|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Když kocouři přestanou smutnit
Když nás opustila naše Zuzanka, byl jsem velice rozčílený a nevěděl jsem, jak se s touto nastalou situací vyrovnat. Skoro to vypadalo, že se trápím nejvíce.
( | poslal: Petr Kreidl | 29.11. 2012 | čteno: 22239x | komentářů: 4 )
|
Komentáře:
Tenhle smutný není! (2012-11-30 08:26:34, Bebe) Odpovědět
Tak tenhle kocour nemá proč být smutný. Leckdo může jen závidět!
http://www.nerdnirvana.org/wp-content/uploads/2011/01/cat-penis.jpg
Kocouři (2012-11-30 14:36:30, JanaL.) Odpovědět
No já znám hodně lidí, co po smrti zvířete už další nechcou z toho důvodu, že by zase museli jednou řešit jeho smrt. Já jim na to říkám, že se musí v tom případě přestat bavit i se mnou, protože já taky jednoho dne umřu :o))). Smrt patří k životu a já mám ráda staré kočky právě proto, že u mě umřou v teple, nakrmené a bez bolestí, které by je jinak čekaly, kdyby zůstaly venku.
...ano máte pravdu......... (2012-11-30 18:40:30, gertruda) Odpovědět
úplně s Vámi souhlasím....
HCM (2012-12-10 10:08:56, Petr Kreidl) Odpovědět
Nejsou to ani dva měsíce a opustil nás můj kocour Lord Vetinary. Postihla ho nemoc jménem HCM, která nedává kočkám šanci.
Psát nic nebudu Petra svůj příběh o Matýskovy napsala lépe, než bych zvládl já.
http://www.goisovka.cz/hcm-vase-pribehy/petra-a-matysek/
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
