a ta koťátka budou moc, moc ohrožená. Naléhavě hledáme každého, kdo by jim chtěl poskytnout dočasný a ještě raději trvalý domov.
Jsme jen dvě obyčejné ženské, ale s Jitkou jsme si slíbily, že budeme s odchyty pokračovat, i když se nám o kočkách už i zdává. Situaci budeme dál sledovat a kočičkám pomáhat. Rády přivítáme každého, kdo by se k nám chtěl přidat nebo byl ochotný jakkoliv pomoci.
Pokud jste ochotní pomoci paní Bartoňkové s kočkami ze Zbrojovky činem - ať už v podobě pomoci s odchytem, dočaskou pro kočky či hledáním domova pro veterinárně ošetřená zvířata -, ozvěte se jí emailem.
Pokud byste její úsilí rádi podpořili finančně, můžete svůj příspěvek na kastrace poslat na účet číslo 190128768/0300 s variabilním symbolem 3333. Účet je vedený u ČSOB a patří Kočky-online.cz, zapsanému spolku, který už podpořil kastrace koček ve Zbrojovce částkou 5.000 Kč. Zaslané peníze budou předány paní Bartoňkové a dárcům bude poskytnuto potvrzení pro finanční úřad pro odečtení hodnoty daru z daňového základu.
osmrtnice
smrtovnice
osmrtnicama ljubuški
umrli ljubuški
osmrtnice grude
smrtovnice bihac
umrli
smrtovnice sarajevo