|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Dopis, psaný drápkem a srdcem kočičím ...
Ahoj, jsem kočka. A Ty, dvounohé velké stvoření, které vypadá a voní jinak než já, Ty jsi kdo? Člověk? Aha... Ty jsi ten člověk, který se právě rozhoduje, že by mne chtěl pozvat do svého života?
( | poslal: Lucie Burianová | 25.03. 2010 | čteno: 22770x | komentářů: 11 )
|
Komentáře:
Dopis kočky (2010-03-26 08:19:32, bea) Odpovědět
Jeden z nejkrásněkších a nejpravdivěkších článků
:-) (2010-03-26 08:43:27, motty) Odpovědět
jj, hezké
Krásné (2010-03-26 10:12:02, B.) Odpovědět
Pořídit si kočku (teď už kočky) bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě. Z útulku jsem si původně brala zvíře, dnes mám doma člena rodiny (jen trošku víc chlupatého), na kterého se bere ohled jako na kohokoli jiného z rodiny. Sama mám alergie a atop.ekzém a obojí se po příchodu koček zlepšilo.
Dovolené řešíme za pomoci přátel a rodiny, kteří přijdou každý den vyčistit záchůdek, dát něco dobrého na zub a podrbat.
Dítě zatím nemám, ale pokud nebude trpět vážnými alergiemi, těžkými astmat.záchvaty, nevidím důvod shánět kočičím členům rodiny nový domov.
Lucko (2010-03-26 10:12:12, Ivana ) Odpovědět
je na Vás prosím nejaké spojení , email?Můžete mi ho když tak poslat? Chtěla bych se Vás na neco zeptat.
díky
Dopis, psaný drápkem... (2010-03-27 09:48:50, Vera) Odpovědět
Děkuji paní Lucie, nejste jen skvělým autorem tohoto úžasného článku,ale člověkem který chápe kočku ne jako věc ale jako bytost cítící a vnímající, nikdo jiný by to totiž nedokázal vystihnout. Já se také snažím jednat se svými útulkovými či nalezenými kočičkami jako s partnery, kteří mají i svoje potřeby a nejenom jako s "kočkou". Je to zhruba pět let co jsme si domů přivezli z jedné umisťovací výstavy první kožíšek a tím jak jsem začala poznávat tu krásnou duši kočičí jsme se také začali rozrůstat a nakonec máme kočiček šest. Baví mně poznávat jejich různé povahy. Jsem ráda když je vidím spokojené, radostné. Poznám už co která a jakým způsobem vysílá za signály jako např. pohlaď mně,pusť mi vodu z kohoutku, dej mi něco dobrého, co to děláš zajímavého taky ti budu pomáhat,hraj si se mnou, bolí tě něco - ukaž já si k tobě lehnu bude tě to bolet míň uvidíš nebo sedni si už taky konečně já se u tebe potřebuji stočit do klubíčka a vrněním ti dávat najevo lásku k tobě. Bohužel už jsem se setkala s názorem že jsem "nějaká divná". Proboha povídat si s kočkou. Jenže já nemám kočku jako věc ale jako přítele na dobré i špatné dny. Mnozí z vás co "vědí" ví o čem mluvím. Za tento článek ještě jednou moc děkuji, myslím že může pomoci najít cestu k duši kočičí tomu kdo zatím jen o kočičce uvažuje ...
Hezké a výstižné. (2010-03-27 14:48:03, Lucie) Odpovědět
Jen s jedním nesouhlasím. Že nejsme jedné krve? Ode dne, co jsem si před pěti a půl lety přinesla domů kocourka (první zvíře v životě), vím, že jsme jedné krve. Má stejné potřeby jako já, stejně dýchá, stejně cítí, je taky veselý nebo smutný, spokojený nebo nesvůj, je stejně jako já z masa a kostí, krev má stejně červenou. Prostě pro mě je to takový malinkatý panáček v kožichu, má u nás stejné postavení jako každý jiný člen rodiny. A zrovna tak by to bylo i s jiným zvířátkem. My prostě jsme jedné krve.
Krásné, krásné... (2010-03-28 11:47:36, Beda) Odpovědět
Rzbrečela jste mě, Lucie... jsou to ale slzy uzalknutí se nad tou krásou, která je vskutku psaná srdcem kočičím a já slyším ty své dva domácí kožíšky, jak ke mně takto promlouvají - prtotože je to pravda převeliká a my to víme, víme to všechny tři a je nám proto krásně SPOLU :-)))))))
Děkuji, Lucie!!
Psáno drápkem (2010-03-28 20:33:30, Gojová Věra) Odpovědět
Milá slečno Lucie, prostě ÚŽASNÉ, děkuji, Gojová.
Děkuji (2010-03-28 22:01:07, Lucka) Odpovědět
Děkuji - za kočky - všem za krásné reakce. Moc si přeji, aby "dopis" oslovil nejen kočkomily, kteří už jsou kolem kočičí tlapky dokonale omotáni, ale především ty, kteří o pořízení kočky teprve uvažují....a hlavně ty, kteří se nechají strhnout okamžitým pocitem něhy nad fotkou roztomilých koťátek a třeba nedomyslí, co všechno život s kočkou obnáší. Po nějakém čase přijde rozčarování a pak se objevují inzeráty typu Prodám dvě sedmileté britky...Daruji pětiletou kočku, máme miminko...Prodám levně tříletou kočku... Vždycky na ty kočky myslím a je mi jich líto, že musí opustit známý domov a svého dvounožce. Sama mám 4 kočky a život bez nich si neumím představit a doufám, že ani ony by mne nechtěly vyměnit :-)) .
Léčba (2013-06-26 10:07:03, Šárka) Odpovědět
Jak krásně a výstižně napsané.
Neměla jsem v plánu pořizovat si kočku. "jen" onemocněla ta na té chalupě.Nejdříve to vypadalo na kočičí chřipku, pak na otravu jedem na hlodavce, poslední nejasná! diagnóza lymfom. A já léčila, platila, léčila. Krmila po třech hodinách, brala si volno v práci........
Kocourek má v současné chvíli 5,50 kg z původních 1,70kg.
Lymfom to není, nepřibýral by. Mohl to být prudký zánět jater. Příliš brzo na testy, nechám je udělat na konci prázdnin. Kocourek může být naprosto zdravý. Úžasné, těší mě to, zachránila jsem mu život. A co teď? Na chalupě se pořád motá kolem mě, večer chce jít se mnou spát. Dokáže být znovu samostatný po 3 měsích bydlení u mě? Pardon se mnou :) .Zamilovala jsem se do něho, udělala výchovnou chybu, kouše mi ruku, ale tak krásně.............. zvládnu to? 18 let? nejsem kočičí, jsem psí. A řekla jsem si, že už nechci ani mravence.
Co by na to napsal kočičí drápek?
Na tohle je strašně jednoduchá odpověď : (2013-07-03 10:46:45, JanaL.) Odpovědět
Vezměte si ho domů a uvidíte, že toho nikdy nebudete ani na vteřinu litovat. Kocourek vám to mnohonásobně vrátí, hlavně v těch nejtěžších chvílích. A těch (nejistých) 18 let bohužel uplyne jak voda. Já jsem byla taky psí, začínala jsem s německým ovčákem, kterého jsem měla 10 let. Když se na to podívám s odstupem času - beztak jsem ho vychovávala jako kočku :o)))
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
