Mrtvá zvířata, to je téma, o kterém se v souvislosti s útulky příliš nemluví. Čas a energii je třeba věnovat péči o živá zvířata a hledání domovů pro ně. Jenže jak se dny zkracují a pošmourného počasí přibývá, přibývá též zvířat, se kterými se život nemazlil, a s nimi z podvědomí vystupují vzpomínky na kočky, které to „nedaly“.
Když umře kočka, které bylo 20 let, případně starší kočka s dlouhodobě špatnými ledvinami je to smutné, ale člověk na to pohlíží tak, že prožily dlouhý – když už ne pěkný – život, a že už pro ně nebylo co udělat. Horší situace je, když umírají mladé kočky, a to ze vcelku snadno odstranitelných příčin.
1
Jak se na ulici ocitnula kočka Klaudie, to se už nikdy nedozvíme. Že je drobet psycho, bylo jasné už při příjmu; krmící paní reportovala, že loni byla březí, ale koťata nepřivedla. Pod kudlu šla kočka třetí den po příchodu do depozita, čistě preventivně, březí nevypadala. O to větší překvapení čekalo na veterinářku, když při operaci odhalila čtyři plně vyvinutá koťata. Kastrace se změnila v císařský řez a Klaudie v matku. Koťata ji moc nebrala, mateřské pudy moc nefungovaly, a vzhledem k tomu, že druhý den jedno z koťat beze stop zmizelo, došlo nám poměrně rychle, jak asi dopadla loňská kotěcí nadílka. Zbylá koťata přežila, a protože měla štěstí a narodila se začátkem jara, našla brzy nové majitele.
3
Moura je kočka z odchytu. Lidi nesnáší, i po čtvrtroce v depozitu je potřeba jí měnit misky či čistit záchod v rukavicích, nechce-li člověk vypadat jako Krvavé koleno. Pro kočku jejího naturelu byl odchov koťat v zajetí velmi těžký, bohužel se nedalo nic dělat – kočka byla při příchodu do depozita v takovém stupni březosti, že se o kastraci nedalo uvažovat. Porodila večer druhého dne po svém příchodu – jedno kotě mrtvé hned, druhé zemřelo po pár hodinách. O zbylá tři se Moura s nechutí starala – nebýt toho, že jí je depozitní teta přikládala k cecíkům a pomáhala jí s péčí, bylo by po nich. Jedno je umístěné, zbylá dvě z nich stále hledají nový domov.
8
Osud mladé želvovinové kočky by vydal na několik pokračování argentinské telenovely. Ve zkratce: jako kotě si ji začátkem roku pořídila sociálně (a mentálně) slabší rodina, která ji však vyhodila poté, co si pořídila štěně. Zhruba půlroční kočka kdesi porodila, o koťata přišla a záhy znovu zabřezla. Dostala se k nám jako odrostlé kotě s velkým břichem, věčně hladové a vděčné za péči. Porodila asi po týdnu. Tři koťata se narodila mrtvá, byla nedostatečně vyvinutá, téměř bez srsti a jakoby průhledná. Čtvrté kotě bylo neduživé, leč doufali jsme, že to dá. Nedalo. Páté kotě, největší a nejdravější, kočka zalehla třetí den jeho života. Kastrací se této nešťastné matce dosti ulevilo – sice už z ní navždycky bude drobná kočička, podtržená ve vývoji dvěma naprosto zbytečnými těhotenstvími, nebude nicméně muset pečovat o koťata a hledat v sobě mateřskou lásku, kterou sama nikdy nezažila.
9
Co říci k dalším mrtvolkám. Že kastrace matky, která očividně má majitele, by zamezila spoustě utrpení? Tak nějak… Asi měsíc stará koťata zavřená v krabici odložená v poli, nalezená v dešti náhodným chodcem. Podchlazení a nepřítomnost mateřského mléka, na kterém byla do té doby závislá, spustily všechna možná i nemožná onemocnění. Rýma, zánět v očích, průjem… koťata bez matky to nemají jednoduché, ani když se útulková teta na hlavu staví. Ze čtyř koťat přežila tři, náklady na léčení a dietní krmivo značně převýšily náš rozpočet.
12
Koťata a zase koťata. Vrh koťat, ještě plně závislých na matce, odložil majitel do lesa. První den kolemjdoucí registrovali koťat pět, druhý den byla naživu už jenom dvě (zbytek zřejmě zakousla liška). I zde se deficit mateřské péče na koťatech podepsal - úporný průjem, svrab v uších a náklady za veterinu byly jen nutnými důsledky nezodpovědného chování majitelů kočky.
13
Depozitum praská ve švech – část osazenstva je v léčení, část je sice v nabídce, ale zájem veřejnosti je nulový – a nové přírůstky není kam dávat. Kočku s koťaty, která se vyskytla ve firemním areálu o pár kilometrů dál, přikrmujeme a doufáme, že některá ze zdravých zvířat odejdou do nového domova a na uvolněné místo budeme moci dva rezíky, želvičku a jejich mramorovanou matku přijmout. Ouha, na podzim, jako každoročně, přesahuje nabídka poptávku zhruba tisícinásobně. To se stává osudným malé želvě, o život ji připraví Tatra s pískem.
16
Podobná situace. Paní, k níž se přitoulala kočka se čtyřmi koťaty, prosíme, aby si je nechala, než se pro ně udělá místo. Dodáváme i krmení a pastu na odčervení, aby koťata byla v co nejlepší kondici. Není však možné očekávat zázraky, tzn. aby byla kočičí rodinka vzata dovnitř manžel této dobré duše nestrpí v domě ani kočky vlastní. A stane se to, co se stát muselo – při převádění koťat přes silnici se stává střet s vozidlem osudný třem koťatům. Zbývá jedno, které matka opouští.
Rok se ke svému konci ještě nepřiblížil, a my tu už máme 16 zbytečně narozených koťat, která ani nedostala šanci, část z nich ani nepřekročila práh do depozita. Z jejich zbytečného utrpení mi je úzko. Ještě horší pocity ovšem vzbuzuje skutečnost, že podobné – a mnohdy vyšší – počty drobků, kterým nebylo pomoci, může dodat každý útulek, každé depozitum, každá osoba, která se stará o opuštěná zvířata. Je potřeba na ně občas vzpomenout link.