Leden. Měsíc, kdy jsou kočky do říje. Teplé počasí nástup říje uspíší a projevy zintenzivní, což mi každé ráno připomene aromatický pozdrav vedle dveří od neznámého Romea, kterému už třetím rokem nedochází, že všechny kočky v naší domácnosti jsou kastrované.
Ohozená fasáda vedle dveří mi vždycky připomene příběh, který se odehrát před dvanácti lety, a jehož aktéry jsou novomanželé, kteří se nastěhovali do zrekonstruovaného domku, a sociálně slabá rodina, která se ujala vyhozeného kotěte.
Jak už to tak bývá, z vyhozeného kotěte se vyklubala kočička, které své nálezce odměnila vrhem koťat. Nejedním. Neptala jsem se, co se s koťaty stalo, „do vlaku“ jsem naskočila v okamžiku, kdy se mi zmiňovaná novomanželka mezi řečí zmínila o tom, že sousedčin kocour jim chodí ochcávat dveře, které to moc nedávají. Nevalný stav dveří zase nedává manžel, a protože kocour ve svém počínání nehodlá ustat a majitelka ho nehodlá držet doma, rozhodl se manžel, že kocoura zlikviduje.
Klesla mi čelist. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může být tak krutý, že zvažuje ubezdušení kocoura, který mu značkuje dveře! Už to chápu, a na ten okamžik vzpomínám pravidelně již několikátým rokem, vždy v lednu, když ráno otevřu dveře, nasaju ranní vzduch… a je mi jasné, že „to“ zase přišlo. Nějaký kočičí zoufalec zas zanechává voňavé vzkazy, které budou oslyšeny, protože všechny kočky v okolí jsou kastrované, a většina z nich jsou navíc kocouři! (Ne že by na to roztoužený samec bral nějaké ohledy…)
Kočičí moč je zbraň hromadného ničení a kocouří značkovací sprej si v útočnosti nezadá s proslulým H2S, co smrdí jako pes a dokáže během chvilky vylidnit celé patro, v němž se nachází učebna chemie. Kombinace obou těchto substancí dělá s povrchem dveří strašné věci, o čichovém vjemu nemluvě, zvlášť když se u vašich dveří přeznačkovávají kocouři tři, jak se v onom příběhu ukázalo.
Rozhovor s majitelkou kocoura mi otevřel netušené obzory. Dozvěděla jsem se tedy to, co novomanželka netušila, totiž že jim dveře dochází aromatizovat ne jeden, ale tři kocouři. Dále přišla na řeč na kočky, tzn. matky, sestry, vnučky a babičky oněch třech výtečníků. Ukázalo se, že rodina na kastrace takového množství zvířat finance nemá a dále že nemá prostory na pokastrační péči. Na druhou stranu proti kastraci jako takové nic nemají, což bylo velké plus, protože zachraňovat kocoury před likvidací prostřednictvím kastrace (kocouři přestanou smrdět, novomanžel je nebude chtít vraždit) a zároveň je potají krást majitelům za účelem kastrace, kterou neschvalují… to by bylo už trochu moc.
Konal se happy-end. Tři kocouři přišli o kulky, čtyři kočky o dělohy a vaječníky. Akce vyšla – vzhledem k neradostnému zdravotnímu stavu kočičí populace – na cca deset tisíc, za jejichž úhradu patří díky fondu Felis. Kocouři přestali značkovat zmíněné dveře, kvůli nimž jim šlo o život, a byli v lokalitě vídáni ještě dlouhá léta.
Každý příběh mívá poučení, a tím v tomto případě je: Kastrujte své kocoury. To, že vám doma neznačkují, ještě neznamená, že nechodí značkovat někam jinam. Nevíte, komu ničí majetek, a nevíte, jak se k tomu dotyčný postaví. Ne každý má přístup k odchytové či karanténní kleci, zato každý má přístup k jedu na hlodavce.
osmrtnice
smrtovnice
osmrtnicama ljubuški
umrli ljubuški
osmrtnice grude
smrtovnice bihac
umrli
smrtovnice sarajevo