|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Anabáze na úřadech
Chci se s vámi podělit o popis anabáze, kterou jsem musela absolvovat, abych umístila nalezené koťátko... a zda je umístěné, to stále nevím.
( | poslal: Kamila Rajchrtová | 08.09. 2010 | čteno: 29753x | komentářů: 92 )
|
Komentáře:
Přiznám se, já ne (2010-09-09 09:13:40, Katja) Odpovědět
Letos mi lidi hodili na krk dvě koťata - a mě útulek VŮBEC NENAPADL - lámala jsem si hlavu, jak jim najít domov a jak je prozatím smířit s mými těžce naštvanými kočkami - ale Měcholupy nebo Trója mi ani neprošly hlavou. Zřejmě mám instinktivní nedůvěru ke státním apod.organizacím.
Kotě (2010-09-09 09:58:54, Dáda) Odpovědět
Já tedy ne. Vážím si svého času natolik, že bych marné běhání nepodstoupila a o kotě bych se postarala. Ušetřila bych si nervy a ještě bych si byla jistá, že kotě neskončilo vykopnuté na ulici nebo uspané v kafilérii
Já taky ne. (2010-09-09 10:31:01, Naďa J.) Odpovědět
Ale určitě je to tím, že už o útulcích a jednotlivých depozitech něco vím. Vím také, jakou asi šanci na přežití má malé, neočkované kotě, které se dostane teď v sezóně do přecpaného útulku nebo depozita. Nevalnou. To ale vím až teď, v posledních letech. Předtím jsem stejně jako většina lidí byla přesvědčena, že kotě předané do útulku = zachráněné kotě. Takže bych se snažila najít kousek místa třeba v koupelně, na záchodě, v předsíni, v garáži apod., kotě bych nechala naočkovat, vyfotila ho a snažila se ho umístit. Pokud by se to nepovedlo, pak teprv bych hledala pomoc na kočkách-online a v depozitech. Ale paní Kamila byla přesvědčená, že dělá pro kotě to nejlepší a možná opravdu nic jiného udělat nemohla. A jak už tady bylo mnohokrát napsáno, většina lidí by neudělala vůbec nic. Příspěvek podepsaný Naďa není můj.
Já také ne, (2010-09-09 10:51:37, Jitka Š.) Odpovědět
ale ne proto, že bych nechtěla přijít např. o den dovolené, nebo že by se mi nechtělo celý den někde běhat, ale právě proto, že naše úřady jsou v tomto naprosto neuvěřitelné :-( A vidět ještě tu děsivou neochotu, tak bych popadla kočičáka a mazala bych s ním domů i za cenu, že bude další den dva zavřený někde v přepravce, než bych se spojila s nějakým útulkem.
Nechci paní Kamilu jakkoliv hanit, chraňbůh, vím, že to vše absolvovala s dobrou vůlí a že má zvířata stejně ráda, jako my všichni tady.
Jen u mě také převládl ten špatný pocit z toho, že tato instituce s takovou ochotou svých zaměstnanců není pro kocourka to pravé. Pokud by mě tam uvítala paní stylem: "Jé, to je krásný kocourek, to víte, že se o ně postarám, nemusíte se bát!" Tak bych byla rozhodně optimističtější.
U nás v Chomutově hodili cigáni za plot útulku labradora. Policie jim ho ale přivezla zpátky. Nechci být pesimista, ale myslíte, že je pes ještě na živu? Těžko ... Buď skončil s prožíznutým hrdlem, nebo na talíři, nebo někde v lese přivázaný u stromu :-( Kdyby ho útulek přijal, 100% by měl již nové, láskyplné majitele. Tím chci říct, že úřady ne vždy jednají ve prospěch zvířete :-(
(bez názvu) (2010-09-09 11:16:11, Dáda) Odpovědět
Naďo, pokud Kamila dokázala přijít na tyto stránky se svým článkem,jistě o nich věděla už i předtím než běhala od útulku k úřadu a prakticky nic nevyřešila.Takže si myslím, že úplně bez informací a zkušeností nebyla.
Možná (2010-09-09 13:29:56, Lucie) Odpovědět
bych to zkusila v dobré víře, že o bezprizorní zvíře se dobře postará útulek. Ovšem kdybych se setkala s takovými reakcemi, jako pisatelka, tak bych vzala milé kotě domů i přes všechny potíže, protože jinak bych si byla jistá, že jsem mu prodloužila život právě jen o tu dobu, kdy jsem ho stresované vláčela v přepravce sem a tam. Kdyby nešlo o živého tvorečka, možná bych byla zásadová jako pisatelka a trvala na dodržení předpisů. Ale v případě živého tvorečka si nejsem jista, jestli by mě vítezství nad úředním šimlem v podobě kusu papíru a zjevné neochoty pomoci zrovna těšilo. Spíš asi ne. Nezbývá, než chovat skrytou naději, že to pro koťátko dopadlo dobře. Naděje umírá poslední.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
